Tygři zhasli Kometu, jdou na Spartu. Hokej vrátil pod Ještěd radost a přerušil tok mocně diskutabilních zpráv

Začíná se hrát v Praze a série se pod Ještěd přesune až koncem týdne. Tak se těšme. Je to ostatně jedna z mála radostí, kterou si lze v těchto smutných dnech, kdy se o pár stovek kilometrů směrem na východ stále beztrestně masakruje ukrajinské obyvatelstvo, dopřát. Jak smysluplně vypustit páru.

Když to shrnu do headline: Tygři zhasli Kometu, jdou na Spartu. Hokej vrátil pod Ještěd radost a přerušil tok diskutabilních zpráv, jichž byl končící týden vrchovatě plný.

Obecně to ve veřejném prostoru zbytečně vře, protože ti hloupější z nás jsou vždycky hlasitější a za klávesnicí vytrvalejší a umanutější. Jak říká jedna pozměněná filmová hláška: Miluji tu rozmanitost, každý den je namíchne (v původním znění vulgarismus) někdo jiný.

Hned v pondělí se vox populi vytočilo do běla nad tím, že kraj chce pro potřeby uprchlíků vyčlenit pustou budovu Skloexportu v Liberci pod nádražím a na nezbytné úpravy, aby byl vybydlený dům alespoň nějak obyvatelný, vydat z krajského rozpočtu až 30 milionů korun. Hlas ulice rozpoutal peklo. Upřímně, kdyby šla facebooková diskuse na našem redakčním profilu "nepovolit" nebo skrýt jako celek, udělám to. Kdo má ty hnusy, co dokáží někteří frustráti vyplodit, číst. Nejsou ani vtipné ani bystré. Jsou jen koncentrovaným zlem.

Osobně zprovoznění výstavní budovy za jiné než liberecké peníze vítám. Mohly by tam vzniknout startovací byty, kam se posléze, až to putinovské šílenství na bezbranných lidech pomine, nastěhují čeští mladí a potřební. Stát už spřádá plány na nějaký dotační titul z evropských peněz, z nějž by se proměna nevyužívaných státních paláců financovala. V budoucnu se takové náklady bohatě vrátí, protože spolu s řešením ukrajinské krize se na našem území konečně rozjede i tolik vzývaná erární bytová výstavba, o níž se zatím jen dlouze hovoří.

O den později lid šílel z toho, že se mají vysokoškolští studenti vystěhovat z jednoho bloku harcovských kolejí  liberecké Technické univerzity a přepustit své postele ukrajinským ženám, seniorům a dětem. Jistě, je to nepříjemné, protože někteří studenti byli škodní i během nedávné koronakrize, když nemohli do školy ani na koleje a přitom jim vláda "pískla" pracovní povinnost.

Studenti z vybraného bloku se mají přestěhovat buď na jiné bloky nebo na přistýlky nebo dojíždět. Uznávám, nic moc, ale když to někoho trápí natolik, že kvůli tomu musí běsnit na sociální síti, nechť těm vystěhovaným studentům nabídne ubytování u sebe doma. Oni mu zaplatí, co by platili na koleji, živit se budou sami a na víkend možná pojedou domů. V tomto ohledu je to lepší varianta (při vší úctě a respektu ke všem zainteresovaným), než si domů nastěhovat běžence prchající před válkou, kteří netuší, jak dlouho budou český azyl potřebovat. Takové řešení rozhodně pomůže víc než drsné výrazivo vypouštěné na net.

Další den přinesl jinou diskutabilní lahůdku - zastupitelé České Lípy se usnesli, že už ve svém městě nadále nestrpí Ruskou a Moskevskou ulici a rozhodli se je přejmenovat na neutrální Křížovou a Vilovou. A hádejte, co se stalo... Poprask. Lidé to rozhodně neocenili. Tady alespoň padly nějaké argumenty, nejen tupé nadávky a zde nepublikovatelné hnusy.

Osobně jsem přejmenování naší ulice v jiném městě a jiném století zažila roku 1990. Trvalo asi tři roky, než se na všem objevila správná adresa. Takže bych asi neryčela blahem, kdyby mě to potkalo znovu. Jenomže, moje zkušenost je z doby, kdy internet vlastně pro normálního smrtelníka neexistoval a našinec všechno musel poctivě oběhnout a vystát ve frontách, jež byly doprovodným jevem v řídkých úředních hodinách.

Dnes je jiná doba. Kdo chce přejmenovávat, musí se snažit. Ne poslat lidem dopis, co všechno musí, ale opravit údaje v databázích a registrech, které město spravuje ve vlastní režii či v přenesené působnosti, vyzvat k témuž ostatní státní a městské instituce, a pozvat lidi max. k vyzvednutí nových dokladů. Asi to je složitejší, než se jako laik domnívám, ale asi kdybych dostala od radnice dopis (cituji z FB  Města Česká Lípa) s výčtem, kde všude je třeba adresu vyměnit a jak to udělat, asi bych nad tím mávla rukou s tím, že ono to zas nějak dopadne. Rozhodně bych se neřítila do nějaké fronty, když mají téměř všude rezervační systém.

Z dopisu se lidé dozvědí, že pro fyzické osoby platí: Na změnu občanského průkazu mají lidé tři měsíce, výměna je zdarma. K výměně nepotřebují nic, jen starý občanský průkaz. Pro občany budou vyhrazeny speciální hodiny, kdy si budou moci nový doklad vyřídit. Řidičský průkaz není nutné měnit, není zde uvedena adresa. To samé platí pro pas.

Ovšem na registru vozidel je třeba požádat o nový malý technický průkaz a změnu ve velkém technickém průkazu na pracovišti evidence vozidel, výměna bude zdarma. Kdo někdy trčel na "dopravce" asi oprávněně skřípe zubama.

A kde jinde ještě musí jednotlivec adresu změnit? Zdravotní pojišťovna, a to do 30 dnů, Správa sociálního zabezpečení - pokud jde o seniory, Úřad práce ČR - pokud obyvatel pobírá sociální dávky, a to do 8 pracovních dnů. Oznámení změny vyžadují i pojišťovny starající se o vaše  povinné ručení, penzijní připojištění, pojištění domácnosti, domu, bytu, životní pojištění, pojištění odpovědnosti. Dále pak spořitelny, máte-li u nich stavební spoření, a banky, u kterých máte smlouvu o vedení účtu, úvěrové smlouvy a smlouvy o hypotéce. Změna adresy zajímá i dodavatele energií, telefonní operátory a poskytovatele internetu. Je třeba to nahlást i u lékařů, zaměstnavateli, ve škole, školce i v zájmových kroužcích, kam posíláte děti. Nezapomeňte na poštu, pokud jejím prostřednictvím platíte SIPO, televizi a rozhlas.

Podnikatelské subjekty (právnické osoby, živnostníci, spolky) to mají také složité: Je třeba v příslušných rejstřících změnit sídlo firmy a nahlásit i změnu adresy provozovny. Registr vozidel je třeba pro služební auta požádat o nový malý technický průkaz a změnu ve velkém technickém průkazu. Změnu adresy je třeba uvést mj. na sídle firmy i provozovny, u obchodních partnerů, na propagačních předmětech, razítku, vizitkách, na služebních autech i na webu firmy...

Kdybych chtěla být třeskutě vtipná, shrnula bych to parafrází stavebníka z filmu Na samotě u lesa: To máte občanku, banku, dopravku, sociálku, energetiky, telefoňáky... Na jedno líbivé politické gesto je toho moc.

Mimochodem, když jsem před několika lety měnila trvalý pobyt, vyplnila jsem přestupní formulář na úřadu obce, kam jsem se hlásila, a úřednice mi řekla, že nic dalšího už dělat nemusím, že se změna bydliště propíše všude, kde to je nezbytné. Vcelku to klaplo, až na to, že letos, po mnoha letech placení daní na tom mém "novém" finančním úřadě, mi odsud sdělili, že nejsem v jejich evidenci a rozhodli z moci úřední, že právě u nich jsem povinna zaplatit daně za loňský rok. Nic není dokonalé.

Jinak mi je samozřejmě přejmenování ulic v České Lípě vcelku jedno. Připouštím, že dílem proto, že se mě netýká.

Ze všech hlášek, jež tento týden přinesl twitter, mi vtipná i smutná souběžně přišla tato perla: Kde se vzala ve škole xy kvalifikovaná, vysokoškolsky vzdělaná učitelka, která okamžitě začala učit ukrajinské děti, protože umí česky i ukrajinsky? Je to jednoduché - ve školní kuchyni, kde doteď pracovala jako pomocná síla.

Končím pozitivně: Epidemie koronaviru v Libereckém kraji stagnuje. Za poslední týden v souvislosti s covidem nikdo v kraji nezemřel, což se naposledy stalo loni na konci října.

Co víc si přát... Klidný víkend, pochopitelně.

Alena Roubalová