Kvůli pandemii o dva roky posunutá výstava Maxe Kaminského nyní získala na varující naléhavosti

Max Kaminski (1938 – 2019) patří mezi nejvýznamnější německé neoexpresionisty, přesněji řečeno mezi nejvýznamnější německé malíře 20. století vůbec. U nás je bohužel méně známý a liberecká expozice splácí velký dluh. Jde totiž o vůbec první výstavu představující Kaminského tvorbu v plné šíři.Pro jeho tvorbu je charakteristická někdy až agresivní barevnost a figurativní malba, přičemž postavy jsou fragmentované, což umocňuje naléhavost sdělení. Dá se říci, že některá plátna doslova křičí. „Tvorba Kaminského je ovlivněná jeho životem. Jeho mládí doprovázela válka a útěk z Královce ve východním Prusku. Hrůzy války jsou v jeho tvorbě jasně viditelné. Když si uvědomíme, čím Max Kaminski prošel, je logické, že jeho tvorba může na někoho působit až depresivně,“ konstatuje spolukurátorka výstavy Johana Kabíčková.Nicméně i další život Maxe Kaminského byl velmi pestrý a inspirující. Žil nejen v Německu, kde působil v Berlíně a Karlsruhe, ale pobýval i ve Francii a podnikl dlouhé cesty do Střední a Jižní Ameriky, Itálie a Jugoslávie. Vliv latinskoamerické barevnosti je jasně viditelný. Kromě figurálních kompozic jsou vystaveny i obrazy přírodních scenérií.Vernisáž výstavy (13. 5. 2022) se zároveň stala součástí zahájení již devátého setkání DIALOG mezi Libercem a bavorským Augsburgem, se kterým Liberec uzavřel partnerství v roce 2001. Od roku 2005 se každé dva roky, na střídačku mezi oběma městy, konají kulturní dny DIALOG. Letos byla na řadě česká strana a při té příležitosti Liberec navštívila padesátičlenná delegace Augsburgu v čele s primátorkou Augsburgu Evou Weber.Tentokrát měl DIALOG trochu jiný scénář. Miluše Charyparová, vedoucí oddělení protokolu a zahraničních věcí statutárního města Liberec, vysvětluje: „Letos to jsou nejen kulturní dny, nově jsme zařadili i vzdělávací program. Cílem ale zůstává spojit lidi, překlenout rizikové bariéry a posilovat česko – německé přátelství.“Ačkoliv hned první DIALOG se konal pod Ještědem, koncepce se zrodila na německé straně, přišla s ní Sonja Hefele z Augsburgu a ze začátku její snahy o bližší dialog s Libercem nebyly vůbec lehké. „V Augsburgu je velká komunita Němců vysídlených právě z Liberce, tak ty pocity byly trochu ambivalentní. Ale teď je to tak, že lidi na partnerské akce chodí rádi. Čím víc poznávají vaši kulturu, tím je to lepší. Myslím, že ten DIALOG něco porazil,“ konstatuje spokojeně Sonja Hefele.Je to vůbec pozoruhodná žena. Narodila se v Karlových Varech a po válce byli Hefelové odsunuti. Sonja mluví perfektně česky, ač její rodiče česky neumí. „Když jsem se po letech do Čech poprvé podívala, velmi se mi tu zalíbilo. Jsem také žurnalistka, a tak jsem se rozhodla, že tu řeč chci umět, protože jsem už tehdy věřila, že se zase spojíme,“ svěřuje se Sonja.Za německou stranu byl kurátorem umělcův syn Simon Kaminski. Protože práce na projektu začaly v době pandemie, kdy bylo obtížné cestovat, probíhala většina komunikace on-line. Kurátorka Kabíčková přitom spolupracovala například i přímo s Christofem Trepeschem, ředitelem Kunstsammlungen & Museen Augsburg. Německá strana dodala cenné informace a jako majitelka všech vystavených děl navrhla seznam prací. Z něho potom Oblastní galerie Liberec udělala definitivní výběr. Projekt byl financovaný z rozpočtu galerie, dopravu obrazů hradila německá strana. Výstava Maxe Kaminského bude v Podbazénovém sále Lázní do 4. září, ale komentovaná prohlídka proběhne již příští čtvrtek.Text a foto Mad