Liberecký zámek již podruhé žije Anifilmem, Český obzor ovládl folklórní horor Rudé boty
O tom, že přesun Anifilmu do Liberce je pro město skvělým počinem, není třeba diskutovat nejen proto, že ve své kategorii jde o jedinečný mezinárodní filmový festival. Zatím nejhmatatelnějším bonusem pro Liberečany je fakt, že z léta opuštěného libereckého zámku se bez velkých proklamací stává společenské centrum, se kterým je do budoucna třeba počítat.
Již začátkem června ředitel festivalu Tomáš Rychecký na otázku GENUS.CZ (viz ZDE) ohledně spolupráce festivalu s majitelem dosud uzavřeného libereckého zámku odpověděl: "Zatím je podepsána nájemní smlouva, která nám umožňuje prostory využívat po dobu festivalu a zahradní křídlo až do konce roku pro výstavu. Jedná se o nějakém využití do budoucna, což vyžaduje již složitější jednání. Velice rádi bychom totiž časem liberecký zámek zabydleli celoročně. Jsou různé varianty. Pakliže bychom tam chtěli udělat nějaké i architektonické změny pro stálou expozici, tak to vyžaduje určité dotační tituly a tedy aby byl objekt v našem (pozn. red.: viz www.anifilm.cz/cs/kontakt) majetku. Takže i tyto varianty jsou ve hře.“
To by byla nejen pro příznivce animované tvorby, ale především pro Liberec velmi dobrá zpráva, zvláště v kontextu zvažované kandidatury na Evropské hlavní město kultury 2028. Podstatné je, že plány se stávají realitou. Na rozdíl od prvního libereckého ročníku Anifilmu zámek tentokrát nebude přístupný jen o festivalovém týdnu, ale jeho zahradní křídlo bude hostit velkolepou výstavu Myši patří do zámku až do konce roku. Expozice, poodhalující tvorbu celovečerního animovaného filmu Myši patří do nebe, vtáhne do svého fantazijního světa nejen děti, ale i dospělé.
Z mého pohledu druhým velmi sympatickým rysem Anifilmu je fakt, že na udílení cen nemusíme čekat na závěrečný galavečer. Pravda, vítěze mezinárodní soutěže budeme znát opravdu až v sobotu večer, ale ceny národní kategorie Český obzor plus Cena za celoživotní přínos animovanému filmu jsou naopak rozdány již během zahajovacího ceremoniálu.
Loni se zahájení konalo v Lidových sadech a bylo poznamenáno předzvěstí lockdownu (viz GENUS.CZ). Udílení letošní proběhlo v sále Grandhotelu Zlatý Lev. Ceremoniál moderoval opět Tomáš Měcháček, který mezery mezi udílením cen v jednotlivých kategoriích vyplnil překvapivě vtipnými etudami na téma recyklace petlahve. To nebylo vůbec samoúčelné, protože jednou z nesoutěžních programových sekcí festivalu je letos Planeta A. Tedy náš svět ve všech jeho podobách s důrazem na to, jak se k němu chováme.
Jako první si pro všemi barvami hýřící skleněný originál přišla Noemi Valentíny, režisérka, výtvarnice a spoluautorka hudby krátkého filmu Radioterapie na Žlutém kopci, vítěze kategorie Zakázková tvorba. Jde o edukativní dílo, které v 552 sekundách seznamuje děti postižené nádorovým onemocněním se vším, co je během radioterapie čeká.
Kategorii Videoklipy oprávněně vyhrála Aliona Baranova bravurním a přitom naprosto jednoduchým ztvárněním písně Tanči písničkáře Pavla Čadka. Za zmínku stojí, že tandem Baranova – Čadek nespolupracuje poprvé a letos měli v soutěžní výhni anifilmového klání hned dvě želízka. Kromě vítězného Tanči ještě Na síti jsem v pohodě.
Hitem večera se staly Rudé boty režisérky a výtvarnice Anny Podskalské, vítězný snímek kategorie Studentský film i kategorie Nejlepší české animované dílo napříč kategoriemi. Strhující příběh dívky a čarovných bot, které berou mnohem víc, než dávají, je obrazem zničující závislosti na čemkoliv.
Rudé boty vycházejí z lidových balad a připomínají nejen erbenovské příběhy, ale i hrůzné lidové pohádky. Autorka Anna Podskalská použila animaci technikou malby na sklo, což v tomto případě skvěle podtrhlo rustikálnost a dynamiku děje. Není divu, že Rudé boty budou v červenci reprezentovat českou studentskou tvorbu na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes.
Cenu v kategorii Krátký a celovečerní film získal Jan Balej za celovečerní animák Barevný sen. Jméno tohoto režiséra a výtvarníka není veřejnosti neznámé. Doma má tři České lvy. Právě za Barevný sen získal loni Lva za nejlepší animovaný film. Lvy za nejlepší výtvarný počin má za filmy Jedné noci v jednom městě (2007) a za Fimfárum II (2006).
Škoda, že si cenu Anifilmu Balej nepřišel převzít osobně, a tak ho zastoupil animátor Jan Štencl. Na Barevném snu je zajímavé i to, že vznikl s velmi omezeným rozpočtem a k jeho dokončení nakonec pomohla crowdfundingová kampaň.
Poslední v úterý předanou cenou byla zvláštní Cena za celoživotní přínos animovanému filmu, letos udělená Edgaru Dutkovi. Ačkoliv by k tomu úvodní vstup ředitele Rycheckého mohl svádět, profesor Dutka si cenu určitě neodnesl za to, že jeho osoba provází všech dvacet ročníků Anifilmu.
Tento dramaturg, scénárista, spisovatel a pedagog ovlivnil mnoho českých tvůrců. Na literárním poli je nositelem Státní ceny za literaturu (2004, román Slečno, ras přichází). V současné době spolupracuje s Jiřím Bartou na velkém projektu Golem.
Takové tedy bylo udílení cen v kategorii Český obzor. Výsledky mezinárodního klání se dozvíme o víkendu, ale vy do té doby můžete navštívit alespoň některé filmy z bohaté nabídky soutěžní i nesoutěžní sekce Anifilmu. Na libereckém zámku pak máte unikátní možnost zahrát si nejlepší animované hry a vyzkoušet si například 3D sférické animáky. To je příležitost, kterou vám pak nabídne až 21. Anifilm, tak neváhejte!
Text a foto Mad, screenshoty z filmů laskavě poskytl archiv Anifilmu.