Upřímnou starost o osud Země lze věřit jen osobě obuté ve střevících z lýčí a oděné ve lněné kytli  

Zámečník totiž odkazem na potomstvo nepříliš šetrně zareagoval na vystoupení gravidní Zuzany Kocumové (nyní LOL, dříve ZPL, předtím USZ), která dokončila jedno z mnoha vzývání zachování místní zeleně.

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat, protože Kocumová to ještě téhož večera rozjela na facebooku s tím, že, cit.: ...samospráva by měla využít toho, co je její kompetenci… mj. plánovat udržitelnou mobilitu ve městě, připravovat plány na revitalizace veřejných prostranství a pod. Odpovědí pana primátora na to bylo, že největší ekologickou zátěži je plození potomků. Konec citátu.

Pečlivě naplánovaný poprask v éteru se přirozeně dostavil, byť se věc dala nahlížet i z jiných než vlastních uhlů pohledu. Primátor pouze zmínil závěry odborné vědecké stati a domnívám se, že jako otec a možná i dědeček (v soukromí nikomu nepátrám) nic proti dětem nemá. Jen asi špatně vyhodnotil, jak moc tím budoucí matku rozběsní. Pískat jim to nebudu, všechno je jen otázkou vkusu.

Zapátrala jsem po té studii: Opravdu, cit. z webu veřejnoprávního rozhlasu: Podle některých aktivistů lze kromě omezení létání nebo konzumace masa proti uhlíkové stopě bojovat i radikálněji - vlastní bezdětností. Podle výpočtu... dítě skutečně zásadně zvyšuje uhlíkovou stopu. Podle optimistických předpokladů, které počítají s tím, že se spotřeba jednotlivců bude postupně snižovat, bude jeho osobní stopa za celý život 50 tun, podle pesimistických až 425 tun…

Je to hloupá argumentace, stejně jako téměř všechno, co se teď kolem změny klimatu ve společnosti odehrává. Jde to totiž proti lidstvu jako druhu, protože i bez studií je známo, že příroda a lidé jsou antagonistické veličiny a záleží jen na míře, nakolik si budou vzájemně ustupovat, resp. vzájemně se respektovat. Téma si osvojují nejrůznější skupiny, větří za tím velký byznys i příležitosti. K tomu existuje pár fanatiků, kteří o potřebě chránit klima dokáží pohovořit, leč nadále využívat všech civilizačních vymožeností.

Upřímnost lze věřit snad jen postavě obuté ve střevících z lýčí, oděné ve vlastnoručně utkané lněné kytli a přebývající v jeskyni, v souladu s přírodou.

Takové persony se ale mezi libereckými zastupiteli nevyskytují. Kocumová na stejné sociální síti shání, kdo by jí levně prodal nebo půjčil příčníky, na vlak či autobus je asi umisťovat nebude… Tím chci říci, že důvěryhodný je pouze ten, kdo nemá snadno zmapovatelný rozkol mezi slovy a činy.

Být primátorem, napíšu na Kocumové profil pár omluvných slov v tom smyslu, že vyřčené vůbec nesměřovalo k její osobě, což je fakt. Kdo slyšel, ví. A očekávala bych, že totéž učiní nový zastupitel Felcman ze ZPL, který v zápalu diskuse pronesl „moudro“, jež lze pár slovy přetlumočit jako „tohle město není pro starý“. Urazil tím všechny dříve narozené nejen sedící v radě a zastupitelstvu, protože on to, na rozdíl od primátora, myslel vážně a zle. Byl to od něj ukázkový kalkul, měl v sále publikum.

Když jsem tento týden učinila poznámku, že se lídr Změny Jan Korytář stáhl do ústraní a aktivitu přenechal jiným, netušila jsem, jak blízko jsem pravdě. Felcman svého učitele dohnal a předehnal. Do jeho výbavy patří i cílené, programově zákeřné osobní ataky, jež se dosud v zastupitelstvu, navzdory trvale vypjaté atmosféře, příliš nepraktikovaly, resp. praktikovaly jen v termínech těsně před volbami. Felcman každopádně ve své neskonalé sebestřednosti dokázal posunout dno, čímž předvedl, proč se v Liberci o nejnemožnějších věcech a situacích říká, že jsou „na felcmana“. To znamená úplně hloupě.

Ono vůbec to poslední jednání libereckých zastupitelů bylo plné pustého filosofování o prapodstatě věcí, práce ale v součtu příliš odvedeno nebylo. Opozici, která soustavně vyvolávala nejrůznější diskuse, jimž se odjakživa přezdívá dišputace o nesmrtelnosti chrousta, to zřejmě vyhovuje. Čas pádil, pár hodin se věnovalo diskusi občanů, poté se hodiny řešila klimatická změna, osud lidstva i budoucnost zeleně všude, kam oko dohlédne. Abych to zkrátila: Auta by si v Liberci v budoucna moc škrtnout neměla a všechno nové je vlastně k ničemu.

Proto další vleklá diskuse k sedmi strategickým změnám v budoucím územním plánu, které by umožnily, aby se Liberec někam konečně posunul, nemohla překvapit. Podstatné ale je, že se navzdory opozici, díky většinové vůli zastupitelstva, sedm strategických změn územního plánu konečně připravovat začne. Týkají se rozvoje zoologické zahrady, která by se měla rozrůst do lokality, kde dnes straší vybydlený amfiteátr, vybudování nových parkovacích míst či nového sídla záchranné služby. Došlo i na lanovku do Bedřichova, což opozici hodně rozvášnilo. Ústy zastupitele Petrovského ji odmítla, aniž by bylo známo jak má vypadat a kudy vést. Nápad se líbí i Bedřichovu, který se pravidelně dusí pod koly jednodenně se zde rekreujících Liberečanů. Proč by měla veřejnost jezdit do hor ekologickou lanovkou, když tam každý může doskákat vlastním autem…

Oni to vůbec mají ekologičtí aktivisté dost jednoduché, protože se ochraně přírody věnují v nejrůznějších podobách profesionálně a udělují si tudíž řadu výjimek. Pochopím, proč se na horské cestě se zákazem vjezdu míjím s autem Lesů ČR, nepochopím ale, co tamtéž s vozem pohledávají ochránci přírody. Tedy kromě toho, že tam zanechávají následně tolik zatracovanou uhlíkovou stopu.

Liberečtí zastupitelé se výhledovými projekty zabývali v rámci schvalování dalšího postupu pořizování nového územního plánu, neznamená to ale v žádném případě, že by se zítra začala stavět tramvajová trať do Ruprechtic (když ty existující koleje potřebují naléhavě opravit a nikdo dosud ještě nedokázal rozhodnout o trase do Rochlic), že by se do týdne v amfiku ubytovali lvi a supi, ani že se do konce roku začnou hloubit základy dolní stanice lanovky na Bedřichov. Jsou to jen plány, které, kdyby je náhodou někdo chtěl v daleké budoucnosti i realizovat, budou mít oporu v územním plánu. Ten se schvaluje na dlouhé roky dopředu a je třeba alespoň lehce předvídat. Městská zeleň moc plánování nepotřebuje. Ta vybují sama tam, kde nic nestojí.

Minulá vládnoucí garnitura ničeho takového schopná nebyla, ta rozvoj zakonzervovala do svých vlastních potíží a nepohnula s ničím ani o milimetr. Proto teď žárlivě torpéduje každý posun. Kromě toho opozici (dříve koalici) samozřejmě vadí, že by všechny budoucí realizace znamenaly úbytek zeleně, což je ovšem tupá zkratka. Zeleň nikdo rušit nechce, každý snad chce, aby bylo na světě hezky. Řada projektů je navíc vysoce ekologická, chce si to jen přiznat. Přesto opozice většinu z navrhovaných podnětů považuje za zbytečné.

Tak to je pak marný… x3.

Osobně naopak vítám, že se některé ryze futuristické plány zhmotňují alespoň do čar územního plánu. Že v budoucnu, až se vlády nad městem ujmou mladí a progresivní, bolševickou nenávistí k úspěšným nezatížení, bude existovat alespoň základní rámec pro realizaci jejich vizí.

Celý předprázdninový týden žil Liberecký kraj Olympiádou dětí a mládeže. Poctivě jsme informovali každý den, takže jenom výsledky: Vítězem IX. Letní olympiády dětí a mládeže je se 459 získanými body reprezentace hlavního města Prahy. Nejvíc zlatých medailí si ale z Liberce odvážejí mladí sportovci na jižní Moravu. Získali rovných 30 zlatých. V celkovém hodnocení skončil Jihomoravský kraj na třetím místě za Středočeským krajem. Tým z Libereckého kraje, který letos letní olympiádu pořádal, skončil na pátém místě a má 11 zlatých, 16 stříbrných a deset bronzových medailí. 

To si zaslouží velkou gratulaci a poděkování všem, kdo ke zdárnému průběhu olympiády přispěli. Dobrá práce, dobrá reprezentace Libereckého kraje.

Stojíme na prahu letních prázdnin, není co dodat. Snad jen hezký víkend, přívětivé léto a samé dobré zprávy.

Alena Roubalová