Výlet Labským dolem v Krkonoších potěší i vozíčkáře. Výprava začíná pod lanovkou na Medvědín

„Možná, že když se řekne Krkonoše, řadu lidí ani nenapadne, že by byly naše nejvyšší hory přístupné bez problémů také lidem na vozíčku či jinak pohybově hendikepovaným. Samozřejmě, že to není možné všude, je tu však řada tras, které tito lidé bez problémů zvládnou,“ uvedla Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.

Výprava začíná pod lanovkou na Medvědín. Ideální je tedy zaparkovat auto na parkovišti P3 právě pod lanovkou. Z parkoviště pak zamířit přes most přes Labe a dát se vpravo, proti proudu řeky, po příjemné asfaltce, po modré turistické značce a zároveň značené cyklotrase K14. Úsek k rozcestníku Pod Dívčí strání je lemován na levé straně vzrostlým lesem a na pravé řekou Labe. Těsně před rozcestníkem turisté minou na levé straně řopík neboli vojenský bunkr, dále pozůstatek sklepení bývalé boudy, až dorazí k rozcestí a sezónnímu informačnímu srubu Správy Krkonošského národního parku.

V tomto místě začíná naučná stezka Labský důl a právě odtud vede 3,5 kilometru dlouhá trasa jen s minimálním převýšením podél pravého břehu Labe, pod zalesněným svahem Strmé stráně. Podél poměrně divokého a balvanitého koryta řeky bude cesta nejprve mírně stoupat, tok řeky se ale po pár stech metrech zklidní. Těsně před dřevěným mostkem přes řeku budou účastníci výletu v zatáčce míjet ledovcovou morénu, která tvoří pět metrů vysokou bariéru v údolí. Skrz ni si koryto řeky našlo svoji cestu. Moréně je věnována informační tabule, která se nachází přímo pod ní.

Za mostkem, kde se tok Labe na okamžik rozšiřuje a vytváří zde při nízkém průtoku kamenitou pláž, se nalézá třetí informační panel o ledovcovém jezeře, které zůstalo za morénou po skončení poslední doby ledové. Cesta dál pokračuje po rovině, v obklopení lesa. Vzápětí se bude zprava připojovat k cestě svážnice z Medvědího kolena. Od této chvíle si lze všimnout, že cesta prochází mladším lesem rostoucím na místě velkého polomu z roku 1966. Po chvíli bude trasa překračovat poměrně nenápadný levostranný přítok Labe – Dvorský potok s velmi dobře ukrytým a špatně přístupným vodopádem ve stínu lesa.

Nástup závěrečného stoupání velmi jasně ohlašuje hukot Malého Labského vodopádu, který je poměrně dobře viditelný i z cesty, skrz stromy. Před turisty je nyní posledních 300 metrů ke konci trasy – rozcestníku Labský důl – Pudlava, kde se do Labe vlévá potok Pudlava, a kde končí asfaltová cesta a trasa se vrací stejnou cestou zpět do Špindlerova Mlýna. Cesta vedoucí dál až na Labskou boudu je pro kočárky i vozíky nesjízdná.

LK/Jan Mikulička