3 nové výstavy v libereckých Lázních nabízejí výpravu od geometrických struktur přes duchovno až k hravé žhavé současnosti 

Naši procházku novými "lázeňskými" výstavami začneme v Podbazénové hale, která hostí sbírkovou výstavu Geometrické struktury / Pocta Zdeňku Sýkorovi. Její jádro tvoří šest nedávno zakoupených serigrafií Zdeňka Sýkory (1920 - 2011), největšího českého umělce současnosti, který ještě ve sbírkách OGL nebyl zastoupen. Dvě největší serigrafie, pozoruhodné i tím, že patří mezi úplně poslední umělcovy práce, stály po sto tisících korunách. Zbylá čtyři menší díla galerie získala po padesáti tisících korunách. To je částka poměrně vysoká, zvláště v kontextu toho, že jde o serigrafie, tedy o díla, kterých existuje více kusů (počet určuje autor, ale zpravidla to je maximálně 200 číslovaných originálů a pak je matrice zničena). "Je to částka poměrně vysoká, ale jméno Zdeňka Sýkory je celosvětově uznávané a částky za jeho díla jdou do milionů, takže v tomto kontextu je cena přiměřená", konstatuje kurátorka Markéta Kroupová a pokračuje: "Na základě této výjimečné akvizice, na které se podílel Liberecký kraj a Ministerstvo kultury České republiky, jsem se rozhodla vystavit naši kolekci geometrické abstrakce a konstruktivistických tendencí, která zatím nebyla jako celek nikdy prezentována." Za jádro kolekce, kterou má Markéta Kroupová na mysli, vděčíme nákupům, které uskutečnily od 90. let minulého století bývalá ředitelka OGL Věra Laštovková a kurátorka Eva Vytisková. Na výstavě, otevřené do 26. dubna, je kromě již zmíněného Zdeňka Sýkory zastoupeno dalších dvanáct známých i méně známých autorů. Konkrétně to jsou: Hugo Demartini, Ivan Chatrný, Stanislav Kolíbal, Radoslav Kratina, Jan Kubíček, Jarmila Kurandová, František Kyncl, Karel Malich, Vladislav Mirvald, František Pavlů, Lubomír Přibyl a Jindřich Zeithamml. Pro návštěvníky je připravený bohatý doprovodný program. Konkrétně jde o tradiční komentované prohlídky a tvořivý program pro školy. Ten se rozeběhne 6. února a bude trvat až do konce výstavy. Než Podbazénový sál opustíme, má Markéta Kroupová připravený ještě krátký seznam Sýkorových aukčních rekordů: "Poprvé byl Sýkorův obraz vydražen za víc jak milion korun roku 2006. Bráno od roku 2011 se nejvíc děl prodalo v roce 2017 a to 44. Pro srovnání, vloni to bylo 18 děl. Největším součtem cen prodaných děl se pyšní rok 2016, kdy byl v Kolíně nad Rýnem vytvořen aukční rekord za Sýkoru cenou něco přes 446 tisíc €, což je víc jak 12 milionů korun." (Poznámka: Aktuálně nejdražším českým autorem prodaným v zahraničí je ale Mikuláš Medek, který se v USA prodal za 24 milionů korun.) 

Druhá výstava připomíná chrastavského rodáka Josefa Führicha, jednoho z nejvýraznějších umělců pocházejících z našeho regionu. Jeho talent objevil Hrabě Kristián Kryštof Clam-Gallas a formou zakázek mu umožnil absolvovat studia a prorazit do světa. Například v rodné Chrastavě je Führichovým dílem boční oltář kostela sv. Vavřince (viz naše reportáž). Největšího uznání se tvorba tohoto malíře nazarénského směru dočkala v Praze, v Itálii a především v Rakousku, kde pak do konce života působil nejen jako malíř, ale i jako správce galerie a pedagog. Liberecká výstava velkoformátových kreseb je spíše expozicí badatelskou. Díla jsou představena u příležitosti nedávného úspěšného zrestaurování a veřejnost má možnost si je prohlédnout pravděpodobně poprvé od umělcovy liberecké výstavy roku 1875, kdy Führich kartony věnoval muzeu. Během prací se v rámci výzkumu podařilo určit, že jde o návrhy výzdoby vídeňského farního kostela ve čtvrti Altlerchenfeld, jehož novostavba byla dokončena roku 1853. Führich komplexně navrhl rozvržení výzdoby interiéru, který pak byl pod jeho vedením dokončen roku 1861. Téhož roku byl za toto své životní dílo povýšen do šlechtického stavu. V Grafickém kabinetu můžete až do 26. dubna obdivovat celkem osm kartonů, jednoho cheruba a sedm andělů, představujících čtyři živly (původně šlo o dvojice, ale párová kresba vzduchu se nedochovala). Výstava je pro srovnání doplněna o čtyři drobnější grafické listy barokního malíře Martina Engelbrechta rovněž s tématikou personifikace vzduchu, vody, ohně a země. Jestli máte pocit, že jste Führichovy obrazy někde celkem nedávno viděli, máte pravdu. Velkou monografickou výstavu uspořádala Oblastní galerie Liberec Josefu Führichovi v roce 2014 a její autorka Pavla Machalíková z Ústavu dějin umění AV ČR je i kurátorkou této komorní expozice. 

Na konec jsem si nechal Podstatu malby, třetí výstavu, která to u mě tentokrát vyhrála. Viktora Čecha, jejího kurátora, lze do jisté míry označit za spoluautora. To on dal dohromady Adriana Altmana, Matyáše Maláče a Víta Svobodu a vyzval je ke spolupráci. Vzniklo neuvěřitelně zábavné site specific dílo sršící vášní pro malování, demonstrující vztah mladší generace k malbě. Kolektivního ducha podtrhuje fakt, že jednotlivá díla nejsou označená. Ostatně by to v některých případech nemělo valného smyslu, protože tvůrčí výboje se přelévají jeden do druhého. Propojení různých technik a vyjadřovacích prostředků vytvořilo hravý celek, neberoucí se příliš vážně.  Chcete-li znát autory, musíte nahlédnout do plánku u vstupu do okružní chodby nad Podbazénovým sálem, kterou expozice doslova zaplavila. Pánové, inspirovaní graffiti, totiž použili i stěny, což ostatně v tomto prostoru není neobvyklé. "Když výstava skončí, tak my malby neškrábeme, jen chodbu znovu vymalujeme nabílo, takže pod nánosy barvy vlastně archivujeme umělecká díla. V budoucnosti možná budou mít archeologové zamotanou hlavu," konstatuje ředitel Jan Randáček. Viktor Čech klade otázku: "Může mít i dnes malba jako médium komunikace stejně významnou roli, jakou měla kdysi v historii? Nebo se stane jen galerijním komerčním artefaktem, kam současné umění dnes často sklouzává?" Site specific projektem Podstata malby, testem dnešní komunikační schopnosti malby, nám i sobě potvrzuje, že tato disciplína druhé housle zatím rozhodně hrát nehodlá. Text a foto Mad