Čtyři nové výstavy v libereckých Lázních slibují dobrodružství hledání

Hledání v Podbazénovém sále - první souborná výstava slezského Němce Paula Gebauera (1888 až 1951)
Po Erwinu Müllerovi a Mary Duras jde o již třetí počin Oblastní galerie Liberec na poli představování německy hovořících autorů z Čech, Moravy a Slezska. Paul Gebauer byl ve své době velmi výraznou osobností, jeho tvorba sahala od monumentálních kompozic (například výzdoba kostela sv. Hedviky v Opavě) přes rozsáhlé cykly z vesnického života a portréty až po vtipné novinové karikatury. Po válce byl odsunut a na popularitě mu nepřidalo ani to, že byl statkářem. V Lázních vás určitě dostanou velké fotorealistické figurální kompozice a cykly z vesnického života tohoto sedláka s výtvarným vzděláním (výtvarná akademie ve Vídni a Drážďanech). Gebauer, jehož nejplodnější období spadá zhruba do 30. let minulého století, vybízí k dobrodružnému hledání hned v několika směrech. Zobrazoval společenství lidí ze svého okolí, a tak po kratším hledání naleznete stejné tváře na více obrazech. Z obrazu do obrazu přecházejí i jím zachycené momenty každodenního života. Četba rozšířených popisků není v žádném případě ztrátou času.Mnohdy skrytých zajímavostí a perliček je totiž víc. Například na jednom obraze naleznete jen kontury harmoniky, jinde bílé místo tam, kde měl pravděpodobně stát džbán. Je to důsledek toho, že zvláště v období, kdy čerstvě převzal statek, na tvorbu moc času neměl, přesněji řečeno, jistou dobu netvořil vůbec. Za zmínku stojí i to, že Paul Gebauer svá rozměrná plátna maloval podle v té době oblíbených miniaturních fotokontaktů sotva polovičního rozměru dnešních pohlednic.

Hledání v Grafickém kabinetu vedle Podbazénového sálu - Vendula Chalánková: Vernisáž
Výstava je jedním z příspěvků Oblastní galerie Liberec k výročí 17. listopadu, s čímž souvisí i autorčiny worshopy pro školy na téma Modrá bílá červená. Vendula Chalánková je především hravá grafička, ilustrátorka a kolážistka, která i vážné věci umí podat s mnohdy velmi osobitým humorem, takže máte-li jen trochu času, můžete objevovat skryté detaily, další významy a dvojsmysly. Trochu dvojsmyslný je již název výstavy Vernisáž, evokující stejnojmennou Havlovu hru, přičemž Václavu Havlovi jsou v Grafickém kabinetu věnována dvě ústřední plátna V. Havel přikuluje a V. Havel v zimě. (Mimochodem, v Liberci tím pádem máte možnost vidět největší plátna, jaká kdy Chalánková vytvořila.)  Druhým výrazným tématem jsou obrazy vycházející z ilustrací, které autorka vytvářela pro knihu Jacquese Rupnika Střední Evropa je jako pták s očima vzadu. Dále si Vendula Chalánková s nadhledm sobě vlastním bere na paškál konzumní život, ekologii a mezilidské vztahy. Na první pohled by se zdálo, že vystavené práce jsou minimalistické, na dřeň vyextrahované obrazové zkratky. Autorka by se každopádně dobře uživila i vývojem piktogramů a nonverbálních informačních systémů. Ale Vendula Chalánková vás vyvede z omylu. Její díla jsou, v jistém ohledu, až hyperrealistická. Například u obrazu Geometrická abstrakce II (chlebíček), vám vyloží, že barvy všech ingrediencí jídla zobrazeného na fotce výše, odpovídají realitě a majonézu si zašla Vendula Chalánková kvůli namíchání přesného odstínu barvy dokonce koupit. 

Hledání v okružní chodbě nad Bazénovým sálem - Jan Pfeiffer: Kořeny pod vodou, skříně v zahradě
Jan Pfeiffer je konceptuální umělec, pedagog, filmový výtvarník a architekt expozic. Multiinstrumentalistou je i co se týče používaných technik od kresby a její animace přes tvorbu objektů a instalace až po video a performance. To vše nabízí i jeho projekt vytvořený speciálně pro libereckou galerii. Pravda, o živé performance éterických modrých tanečnic, které byly součástí vernisáže, budete asi ochuzeni.  

Projekt se zrodil tak, že Janu Pfeifferovi se zdál asi před deseti lety zvláštní surreálný sen, odehrávající se v lázních. Na rozdíl od jiných snů, na které zapomeneme s probuzením, zůstala vzpomínka uložena v autorově hlavě a čekala na realizaci. Kde jinde než v bývalých lázních, že? Chodba nad Podbazénovým sálem se ukázala být ideální. Vstupte tedy do autorova snu a objevujte, hledejte smysl... Anebo ne, uvolněte se, nechte se unášet jeho a vlastně i vaší fantazií z místnosti do místnosti! A jaké sny Jan Pfeiffer hodlá zhmotnit teď? Překvapivě již možná ne své, ale svých dětí, dvě mu jsou v současné době velkou inspirací, třetí je na cestě.

Hledání v sále 2. patra - Alžběta Bačíková: Our Space
Alžbětě Bačíkové, umělkyni a kurátorce v jedné osobě, daly Lázně prostor v rámci Intervencí, což je systematické představování finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého. Před rokem autorka získala diváckou cenu na výstavě finalistů ve Veletržním paláci, kde (poněkud vulgarizovaně řečeno) představila výsledek výzkumu jak video zpřístupnit nevidomým a neslyšícím. V Liberci na tuto práci navazuje, zkoumá svět nevidomých a vy s ní. Ačkoliv autorka tvoří hlavně na poli videa, zde nic neuvidíte. Scéna, na níž jsou rozmístěné sedací špalky z černého sametu, je černá a spíš jen tušíte, že nad vámi visí do kruhu rozmístěné reproduktory. Než usednete a v klidu se zaposloucháte do prostorové audiokompozice, vytvořené pro tento účel nevidomými hudebnicemi Michaelou Blažkovou a Ráchel Skleničkovou, je třeba si uvědomit, že jde o elektronickou hudbu. Naučit se hrát na housle nebo na kytaru, to není pro nevidomého zásadní problém, ale zkuste mačkat čudlíky a vybírat položky z menu se zavázanýma očima!

Text a foto Mad