Na bobové dráze z Malého Špičáku do Tanvaldu kdysi trénovaly naše olympijské naděje, nyní se rozpadajícím areálem občas proženou bikeři
V našem kraji během minulého století vyrostlo, a pak k naší škodě často zaniklo, několik slavných sáňkařských drah. Z těch fungujících je nejen českými sportovci stále využívaná závodní dráha ve Smržovce, proslulá kruhovou 400° zatáčkou. Širokou veřejností je zase oblíbená zrenovovaná přírodní sáňkařská dráha z Černé Studnice do Smržovky. Slavná sáňkařská dráha na Ještědu, otevřená v lednu 1910, takové štěstí neměla. Její existenci dnes dokazují poslední artefakty nemilosrdně pohlcované lesem. Méně známo je, že nad Tanvaldem jsme měli i jedinou závodní přírodní dráhu bobovou.
Tato dráha v šedesátých letech minulého století začínala pod Malým Špičákem na kótě 659 m nad mořem a její kilometrová trasa v několika klopených zatáčkách směřovala velkolepým obloukem dolů do Tanvaldu, kde podle plánku z roku 1969 končila o výškových sto metrů níže zhruba u dnešního penzionu Bobovka.Dráha byla vybavená i pozemní lanovkou pro závodní boby, jejíž trasu a zbytky konstrukce můžete v lese dodnes najít. Zajímavé je, že podle jiného dobového plánku dokonce existoval záměr dráhy o pár set metrů delší, která pokračovala (zjednodušeně řečeno) ulicí Pod Špičákem a cíl měla mít až nad objektem teplárny. Každopádně tanvaldská dráha zažila v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století několik mistrovství republiky nejen v jízdě na bobu, ale i na saních.
O jejím vybudování napsal redaktor V. Vacek do Novin Jablonecka 27. února 1965 toto: „Bylo vynaloženo mnoho tisíc brigádnických hodin, aby Tanvald měl v letošní sezóně první provozuschopnou bobovou dráhu, již využili i smržovští sáňkaři.“ Předmětem zásadní renovace tehdy nebyla jen dráha jako taková, ale i nová cílová bouda, která oproti té staré byla větší, měla společenskou místnost a prostor pro uskladnění bobů.
Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat, jak dokumentuje V. Vacek v témže článku: „Není pochyb, že tanvaldští sportovci jsou hrdi na své bobisty, kteří před třemi týdny v jízdě na dvousedadlových a čtyřsedadlových bobech se stali mistry republiky na rok 1965.“ O pět let později byla dráha dále vylepšena a obě poslední zatáčky před cílem byly vybetonovány díky obětavosti členů oddílu Jiskry Tanvald. Tehdy byly v Československu v provozu již jen další dvě bobové dráhy, jedna v Čechách v Mariánských Lázních a druhá na Slovensku v Tatrách.
Zajímavé je, že v Tanvaldu závodní boby tehdy i vznikaly. Jejich hlavním konstruktérem byl tanvaldský brusič a dvojnásobný přeborník ČSSR Jaroslav Páv, ale svými nápady přispěli i ostatní bobisté. Tehdy totiž platilo, že závodníci si své stroje sami vymýšleli a stavěli s pomocí mateřských národních podniků, jako byl například Totex Tanvald. Nutno říci, že za socialismu boby nepatřily k podporovaným sportům. Podle www.bobteam.cz stát neposkytoval žádné dotace a závodníci si platili i náklady na reprezentaci.
Na tanvaldské bobové dráze se odehrála i tragédie, a to v únoru 1970 během mezinárodních závodů o Zlatý bob s účastí posádek nejen našich, ale i ze Švýcarska, NDR a NSR. Již zmíněné Noviny Jablonecka napsaly: „Na 300 diváků bylo svědky vzrušující podívané, vždyť posádky docilovaly až stokilometrové rychlosti v hodině. Ačkoliv byl závod pořadateli výborně připraven, došlo k vážnému neštěstí. Západoněmecký bob Probst – Honekamp při druhé finálové jízdě vyletěl ze Sluneční zatáčky a při stokilometrové rychlosti narazil do fotoamatéra Pavla Žáka, který na místě svému zranění podlehl.“ Fotograf bohužel nerespektoval značení nebezpečných míst. Oba Němci vyvázli bez zranění.
V posledním desetiletí se dávno zaniklá bobová dráha ocitla v hledáčku bikerů týmu DH-FR racing Tanvald. DH-FR je zkratkou Down-Hill Free-Ride, což volně interpretováno označuje milovníky adrenalinového sjíždění kopců volným stylem, kdy se přes překážky skáče až několik metrů daleko. Bývalá bobová dráha se k takovým aktivitám hodí téměř ideálně a stala se jádrem Bikeparku Bobovka.
Opět se tu také závodí a kola bikerů se korytem ženou rychlostmi, které za stotřicítkou nejrychlejších bobů trochu zaostávají, přesto jsou stále ďábelské. Zatím se tu konalo sedm BOBOVKA CUPů, poslední roku 2019. Soutěží se v několika kategoriích, svoji trasu má vytyčenou i mládež. Dobrou představu o tom, co se zde odehrává, dávají videa publikovaná na www.dhfr-racing-tanvald.cz.
V prosinci 2020 byla na vrcholu Malého Špičáku otevřena futuristická rozhledna Špička z dílny libereckého architektonického studia Mjölk. Dílo připomíná zrcadlově lesklý hvězdolet. Ve skutečnosti bylo inspirováno tvarem závodního bobu a je tak nejen vyhlídkou, ale i památníkem, připomínkou kdysi slavné tanvaldské bobovky.
Škoda jen, že u rozhledny není infopanel. Nějaké informace získáte až na horním konci Bikeparku Bobovka. Na malém lesním srubu je přibita nástěnka s fotografiemi, dobovými zprávami a náčrtky tratě. Jsou tu krásné střípky z historie, ale na řadu důležitých otázek neodpovídají, něco dokonce zamlžují. Mám na mysli třeba již zmíněné dva různé plánky trati. Mnohde, včetně například webu www.jizerske-hory.cz, se uvádí, že dráha byla 1250 m dlouhá, překonávala výšku 150 m a že takové parametry má i dnešní DH-FR trať bikeparku.
Vložením plánků do mapy.cz rychle zjistíte, že tomu tak asi není a že to nesouhlasí ani s trasou závodu BOBOVKA CUP. K inzerované délce se dostanete teprve tehdy, když start posunete těsné pod rozhlednu. Převýšení vyskočí „jen“ na 125 m, což do 150 m má ještě daleko. Inu, stará bobová dráha má potenciál ve více ohledech a slibuje nejen adrenalin sportovní, ale i badatelský.
Text a foto Mad, archivní fotodokumentace Bikepark Bobovka