Ještěd v pyramidě nahradila skleněná kytara a po půl století se do Liberce vrací Josef Sudek.  Severočeské muzeum láká na dvě nové výstavy

Soubor prací z IGS, vystavený pod názvem Sklo bez hranic, je pozoruhodný nejen tím, že návštěvník má možnost vidět na jednom místě tvorbu čtyřiačtyřiceti účastníků z Česka a dalších třinácti zemí. Možná ještě zábavnější je, že v mnoha případech jsou vystavena díla umělců tvořících v oblastech sklářství na hony vzdálených.Tentokrát pozvání přijal například sochař Kurt Gebauer, sochař, malíř, ilustrátor dětských knih, hudebník a tanečník František Skála, zakladatel české školy samby Miloš Vacík, americký filmový produkční designér John Dexter nebo nizozemská performerka Ingrid Lopulalan s bodypainterkou Martine Grime.Oslovování tvůrců „odjinud“ je dlouholetou specialitou IGS a rozhodně nejde jen o marketingové gesto. Spolupráce bývá zajímavou zkušeností nejen pro hostující umělce, ale, pro někoho možná překvapivě, i pro skláře. Lidi, kteří nejsou z oboru, totiž nesvazují konvence o tom, co ze skla lze a co nelze vyrobit. Výsledkem realizace jejich laických představ jsou často nové postupy a přístupy k práci se sklem.Pro nás Liberečáky je zajímavý také fakt, že je to poprvé, co výstava po své premiéře v novoborském muzeu skla dorazila do Liberce jako příspěvek k letošnímu Mezinárodnímu roku skla. Transport skleněných exponátů je vždy složitější než u artefaktů z odolnějších materiálů, zejména když jde o rozměrnější kusy. V případě děl vzniklých na IGS převoz ztížil i další faktor.„IGS je maraton, začíná ve čtvrtek a vernisáž výstavy hotových děl se koná v neděli dopoledne. Pro exponáty vyrobené z roztavené skloviny to může být problém, protože sklo potřebuje čas vychladnout v chladící peci. Jinak vzniká pnutí, které může způsobit prasknutí. Některé exponáty dostatečný čas neměly a jsou mnohem náchylnější na poškození,“ vysvětluje pozadí problému s převážením exponátů Oldřich Palata, kurátor výstavy.O novoborském IGS jsme vás informovali v celém cyklu obrazových reportáží obsahujících i rozhovory se zúčastněnými umělci. Naleznete je ZDE (první díl), ZDE (druhý díl) a ZDE (třetí díl). Rozhovor s Alenou Forgáčovou, tajemnicí IGS, je ZDE.

Sál mezipatra hostí Sen o zahradě, připomínající nejslavnější období tvorby Josefa Sudka (1896 - 1976), fotografa, který českou fotografickou tvorbu, jako jeden z mála našich fotografů, reprezentuje snad v každé zahraniční encyklopedické knize z oboru. Výstava obsahuje mistrova díla i přípravné fotografie z období od čtyřicátých do sedmdesátých let minulého století.„Severočeské muzeum má čest představit unikátní kolekci sbírky PPF Art a Kabinetu fotografie ve výběrovém průřezu Sudkovy fotografické tvorby. Sbírka PPF Art je největší soukromou sbírkou české i slovenské fotografie u nás, přičemž díla Josefa Sudka tvoří od roku 2000 její jádro, kolem kterého časem přibyly další akvizice významných Sudkových současníků i následovníků,“ upřesňuje zdroj fotografií Luděk Lukuvka, kurátor výstavy.Libereckou zajímavostí Sudkovy výstavy je, že tento umělec v metropoli severu vystavuje poprvé po padesáti šesti letech. Tehdy se do Liberce přijel podívat i osobně. Výstava je proto obohacena o portréty Josefa Sudka pořízené libereckými fotografy a o momentky z jeho pobytu. Sen o zahradě potrvá do 29. května 2022, výstava Sklo bez hranic skončí o čtrnáct dní dříve (15. 5. 2022).

Text a foto Mad