IGS 2021 jako inspirace pro sklářský cestopis. Díl třetí, SKLÁŘSKÁ ŠKOLA Nový Bor, AZ-DESIGN,  SKLÁŘSKÁ ŠKOLA Kamenický Šenov a NOVOTNÝ GLASS

Poslední díl naší zprávy o XIV. International Glass Symposiu, které se v Novém Boru koná pravidelně každé tři roky krizím i pandemiím navzdory, věnujeme sobotě, kdy se IGS otevírá široké veřejnosti.

Nutno předeslat, že hromadné otevření sklářských provozů se těší tradičně velké pozornosti. Během akce nesoucí název Skleněná cesta pak zdarma jezdící autobusy pořádají pro zájemce spanilé jízdy po několika trasách. Zvláště některé provozy doslova praskají ve švech, takže vidět skláře v akci nakonec může být i problém. Proto jsme po celkem klidně probíhajících dnech pro odbornou veřejnost (viz první a druhý díl naší obrazové reportáže) měli trochu obavy, zda se nám povede vidět vše, co jsme vidět chtěli, ale obavy se nakonec ukázaly být lichými.Během putování po Sklářské cestě se může každý stát na chvíli sklářem. Někoho to třeba inspiruje ke zvolení životní dráhy :-)


SKLÁŘSKÁ ŠKOLA Nový Bor

Naše návštěva VOŠ sklářské a střední školy v Novém Boru začíná lehce komicky. Škola totiž spojila IGS a Skleněnou cestu se svým Dnem otevřených dveří. Ujímají se nás velmi ochotní průvodci, a než se nám dojde, že bychom je měli upozornit, že tu jsme pracovně a nehledáme uplatnění pro nějakého svého potomka, absolvujeme exkurzi po několika třídách.

Martin Štefánek při práci.Pro IGS vyrobení dravci Martina Štefánka na výstavě v novoborském muzeu.

Na rozdíl od tříd je na školní huti po ránu celkem klid, ač tu podle itineráře má pilně pracovat pět tvůrců, z větší části absolventů školy. Asi jsme přišli do svačiny. Jako prvního u pece sledujeme Martina Štefánka, absolventa železnobrodské „Sklandy“ a majitele vlastního sklářského studia, který právě dokončuje křídlo jednoho ze svých dravců, kteří budou na zítřejší vernisáži výstavy létat návštěvníkům nad hlavami.Anežka Müllerová sleduje výrobu své vázy.

Pod další pecí postává pětadvacetiletá studentka VŠUP  Anežka Müllerová, absolventka VOŠ sklářské a střední školy v Novém Boru, takže se dá říci, že se vrátila na místo činu. Teď řídí své bývalé učitele, kteří zhmotňují její vize. „Vyrábím vázu a jak sám vidíte, je to docela váha. Já bych ji na té píšťale neutočila,“ odpovídá na můj dotaz, proč si jako kvalifikovaná sklářka svůj kus nevyrobí sama.Hmyzárium Aleny Lintavy Dvořákové patřilo k výtvorům, které nejen vyloženě bavily, ale i vyvolávaly otázky po technologii výroby. Hmyzárium mělo navíc bratříčka Bagrárium a asi tušíte, oč šlo.

Dvě nástěnné dekorace Lenky Němcové, studentky ateliéru Ronyho Plesla na UMPRUM, zaujaly i vtipnými názvy, fialová se jmenuje Kdo se bojí, tak se z lesa ozývá a oranžová je Líná huba, co se třpytí.

Anjali Shrinivasan, Indka žijící v USA, vytvořila ve spolupráci s Kateřinou Fileovou v novoborské sklářské škole objekt Válec.


AZ-Design, Nový Bor

Aleše Zvěřinu a jeho AZ-Design, zabývající se především ručním broušením skla a designem, jsme od začátku plánovali úmyslně na sobotu především proto, že v rámci IGS v sobotu dopoledne slavnostně otevíral nový showroom. Svoji výstavní síň, sídlící ve stejné budově, veřejnosti představil i světoznámý Aleš Vašíček. Objekt se nachází asi dvě stě metrů od sklářské školy, takže naše trasa byla jasná.Během akce byla odhalena i svérázná skleněná socha. Plachtu stahovala například Zlata Zvěřinová, výtvarnice a umělecká malířka skla (zcela vlevo), a Barbara Nanning, jedna z mála pravidelných účastnic IGS a externí návrhářka AZ-Designu. Showroom AZ-Designu je opravdu reprezentativně veliký a tématicky rozdělený. Mě zaujaly především dvě stěny. Ta první obsahovala přehlídku zlatem přezdobených výrobků, podbízejících se především vkusu ruského a východního trhu, takže by se dalo říci, že vzhledem k vývozním embargům do Ruska a Íránu těžko prodejných.Showroom AZ-Designu, produkty úspěšně vyvážené na východní trhy.

Aleš Zvěřina mě ale vyvádí z omylu, když nás ujišťuje, že AZ-Design si našel jiná teritoria a tento segment broušeného a malovaného skla jde opět dobře na odbyt. V podstatě tak potvrzuje slova Jaromíra Dvořáka, starosty Nového Boru. Ten na úvodní tiskové konferenci konstatoval, že sklářství prosperuje, ale problém je v tom, že některé firmy se příliš dlouho spoléhaly na zavedené způsoby výroby a prodejní kanály a nehledaly nové cesty rozvoje.  To o AZ-Design evidentně neplatí.Kolekce dekorativního uranového skla Barbary Nanning.

Obsah druhé inspirativní stěny byl zajímavý tím, že objekty zde vystavené nám byly velmi povědomé. Ano, jednalo se o broušené uranové sklo nizozemské umělkyně Barbary Nanning, představené na minulém IGS a rozšířené ještě o další kusy. Barbara Nanning je tedy jedním z mála tvůrců, jejichž práce během sympozia neskončila za vitrínou a ukázala, že má i komerční potenciál.Barbara Nanning, jediná reprezentantka AZ-Designu na IGS, a její objekty, o kterých jsme se mylně domnívali, že je uvidíme na výstavě.

Upcyklovaný lustr, který z odpadu vyrobila Barbara Nanning pro letošní IGS.

Jak jsem již předeslal, svoji výstavní síň otevřel i vynikající sklářský výtvarník Aleš Vašíček, absolvent železnobrodské „Sklandy“ a pak na VŠUP žák Stanislava Libenského. Tmavá místnost, ve které ze tmy vystupují jen osvětlené Vašíčkovy objekty, dalo by se říci skleněné sochy, je úžasným svébytným vesmírem.Aleš Vašíček a jeho dílo.

Z výstavy Aleše Vašíčka. Škola Stanislava Libenského je jasně čitelná.


Sklářská škola Kamenický Šenov

Již podruhé vyrážíme do Kamenického Šenova, tentokrát do proslulé školy, kterou jsme včera vynechali ze dvou důvodů. Důvodem prvním byl časový harmonogram prací tvůrců, které jsme chtěli vidět pracovat na jiných místech. Důvodem druhým pak bylo to, že škola sobotní program IGS pro veřejnost spojila s vyvrcholením oslav sto padesáti let existence školy a uspořádala velký sraz absolventů.Škola prošla rozsáhlou rekonstrukcí v rámci programu budování center odborné výchovy, což je patrné na první pohled.

SUPŠ sklářská kamenický Šenov byla založena roku 1856, což z ní dělá nejstarší sklářskou školu na světě. Po nedávných pokusech školu zavřít byla nejkrásnějším dárkem za téměř osmdesát milionů korun totální rekonstrukce budovy a vybavení učeben na úrovni doby, o čemž jsme vás informovali například v našich obrazových reportážích ZDE a ZDE.Žofia Dubová a její experimentální koule ozdobené nad rámec IGS.

V jednom ateliéru tvoří pro IGS usměvavá Slovenka Žofia Dubová. „Je mi tu dobře a ano, s oslavami takového významného výročí to tady je opravdu takové veselé,“ reaguje na dotaz, zda její tvorbu nerozptylují všudypřítomní absolventi, velmi staří i ti nedávní, šmejdící po celém komplexu budov.Ladislav Průcha (na VŠUP mimochodem žák Vladimíra Kopeckého, předevčírem uvedeného do Síně slávy IGS) dokazuje, že na sklářském sympoziu se nemusí pracovat nutně jen se sklem.

„Myslím, že mě nominovala paní Sylva Petrová (poznámka: kurátorka IGS). S paní Petrovou jsme dělali několik výstav, tak se známe. A také mě pochopitelně pozvala tato škola. Vždyť mi poskytla prostor,“ vysvětluje Žofia, která není přímo sklářka, svoji přítomnost na IGS.  Na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě momentálně dokončuje doktorandské studium kresby a jinak se věnuje především malbě. Na sklo maluje pouze příležitostně.Soňa Třeštíková a její vize, které pomohla zhmotnit SUPŠ sklářská Kamenický Šenov.

Žofii si fotografuji s velkými skleněnými koulemi, které ale na výstavě neuvidíme, protože: „Toto je, po pravdě řečeno, zkouška. Já nejsem zvyklá malovat na foukané tvary. Stále pracuji s tabulemi. Sice různými technikami, ale pořád to je plocha. Tady byli milí, že mi poskytli tyto bubliny. Pro výstavu připravuji kombinaci malby na plátno a na sklo.“Krásné čisté nové interiéry školy lákají do práce.


Novotný Glass, Nový Bor

Naše putování po pořadatelských firmách a institucích zakončujeme obědem ve firmě Novotný Glass, o jejímž areálu se dá se říci, že jde o vzor skloubení autorské ruční výroby skla, show a turistiky. Do kruhu uspořádaná huť s pecemi v centru je kombinovaná s restaurací, balkónem pro diváky, galerií a prodejní galerií. Zadaří-li se vám obsadit stůl přímo u dlouhé skleněné stěny, můžete si čekání na oběd krátit pozorováním sklářů při práci. 

Interiér sklářské hutě Novotný Glass vychází vstříc divákům naprosto dokonalým způsobem.

Komplex, založený na přestavbě a dostavbě bývalé mateřské školky, vlastně navrhl ještě Bořek Šípek. Nad restaurací je galerie uměleckého skla propojená s ochozem, ze kterého vidíte sklářským mistrům na ruce z ptačí perspektivy. Pod studiem se, skryta před zraky veřejnosti, nachází ještě brusírna a také dílny vyrábějící sklářské nářadí značky Novotný. V sousední budově je galerie prodejní.

Interiér restaurace.

Muzeum Petra Novotného vlastní velmi zajímavé kousky.Podnikatelský záměr Petra Novotného funguje evidentně skvěle. Když totiž skláře sledujete během čekání na hlavní chod delší dobu, pochopíte, proč je sklenička od Novotného dražší než masová asijská produkce. Zde je v sérii operací každá chyba chybou pro výrobek poslední. Občas se tak stane ve finále, třeba když se na džbánek napojuje ucho, a několik desítek minut práce přijde na zmar.

Američan Ethan Stern (v černém), mající v Novotného galerii právě výstavu, vyrábí svůj příspěvek pro XIV. IGS.

Práce Ethana Sterna.

Brit Layne Rowe dokončuje na huti Novotný Glass kalamář pro své skleněné pero.

Layne Rowe, Pero a kalamář.


Doprovodný program

Nedílnou součástí každého IGS je bohatý doprovodný program. Nutno říci, že pořadatelé měli mimořádné štěstí na počasí, vždyť i slavnostní zahajovací večer se mohl odehrát pod širým nebem.  O tradiční taneční párty „Kolektiv by Night“ jsem se již zmínil minule. Sobotní program Skleněné cesty a Víkendu Křišťálového údolí vyvrcholil na náměstí, které se stalo dějištěm několika špičkových koncertů. Odpoledni kralovala Bára Hrzánová s Cigan Tour. Večer načali Monkey Business a program pod širým nebem před několikatisícovým davem zakončila Aneta Langerová, ale tečka to ještě nebyla. 

Bára Hrzánová.

Z vystoupení Anety Langerové.

Tu za výjimečně povedeným večerem udělalo až duo Kchun, které v kostele Nanebevzetí Panny Marie předvedlo audiovizuální dílo Purgatio. Jde o projekt Alighieri 700, kombinující zpěv, citace z Bible a Danteho Božské komedie a viedomapping, vytvořený z obrazů Atily Vöröse, které rozpohyboval videoartista Rudolf Živec.

Projekt Alighieri 700

Součástí doprovodných akcí IGS bylo a vlastně ještě je také několik výstav. Odkazy na ně naleznete na www.igsymposium.cz/program-cz. Připomenu jen výstavu nejdůležitější, představující díla vytvořená během IGS. Můžete ji navštívit až do konce ledna 2022 ve Sklářském muzeu Nový Bor. Pak se přesune do Severočeského muzea v Liberci. 

Bára Hrzánová si prohlíží instalaci Ricarda Hoineffa na výstavě Sousedi.

IGS 2021 připomenou rovněž videa sestříhaná z desítek hodin materiálu pořízeného čtyřčlenným štábem. Živý otisk, snažící se alespoň trochu přiblížit atmosféru sympozia, naleznete na www.facebook.com/igsymposium. Po celé čtyři dny totiž mezi pracovišti neúnavně poletoval scénograf a sklářský výtvarník Ricardo Hoineff a mobilem točil a vysílal živé vstupy, což byla naprostá novinka. Myšlenka uskutečnit něco takového se zrodila v době lockdownu, kdy byly zvažovány virtuální alternativy sympozia.Ricardo Hoineff realizuje živý přenos z hutě Ajeto.XIV. International Glass Symposium se ale naštěstí odehrálo reálně a nezůstalo účastníků ani hostům nic dlužno oproti předchozím ročníkům.
Text a foto Mad, podklady a rozhovory Darka

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace