Slavnou éru sklářské rodiny Riedelů připomíná kromě mnoha jiných památek i rodinná hrobka a vila v Desné v Jizerských horách

Zakladatelem té slavné tradice, dodnes pokračující na české i rakouské straně, byl Johann Christoph Riedel narozený roku 1678. Ten ještě působil v Pavlovicích (nedaleko Zahrádek na Českolipsku). Jeho syn Johann Carl se přestěhoval do Jizerských hor a mezi lety 1766 až 1769 založil sklárnu na Nové Louce. Johann Leopold Riedel (1726 - 1800) pak vybudoval slavnou sklářskou osadu na Kristiánově.K největšímu rozmachu rodinnou firmu dovedl za průmyslové revoluce Josef Riedel (1816 - 1894), příslušník šesté generace tehdy již rozvětveného sklářského rodu. Kariéru začal jako čtrnáctiletý nástupem do sklárny strýce Franze Antona Riedela, majitele hutí na Nové Louce, na Jizerce a v Antonínově. Oženil se s jeho dcerou Annou (tedy s vlastní sestřenicí). Anna po smrti otce podědila veškerý majetek, neboť F. A. Riedel neměl žádného syna, a správu hutí předala manželovi.Josef Riedel se chopil příležitosti. Již mezi lety 1840 a 1850 zdvojnásobil objem výroby. V roce 1849 odkoupil v Polubném sklárnu, která se nacházela trochu výše, než dnes leží komplex firmy Preciosa Ornela, na Riedlovu tradici navazující. Roku 1866 Riedel otevřel další sklárnu na Jizerce, rok na to závod v Kořenově, roku 1879 začal vyrábět v Dolním Maxově, ještě v osmdesátých letech stíhá expandovat do Příchovic. Riedel též řadu firem a provozů nakupuje a impérium rozšiřuje za hranice kraje nejen díky sklářské výrobě. Souběžně se sklářstvím totiž investuje do textilní výroby, slévárenství, lázeňství a stává se i spolumajitelem uhelného dolu poblíž Bíliny.Roku 1877 se společníky ve firmách Josefa Riedela stali jeho tři synové z prvního manželství (Anna náhle zemřela již roku 1855 a Josef se po čtyřech letech znovu oženil s Johannou Neuwingerovou). Sám Josef Riedel aktivně řídil podnik do poloviny osmdesátých let 19. století, kdy předal svou funkci synovi Wilhelmovi. Když zemřel, jeho uložení do rodinné hrobky v Desné se účastnily stovky lidí. Není divu, odešel nejen největší sklářský průmyslník tehdejší monarchie a sklářský král Jizerských hor, nositel rakouského rytířského kříže i papežského Řádu svatého kříže, ale i člověk společensky velmi aktivní, mající vysoké sociální cítění, pro které byl nazýván Otec sklářů. V závěti, kterou Riedel sepsal, věnoval svým zaměstnancům a chudým či nemocným částku více než 100 000 zlatých.Riedelovi synové zaregistrovali název „Josef Riedel, Polaun“ jako ochrannou známku a firmu dále rozvíjeli. Josef Riedel Junior, jediný syn z druhého manželství, byl navíc velmi talentovaný chemik a strojní inženýr. Výrobu obohatil o mnoho novinek a zvýšil její produktivitu.Po válce byl veškerý majetek rodiny znárodněn, ale Riedelům se povedlo výrobu opět nastartovat v rakouském Kufsteinu, mimo jiné s podporou firmy Swarovski. Velmi podrobně a poutavě zpracovanou historii rodiny a tradici sklářské produkce firmy Riedel naleznete na www.riedel.com (text v angličtině).

Na Riedely máme v Libereckém kraji mnoho památek. Kupříkladu v Desné v Jizerských horách stojí přinejmenším tři. Jedna je přístupná běžně, ostatní dvě alespoň občas. Jak bylo řečeno úvodem, mezi subjekty přímo pokračující ve výrobní tradici Riedelů se řadí zejména komplex firmy Preciosa Ornela. Kromě z generace na generaci předávaného sklářského umu a nadšení pro sklo zde mnoho stop po původních majitelích již nenaleznete, nicméně areál Preciosy Ornely bývá s průvodcem přístupný o dnech otevřených dveří. Běžně ale můžete nahlédnout do slavné "Riedelovy vily", ve které se, mimo jiné, nachází infocentrum, v němž si lze domluvit prohlídku rodinné hrobky. Obě budovy nechali postavit synové Josefa Riedla.Wilhelm Riedel, syn Josefa Riedela z prvního manželství s Annou Riedelovou, se zasloužil o hrobku, přesněji řečeno o pohřební kapli s rozsáhlou kryptou. Ke stavbě vede cesta stoupající strmě do svahu.Na ní máte možnost udělat si foto romantického zákoutí ozubnicové železnice, která nejprve podjíždí kamenný most a pak mizí v tunelu. Nejede-li zrovna vlak, můžete se podívat i zubům na zoubek.Záhy se vám odkryje pohled na hrobku Riedelů, tyčící se impozantně na terase ve svahu. Ač se to dnes nezdá, hrobka bývala součástí velkého parku rodiny Riedelů. Je situovaná tak, že Otec sklářů měl i po smrti přehled o svém impériu.Dílo realizoval v letech 1889 až 1890 liberecký stavitel Adolf Bürger, který je mimo jiné například autorem části libereckého liebigovského zámečku nebo bloku domů se slavnou libereckou kavárnou Pošta. Stavba je zbudována v tehdy oblíbeném novogotickém stylu s románskými prvky.Do určité míry je zajímavé, že na rozdíl od jiných staveb v regionu není kaple z místní žuly jako například rozhledny, ale ze zlatého hořického pískovce. Zato žula na kryptu byla dovezena z blízkého Muchova. Kaple měla i zvon. Ten ale vyzváněl jen do roku 1917, kdy byl zrekvírován pro válečné účely. Nejen okna, ale i kované prvky byly vyrobeny v provozech Riedelů, kteří v té době již zdaleka nepodnikali jen ve sklářské výrobě, ale například i ve výrobě textilní.Ačkoliv od roku 1997 probíhá postupná rekonstrukce, stopy poválečné devastace, kdy kaple a krypta byly celá desetiletí bezprizorní, jsou stále zřetelné. V současné době je kaple využívána například během městských slavností nebo pro výstavy. Občas zde jsou i koncerty.Jako první byl do krypty uložen Josef Riedel senior. Perličkou je, že hrobka ležela na hranici Potočné (dnes Desná II) a Dolního Polubného (dnes Desná III). Farnosti se nemohly dohodnout, kam náleží, takže byla vysvěcena teprve počátkem roku 1894. V kryptě bylo sedm rakví a čtyři urny.V šedesátých letech minulého století zaměstnanci bývalých Jabloneckých skláren (dnes Preciosa Ornela) vyzvedli ostatky nebožtíků z vyrabované hrobky, nechali je zpopelnit a důstojně je uložili do rodinného hrobu v Horním Polubném.Hrobka je veřejnosti přístupná jen při zvláštních příležitostech, například o podzimních městských slavnostech. Máte-li o prohlídku vážný zájem, je možné si individuální návštěvu předem domluvit s pracovníky infocentra sídlícího v Riedelově vile.

Název Riedelova vila není zcela přesný, tuto reprezentativní vilu nechal postavit v letech 1893 až 1894 Josef Riedel junior pro svoji ženu Paulu, takže korektnější by bylo psát vila Pauly Riedelové. Objekt se nachází ve směru od Tanvaldu po levé straně těsně před železničním viaduktem (MAPA).Jde o dílo místního stavitele Stefana Umanna, který se, jak vidíte, nechal inspirovat severoitalskou architekturou. Vnější zdobnost je vlastně to málo, co se z celé koncepce dochovalo. Vila totiž původně stála uprostřed rozsáhlého parku s jezírky a vodotrysky.Rovněž uvnitř se z původního vybavení dochovalo minimum a změnily se i vnitřní dispozice. Po konfiskaci majetku a vyhnání Riedelů po druhé světové válce totiž vila několikrát změnila funkci. Nejprve tu bydleli vojenští inženýři, pak zde byly vytvořeny dva byty a kabiny pro fotbalisty. Následovala učňovská škola s internátem, kterou vystřídala mateřská školka a jesle. Dnes tu je kromě již zmíněného infocentra ještě knihovna, víceúčelová reprezentativní místnost a malá muzejní expozice.Zajímavost na závěr. Jak bylo řečeno, firma Riedel se ve svém novém rakouském působišti začala specializovat na stylové nápojové sklo. V této oblasti slaví famózní úspěchy zásluhou nápadu Clause Josefa Riedela (1925-2004), zástupce již deváté generace sklářů Riedelů. Claus Riedel přišel s geniálním nápadem spojit tvar skelnice s nápojem, který se z ní pije, a to až kupříkladu do úrovně vinné odrůdy. První Sommeliers kolekce byla představena roku 1973 a okamžitě se stala vyhledávanou nejen mezi znalci vína, ale i mezi sběrateli. Do studia vztahu typu vína a tvaru nádoby vás zasvětí www.riedel.com/en/shop.

Text a foto Mad