Šíření Betlémského světla míru je překvapivě mladá tradice i velmi starý počin zároveň

Novodobá tradice Betlémského světla je neméně zajímavá. U jejího zrodu tentokrát stojí tři hybatelé a nese českou stopu. První je rakouská umělkyně Ada Brandstetterová, která v sobě léta nosila vzpomínku na mládí v Plané u Tachova, kde se zapalovalo Světlo míru. Umělkyně vypráví: "Na Štědrý den roku 1941 nechal můj otec Martin Kusch postavit před kostelem sv. Petra a Pavla vánoční strom. Děti k němu přicházely, zpívaly koledy a od rozsvícených svíček na stromečku si ve svých lucerničkách odnášely domů světlo přímo od Ježíška. Praktický význam tohoto dění však spočíval v tom, že rodiče zůstali sami doma a měli tak dost času ozdobit dětem jejich vánoční stromeček a štědrovečerní stůl. Mojí úlohou bylo tuto slavnost připravit a na děti s lucerničkami dohlížet... Ten okamžik, kdy děti se svými lucerničkami mizely postupně ve tmě, ve mně zanechal tak silný dojem, že i v následujících letech v cizině jsem na tuto chvíli musela myslet s tím, že tento krásný vánoční zvyk nesmí být zapomenut." (Zdroj citátu: www.plana.cz)Vzkřísit vzpomínku se Adě Brandstetterové povedlo v roce 1986, kdy uskutečnila akci Světlo ve tmě. Plamen jako symbol míru byl zapálen v rodišti Ježíše Krista a letecky dopraven do Vídně a dalších evropských měst. Druhým hybatelem byla ORF, největší rakouská televizní a rozhlasová společnost, která pořádala velkou vánoční sbírku pro postižené děti, a aby jí přidala na popularitě, poslala do Betléma pro oheň postižené dítě. Zrodilo se Betlémské světlo. Třetím hybatelem se stal skautský vůdce Herbert Grünwald, který ideu obohatil o hromadnou skautskou distribuci po celé Evropě, což se stalo poprvé roku 1989, takže se dá říci, že Česko je jednou ze zemí, která se akce účastní od jejího zrodu. Tehdy, 23. prosince 1989, k nám Betlémské světlo přivezl oddíl bratří Revilliodových, který byl součástí Českého a slovenského exilového skautingu.Uplynulo třicet let. Ne vždy byla cesta světla z Betléma jednoduchá, několikrát akci málem překazily válečné konflikty. Výchozím místem šíření Betlémského světla v Česku je Brno a naši skauti si pro něj dávno jezdí do Vídně sami. Letos tam byli již 14. prosince a po Česku začali plamének Betlémského světla šířit o týden později, kdy ho 66 vlaky rozvezli do 784 stanic. V Liberci na rychlík Ještěd, vezoucí Betlémské světlo, čekaly před druhou hodinou odpolední asi čtyři desítky zájemců. Byli mezi nimi jednak lidé nesoucí světlo dál na místa veřejná, jako například paní Alžběta, učitelka ZŠ U soudu. Škola již řadu let pořádá od 17 hodin akci Betlémské světlo. Paní Alžběta prozrazuje, jak to probíhá: "Rozdáváme betlémské světlo a zpíváme koledy. Akce je veřejná, takže kdo chce, může přijít, zazpívat si, dát si svařáka." Jiní mají přichystanou lucernu spíš pro vlastní potřebu. Sára, členka 10. oddílu vodních skautů Maják Liberec, se svěřuje: "Do Skauta chodím sedmým rokem a zde jsem pošesté. Těším se sem, protože to je taková pěkná součást vánočních prázdnin. Světlo ponesu domů a dáme ho i babičce s dědou a sousedům z naší ulice." Na otázku, co by dělala, kdyby jí světlo zhaslo, má jasnou odpověď: "To se mi ještě nikdy nestalo, ale vzhledem k tomu, že tu je víc skautů z našich oddílů, tak bych si ho vzala od nich."Vlak přijíždí na čas ve 13:56. Kamuflovaná davem běžných cestujících vystupuje pětičlenná skupina libereckých skautů, čítající členy pestrého věkového složení. K těm starším patří Jakub Cvejn a Martin Kozubý. Jakub popisuje plán mise: "Tady na nádraží jsme se sešli ve čtvrt na devět a v půl deváté jsme jeli do Dvora Králové n. Labem, kde jsme světlo převzali od skautů z Hradce. S předáním žádný rituál spojený není. Prostě se pozdravíme, pobavíme. Až si tady všichni světlo vezmou, tak lucerny odneseme na arciděkanství, odkud bude předáno do dalších kostelů i na jiná místa." A co by pánové dělali, kdyby světlo zhaslo? Odpovídá Martin Kozubý: "Lucerny vezeme pro jistotu dvě, tak by se to stát nemělo a co vím, nám se to nikdy nestalo. V záloze máme pochopitelně sirky (smích), ale použít je by nebylo křesťanské."Pro Betlémské světlo si přijeli i Adam Jožák a Tomáš Pešek z 19. oddílu Izerín v Hejnicích. Betlémské světlo povezou dál až do Hejnic, kde bude hořet v bazilice Navštívení Panny Marie. Světlo přebírají poprvé a přiznávají: "Mnoho zkušeností nemáme. Nějaké instrukce jsme dostali, mimo jiné s sebou vezeme hasicí přístroj."Na tomto místě je třeba zdůraznit, že vy byste do vlaku s hořící petrolejkou určitě nastupovat neměli. Pracovník dopravce (který si nepřál být jmenován kvůli tomu, že informace smí oficiálně dávat jen tiskový mluvčí) mi potvrdil, že převoz ohně, byť v lucerně, může být považován za ohrožení bezpečnosti ostatních cestujících, a on by do vlaku takového cestujícího za normálních okolností nepustil. Ale Betlémské světlo má výjimku a dráhy skautům vycházejí vstříc. Jakub Cvejn konstatuje: "Průvodčí byl super, nabídl nám i bezpečné místo, kde petrolejka nikomu nepřekážela, aby nedošlo k potížím."Vlak do Hejnic je přistaven, Adam a Tomáš nastupují se dvěma petrolejovými lucernami a jedním minimaxem. Na okna vozu lepí logo akce, aby případní zájemci na stanicích po cestě věděli, kam mají jít. Předávání světla totiž nesmí ohrozit jízdní řád. Ve stanicích, které jsou jen na znamení, nemá být Betlémské světlo rozdáváno vůbec, proto je první stanicí, kde skauti vyhlížejí zájemce, až Mníšek u Liberce. Na nástupišti čeká s lucerničkou jen paní Lenka. Pro světlo si přijela až z Albrechtic u Frýdlantu, kde tráví svátky u rodičů. A co vy? Máte doma světlo? Že jste to ve víru nakupování nestihli? Nevadí, do kostela nebo na jiné výdejní místo pro něj běžet nemusíte, světlo nemusí být jen betlémské. Hlavně mějte krásné Vánoce!

Text a foto Mad