Zdá se, že používáte prohlížeč, který nepodporuje dnešní standard pro zobrazování obsahu na webu. To může způsobit, že některé části webu nemusí fungovat správně. Doporučujeme Vám prohlížeč aktualizovat nebo si stáhnout takový, který dnešní standard splňuje.

Aktualizovat

Nastavení cookies

"Cookies" jsou malé soubory prohlížeče, které nám umožňují dočasně ukládat informace ohledně vašeho zařízení a vás, jako uživatele, výhradně v době, kdy procházíte portál Genus. Tyto soubory nám pomáhají získat informace o návštěvnosti a chování uživatelů, na základě kterých web průběžně vylepšujeme.

Sport jako součást života Jablonečanů zachycuje fotograf Petr Krajíček bezmála 50 let

10.12.2022 | 14:44

Výjimečné sportovní osobnosti, konkrétní momenty probíhajících klání, významné a rozhodující okamžiky, ale i sport jako součást života Jablonečanů objektivem zachytil fotograf Petr Krajíček v průběhu let od roku 1973. Nyní se můžete podívat na výběr z jeho bohatého archivu v nové knize “Jablonec město sportu”, kterou doprovází stejnojmenná výstava v Domě Scheybalových v Jablonci nad Nisou.
 

Petr Krajicek s mikrofonem
Fotograf Petr Krajíček je uprostřed. Muž s mikrofonem. Foto: Kultura Jablonec, p.o.

“Knihu ocení především sportovní fanoušci a patrioti. Na více než tři sta stranách plných fotografií připomene jedno z nejúspěšnějších období jabloneckého sportu. Záběry přidávají sportovnímu příběhu lidskou tvář – ukazují emoce hráčů, trenérů, diváků. Zavzpomínat mohou i samotní borci na své sportovní začátky, vítězství, přátelství a lásky. Objektivem nejsledovanější sporty jsou lyžování, box, fotbal, gymnastika, basketbal, tenis, plavání a samozřejmě atletika,” přibližuje náplň knihy Petr Vobořil, z Kultury Jablonec, p.o., která knihu vydala.

První výtisky spatřily světlo světa na začátku prosince. Slavnostně byla kniha pokřtěna spolu se zahájením výstavy v Domě Scheybalových. “Na vernisáž 1. prosince přišlo velké množství pamětníků, sportovců i jejich příznivců. Někteří z nich nám s výstavou vlastně i pomohli, protože zapůjčili své medaile, trofeje nebo sportovní vybavení, které dnes působí trochu úsměvně, ale Jablonečané na tuto dobu určitě mohou vzpomínat s hrdostí,” připomíná Vobořil.

Výstava je zdarma přístupná v podkroví domu Scheybalových (Kostelní ⅙, Jablonec nad Nisou) do 27. 5. 2023 (všední dny 13–17 hodin, soboty 10–13 hodin nebo po tel. dohodě +420 774 667 677.
Kniha je k zakoupení za 490 Kč na místě konání výstavy nebo v Turistických informacích v budově radnice (Mírové nám. 19, Jablonec nad Nisou).

PETR KRAJÍČEK (zpověď fotografa)

Narozen roku 1951 v České Lípě

První fotoaparát, u kterého jsem na objektivu nastavil clonu a expoziční čas závěrky, zaostřovacím kolečkem vysunul kožený měch s objektivem na předpokládanou vzdálenost, pak jednou páčkou natáhl pružinu závěrky a druhou, páčkovou spouští, vyfotil dědu s babičkou a jejich psa Haryka, byl fotoaparát Voigtländer. Po každém snímku bylo třeba svitkový film 6 x 9 cm mechanicky kolečkem přetočit na další prázdné políčko. Když se proces opakoval 8krát, nafocený film se donesl do drogerie a týden se s napětím čekalo na výsledek v podobě černobílých kopií 6 x 9 cm s bílým, zubatě ustřiženým rámečkem.

V osmé třídě jsem si našetřil 390 korun a koupil východoněmecký fotoaparát Pentona na kinofilm. Kinofilm byl oproti svitkovému filmu užší a delší. V plastové nebo kovové kazetě byl filmový pás, na který se dalo běžně nafotit 36 obrázků, a já začal doma experimentovat i s vyvoláváním filmů a zvětšováním černobílých fotografií.

V českolipské prodejně Foto-kino prodával pan Bureš, obchodník z předválečné školy. Když jsem vstoupil do obchodu a pozdravil, pan Bureš vyšel z místnosti oddělené poodhrnutým závěsem, odpověděl na pozdrav a zeptal se, jaké mám přání. Vykal mi a říkal mladý pane. Mně bylo čtrnáct a z takového oslovení jsem v éře „soudruhů“ a tykání byl poněkud zaskočený, tedy napoprvé.
Pak jsem si ještě chvíli prohlížel, co bych si koupil, kdybych na to měl peníze, a později snil o zrcadlovce s dlouhým teleobjektivem.

Po vojně a příchodu do Jablonce jsem si na živobytí, nějaké nutné ošacení a hlavně na vytoužený fotoaparát vydělával jako mistr dílny návleku. Kancelář a dílnu s asi dvacítkou žen ve věku mezi šestnácti a šedesáti roky jsem zdědil po jedné velice aktivní soudružce. Ta mě naučila, jak vypisovat průvodky a pracovní výkazy, ale na ženské hašteření mě nepřipravila.

Za prosklenou příčkou teď už mojí kanceláře brousil navlékací jehly a upravoval jiné nástroje pan Nikos Varnavas. Byl jedním z mnoha řeckých imigrantů, kteří po pro něj prohrané občanské válce našli domov v Československu. V Jablonci jich byla velmi početná menšina. Hodně z nich velice tvrdě pracovalo na lisovně a ve třísměnném provozu u kruhových pecí, často i šestnáct hodin v kuse.

Já tak tvrdě nepracoval. A proto jsem ze svého nástupního platu našetřil na Prakticu LTL až za osm měsíců. Stála 2 800 korun a od této chvíle jsem se cítil být fotoreportérem.
 
S fotografií jsem od roku 1973 prožil krásnou éru černobílého kinofilmu a barevných diapozitivů. Kolem roku 1988 jsem se učil vyvolávat barevné negativy a pod zvětšovákem s barevnou hlavou dělat i velice nedokonalé barevné fotografie. Zažil jsem velký rozmach barevné fotografie a prožil několik krásných roků, kdy jsem mohl „svým“ zákazníkům zpracovávat fotografie jako zaměstnanec minilabu. A potom i pozvolný, ale zdrcující nástup digitální fotografie po roce 2007.

To už je ale úplně jiná kapitola fotografie. Vztahy a souvislosti mezi pojmy clona, čas, zaostření, citlivost filmu, hloubka ostrosti nebo třeba barva světla už nikoho nemusí zajímat. Za fotografa vše spočítá a vyhodnotí fotoaparát. To fotografování co do kvality velice vylepšilo, ale co se týká kvantity, příšerně znehodnotilo.

TZ/Radana Schaeferová