Ve čtvrtek jsou Lázně zdarma a do 19 hodin, neváhejte a ponořte se do světa Zlesákové a Váchala

Začněme ženou. Výstava Markéty Zlesákové láká již svým záhadným názvem Hledání smyslu namalovaného krokodýla na obraze. A vskutku, ochoz Bazénového sálu je plný děl, na kterých se můžete tento rébus pokusit rozlousknout. Ačkoliv jde o devatenáct opravdu rozměrných pláten, první, co vás udeří do očí, je nezvyklý pohled na prázdný sál pod vámi. To není součást instalace, ale příprava na akce, které budou Lázně v následujících týdnech hostit. Koncem října to budou Pocty hejtmana, následované charitativní aukcí Nadace Euronisa a již pátým ročníkem Design Days Reichenberg. V prosinci se sál vrátí do normálního režimu vernisáží velké výstavy věnované Clam-Gallasům.Markéta Zlesáková (*1976), absolventka VŠUP a AVU, je původem Pražačka, momentálně tvořící ve východních Čechách. Jak jsem již naznačil, její tvůrčí rozlet je značně široký, co se technik i vyjadřovacích prostředků týče. Markéta je nejen malířka a grafička, ale i autorka šperků, knižních vazeb, keramických kachlí, tapet a rozměrných dekorů a v neposlední řadě se zabývá i inscenovanou fotografií. Mezi jejími pracemi naleznete na jednom pólu věci naprosto minimalistické a na druhém pak až fotorealistická plátna. Na ten druhý pól patří i liberecká výstava. Anna Habánová, vedoucí  kurátorka OGL, prozrazuje, na co se můžete těšit: "Jde vlastně o soubor průhledů z okna a do okna. Nejsou to typická okna, za těmito se rozkrývá svět plný fantazie. Inspiraci pro tato rozměrná plátna autorka čerpala zejména během svého ročního pobytu na Novém Zélandu a v Království Tonga." Autorka zároveň dokazuje, jak je řemeslně zručná, pracuje s vrstvenými lazurami, z dálky obrazy působí až hyperrealisticky, při pohledu zblízka vidíte tahy štětcem a naléznete nové detaily a celé struktury posouvající význam viděný z odstupu. Zaměříte-li se například na tmavé oblasti, zjistíte, že obsahují dekor inspirovaný islámským uměním. Řád do surreálného světa exotických výjevů nevnášejí ani názvy obrazů. Jsou zde třeba dva pohledy z okna v Moskevské ulici, ale tu libereckou za nimi nehledejte, nejen proto, že se do místnosti chystá vtrhnout džungle, ale i proto, že díla z roku 2012 Zlesáková vytvořila, když pobývala v Ústí nad Labem. Každopádně jde o úžasné snové vize, které by vás ve vašem snu možná vyděsily, ale zde si je opravdu užijete. Pozor, výstava je netradičně krátká, krokodýly vznášející se za oknem si můžete prohlédnout jen do 24. listopadu. Výstava Markéty Zlesákové určitě stojí za návštěvu. Je zajímavá a zábavná pro každého, svůj úhel pohledu si najdou nejen fandové výtvarného umění, ale i laici a dokonce i děti, ač dětskému publiku není primárně určena. Jen se připravte na příliv neodbytných proč? proč? proč? Ale, koneckonců, Zlesáková svými vizemi určitě donutí ke kladení otázek i vás a třeba dětský pohled na věc vám napoví :-)

Když se řekne Josef Váchal (1884-1969), vybaví se vám určitě obrazy, grafiky, kniha Krvavý román a bizarně vyzdobené Portmoneum v Litomyšli. Váchalovo dílo bylo po obdobích ideologicky motivovaného nezájmu celkem masivně prezentováno, naposledy souhrnnou výstavou, která proběhla před dvěma lety v Praze a pak v Plzni. Liberecká výstava vykrajuje jeden malý dílek z velkého koláče autorem používaných technik, a to tvorbu fotografickou, což jí přidává na atraktivitě, protože Váchalova fotografická tvorba je ve větší míře prezentována teprve podruhé a navíc po dlouhých letech. Vlastně navazuje na expozici, kterou v roce 1984 připravil pro Moravskou galerii v Brně Miloš Šejn. Postava tohoto výtvarníka, performera a autora, dlouhá léta též vedoucího profesora intermediálního ateliéru pražské AVU, je pro pochopení toho, co uvidíte, důležitá. Josef Váchal byl tématem Šejnovy diplomové a posléze i doktorské práce. V první polovině 80. let minulého století byly nově objeveny negativy i pozitivy z valné části pocházející z velké kolekce originálních negativů, kterou získal sběratel Jiří Oliva. V roce 1984 z nich byla vytvořena již zmíněná výstava, která byla zároveň velmi hlubokou sondou do Váchalovy tvorby ke stému výročí umělcova narození. Miloš Šejn k tomu říká: "Pravděpodobně to tehdy nebyly všechny Váchalovy negativy, ale byly to negativy v krabicích nadepsaných Marie Pešulová, což byla manželka Josefa Váchala. Já měl možnost z těch skleněných desek a svitkových filmů udělat nové pozitivy. Mě tehdy zajímalo, co ještě ty negativy skrývají, a speciálním postupem vyvolávání jsem se z těch negativů snažil dostat maximum." Zvětšením se opravdu objevily nové zajímavé podrobnosti. Liberecká výstava je sestavená právě z těchto pozitivů Miloše Šejna. V tom, že pozitivy nejsou přímo dílem autora, vidím největší úskalí výstavy, protože nevíme, jak by s materiálem Váchal v černé komoře čaroval. Miloš Šejn sám přiznává: "Je to taková novodobá interpretace odpovídající pohledu v polovině osmdesátých let a tomu, co tehdy materiály umožňovaly." Poklad z krabic "Marie Pešulová" se bohužel nepodařilo udržet pohromadě, část je v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, zbytek zmizel neznámo kam. Váchal používal fotoaparát při své práci poměrně často, první přístroj měl již v roce 1905 a fotografovat vlastně nepřestal až do konce svého života. Snímky ovšem nevyužíval jen jako pracovní náčrtky pro svá další díla, ale zařadil je mezi způsoby svého uměleckého vyjadřování, a to v široké škále technik od prostých kontaktních kopií přes koláže až po vícenásobné expozice a deformace citlivé vrstvy. Některé fotografické práce jsou i jakýmsi dialogem autora sama se sebou. Velký počet fotografií lze nazvat rodinnými, ty však nejsou součástí liberecké koncepce. Bohužel se domnívám, že na rozdíl od výstavy Markéty Zlesákové Váchalovy fotografie osloví podstatně užší publikum. Určitě nadchnou znalce a obdivovatele umělcova díla a fotografy, ale běžnému publiku, zejména těm, kteří v lepším případě viděli alespoň zfilmovaný Krvavý román, bude chybět širší zasazení do kontextu ostatního Váchalova díla. Ale to by bylo o úplně jiné výstavě zcela jiných rozměrů. Připomínám, že o patro výše nad Váchalovou výstavou je ve stálé expozici OGL vystavený Váchalův Kult Ahrimana z roku 1908, což je obraz beze sporu patřící mezi kultovní, tak se nezapomeňte zajít podívat i tam!

Text a foto Mad