Z výkladní skříně severočeského textilu, novoměstské Textilany, zbyly jen ruiny, hromada suti a pár fotografií

10. 05. 2022 | 5:00

Novoměstská bývalá Textilana odhaluje svoje tajemství díky historickým fotografiím. Z výkladní skříně severočeského textilu zbyly jen ruiny a hromada sutí. Dobové fotografie v těchto dnech zpřístupnilo Severočeské muzeum v Liberci.

tkalcovnaCelek
Foto z www.prazdnedomy.cz

Díky novince, kterou spustilo Severočeské muzeum v Liberci na svých webových stránkách, může kdokoliv nahlédnout do provozu bývalého továrního komplexu v Novém Městě pod Smrkem. Dobové fotografie odhalují chod tkalcovny a také její rekonstrukci na konci sedmdesátých let. V továrně našlo za časů největší slávy práci tisíce lidí.

Reprofoto: Severočeské muzeum

Historie novoměstské továrny sahá až do první poloviny devatenáctého století. Za přesunem továrního komplexu z Frýdlantu do Nového Města pod Smrkem stál továrník, obchodník a vizionář Ignaz Klinger, který v roce 1839 otevírá firmu právě ve zmiňované severočeské obci. “Zpočátku shromažďoval ručně tkané vlněné látky vyrobené místními tkalci, které zasílal k úpravě do firem v Lörrachu a Geře a poté je prodával do továren v Čechách a do vídeňské tiskárny vlny,” zmiňuje ve své knize Od Klingera k Textilaně Václav Tima. Už o pět let později zaměstnával továrník 700 domácích tkalců. Za dalších šest let jich bylo dvakrát tolik. V továrně fungovalo přes 150 na svojí dobu velice moderních tkalcovských stavů.

Reprofoto: Severočeské muzeum

Ani továrně se nevyhnuly katastrofy spojené s chodem takto velkého komplexu. Hlavní budova kompletně vyhořela v roce 1876. “Na jejím místě byla postavená nová, větší s mechanickými stavy. Vlivem tohoto požáru firma založila vlastní hasičský sbor. Roku 1878 byla továrna rozšířena o barevnu a apretovnu. Součástí továrny byla vila Oskara Klingera s parkem,” dodává znalec historie továrny Václav Tima.

Na konci devatenáctého století se komplex i nadále rozšiřoval. Mimo jiné přibyli další vily, schodišťové věže a také vodojem. Tehdejší majitelé bratři Ottomar a Oskar dbali i na rozvoj města. Díky jejich investicím se podařilo v malém městě postavit dělnické domy, hlavně ale také městskou knihovnu, lázně, chudobinec a díky jejich politickému vlivu byla do města přivedena železniční trať.

Oba bratři byli na svojí dobu značně pokrokoví a oproti jiným průmyslovým firmám dbali na spokojenost svých zaměstnanců. Firma zaměstnancům platila příspěvky do tehdejších nemocničních fondů, nechybělo ani starobní a úrazové pojištění. Dělníci měli v rámci továrního komplexu také k dispozici vlastní jídelnu. Díky svému sociálnímu smýšlení obdrželi oba bratři šlechtické tituly. Roku 1908 byli oba povýšení na barony.

Reprofoto: Severočeské muzeum

Druhá světová válka znamenala pro firmu ústup německému vedení, které v továrně vyrábělo motory a letadla. Návrat k výrobě textilních látek nastal až s příchodem komunismu, který pro Textilanu znamenal největší rozkvět.

Ještě na sklonku osmdesátých let se plánovalo další rozšíření o nové budovy. Plány komunistickým pohlavárům zhatila Sametová revoluce, která pro textil v Novém Městě pod Smrkem znamenala také ústup z dřívější slávy a postupný úpadek, který vedl až k samotnému zániku a demolici továrny. “Důvodem (úpadku) byla údajně platební neschopnost bývalých socialistických zemí,” objasňuje Václav Tima ve své knize.

Definitivní konec výroby a zavření bran továrny nastal v roce 2003. Firma šla do dražby, ale nový majitel nedokázal zcela obnovit výrobu a po necelém roce skončil pokus nezdarem. Částečnou nadějí byla snaha továrnu změnit na prosperující a lidem sloužící brownfield. Projekt se ale nikdy neuskutečnil.

Foto z požáru novoměstské Textilany z r. 2013: archiv HZS LK

“Ke zkáze objektů přispěli rabující lidé, kteří vytrhávali elektrické vedení, železné konstrukce a odnášeli dřevo na topení. A to i přesto, že tovární areál měl být hlídán,” popisuje smutný konec jedné z největších továren v severních Čechách Václav Tima. Dnes už je továrna srovnaná se zemí. Zbyly jen dobové fotografie, které je možné zdarma vidět na webu Severočeského muzea stejně jako mnoho dalších historických fotografií různých míst v kraji.

lux, reprofoto: Severočeské muzeum

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace