Stručný pohled do minulosti a hlavně budoucnosti vily Johanna Liebiega juniora

Vila Johanna Liebiega mladšího (MAPA) byla postavena mezi lety 1870 a 1872 ve stylu italských pozdně renezančních paláců. Přesněji řečeno šlo tehdy o přestavbu dvoupatrového klasicistního domu předchozího majitele, textilního odborníka Ferdinanda Römhelda, který pozemek u zámku získal darem od hraběte Clam-Gallase.Stavitel Gustav Sachers sídlo navýšil o jedno patro a přistavěl k němu dvě boční křídla, čímž vila získala charakter paláce, který ještě vyzdvihla reprezentativní zahrada. Když Johann Liebieg mladší roku 1917 zemřel, připadl palác jeho dětem, ale ty jej již neužívaly a pronajímaly jej k účelům překvapivě nereprezentativním, například jako základnu četnictvu. Po 2. světové válce byl palác zkonfiskován, ale naštěstí bylo rozhodnuto využít ho pro výstavní účely. Roku 1953 sem přesunulo výtvarné sbírky Severočeské muzeum a byla založena Oblastní galerie Liberec.Zajímavé veletoče kolem vlastnictví Liebiegova paláce připomíná liberecký primátor Jaroslav Zámečník: „V roce 1990 se Liberec začal soudit se státem o vlastnictví paláce. V roce 2002 přešla budova do vlastnictví Libereckého kraje (pozn.: nově vzniklého 1.1. 2001) a soud se přenesl z kauzy Liberec versus stát na kauzu Liberec versus Liberecký kraj. Já byl tehdy radním Libereckého kraje pro kulturu a zastupoval jsem tedy Liberecký kraj. S tehdejším primátorem Jiřím Kittnerem jsme se velmi rychle dohodli na tom, že budova patří Liberci, a směnili jsme ji s městem za nový magistrát. Ten tehdy patřil Libereckému kraji. Takže Liberecký kraj nabyl Liebiegův palác a město Liberec získalo magistrát, ve kterém si vytvořilo nové prostory.“Budova se opět stala majetkem Liberce v roce 2014, kdy se Oblastní galerie přestěhovala do mnohem vhodnějších prostor revitalizovaných lázní císaře Františka Josefa I. O tom, k čemu uvolněnou krásnou budovu využít, se ale začalo diskutovat již o čtyři roky dříve, kdy bylo o stěhování Oblastní galerie rozhodnuto. Nabízelo se několik řešení. Zvítězila myšlenka vytvořit z Liebiegova paláce mezigenerační multifunkční komunitní centrum. Z nápadů odmítnutých je dobré zmínit alespoň ideu vytvoření unikátní expozice života buržoasie na přelomu 19. a 20. století, pro kterou by Severočeské muzeum ve svých depozitářích bývalo mělo dostatek exponátů.V roce 2017 soutěž na projekt vyhrála architektonická kancelář Masák a Partner. Byla to dobrá volba. Jedním ze stěžejních oborů činnosti architektonické kanceláře Masák a Partner je totiž péče o památky a firma má v tomto oboru opravdu impozantní seznam referencí. Jan Brejcha, hlavní architekt projektu, v návrhu zohlednil nejen zachování historických prvků, ale zároveň vyzvedl původní architektonické řešení napravením škod vzniklých necitlivými zásahy v průběhu druhé poloviny 20. století.V listopadu 2019 byla podána žádost o dotaci, která byla schválena letos v květnu. Zakázku na náročnou komplexní revitalizaci celého areálu včetně zahrad za 203,5 milionu korun (evropská dotace uhradí 164,7 milionu korun) získalo sdružení CL-EVANS, Metrostav. Hotové dílo má být investorovi předáno za dvacet měsíců.Budoucím provozovatelem bude Komunitní středisko Kontakt Liberec. Michael Dufek, ředitel Kontaktu, charakterizuje novou roli Liebiegova paláce jednou větou: „Chceme tady vybudovat místo, které bude každého provázet celý život.“ Ke smysluplnému naplnění času různých komunit i jednotlivců všech generací, nejen tedy seniorů, bude sloužit kavárna, výtvarný ateliér, dvě tělocvičny, sál pro šedesát lidí, počítačová učebna, skleník, keramická dílna a další prostory. Ve hře je i využití krásných prostor včetně zahrady pro uzavírání sňatků s veškerým servisem pro celý svatební den. Michael Dufek předběžně předpokládá otevření v září 2022 s tím, že si ponechává rezervu, kdyby se stavba zpozdila.Budova najednou pojme až tři stovky lidí, takže je jasné, že vzrostou i provozní a mzdové náklady. Současné náklady Kontaktu jsou asi sedm milionů korun ročně. Přesunem do paláce se až zdvojnásobí. Na otázku, zda by vzhledem k tomu nebyl radši, kdyby areál zůstal kraji, odpovídá primátor Zámečník kategoricky: „Nebude to levná věc, jednak rekonstrukce a pak i budoucí provozní náklady, které odhadujeme na deset až patnáct milionů korun ročně, ale je to jednak historický majetek města, a tak to určitě přísluší městu, a především, palác bude sloužit liberecké veřejnosti, takže jsem rád, že patří městu Liberec, a doufám, že tu budou lidé spokojeni.“ Liebiegův palác nebude využívat jen Kontakt, mělo by zde vzniknout jakési centrum spolkového dění. Michael Dufek upřesňuje: „Pakliže bychom se stěhovali dnes, tak by se společně s Kontaktem stěhovala čtyřicítka subjektů, které využívají naše prostory v Palachově ulici. Ale to jsou organizace, které si pronajímají sdílené místnosti jen na určité dny a hodiny. Ale až to tady bude fungovat, společně s námi tu bude sídlit asi pět neziskových organizací, které tu budou mít stabilní kanceláře.“Domyslet bude nutno nejen financování, ale vlastně i název. Ten současný, Centrum aktivního života, se asi mezi veřejností neujme. „Jaký název by byl nejvhodnější, ještě nevím, ale naštěstí se kvůli tomu v noci nebudím. Nabízí se dvě jednoduchá řešení. Může se to jmenovat prostě Kontakt, což v sobě spojuje mnoho věcí. Anebo, když se budeme držet historie, tak toto místo se jmenuje Palác Liebieg a ten nápis bude i na fasádě“, uzavírá Michael Dufek.Liberečané asi budou nejvíce zvědaví, jak se povede skloubit požadavky 21. století s geniem loci areálu. Architekt Jan Brejcha novináře ujišťuje: „Jádrem rekonstrukce je čistá památková obnova objektu. Jsme si plně vědomi, jakou hodnotu objekt má jak pro Liberec, tak z pohledu památkové péče. Tomu byl podřízen projektový záměr. Stavební zásahy, které vyžaduje nová funkce budovy, byly převážně situovány do míst již v minulosti památkově znehodnocených nevhodnými úpravami.“ Brejchou míněné předchozí zásahy paradoxně napomohly například realizaci již zmíněné kavárny se skleněným stropem, zabírající dvě patra, nebo sálu pro šedesát lidí. Protože jedním z požadavků byla bezbariérovost objektu, bude k nejrazantnějším zásahům patřit vestavba dvou výtahů. Přičemž pro jeden z nich bude využitý prostor bývalého výtahu na jídlo. „K žádným sporům s památkáři nedošlo, vše bylo vedeno na úrovni dialogu a hledání toho nejlepšího řešení,“ potvrzuje Jan Brejcha a na závěr přidává perličku: „Co asi nebudou Liberečané očekávat, je plánovaná změna barevnosti fasád. „Barevnost, kterou vidíte, je nějaká interpretace barev, kterou objekt získal v 90. letech 20. století. Byly provedené sondy a pokusíme se vrátit do stavu barevnosti, kterou měl objekt na konci 19. století. Ale jaké barvy to budou, to vám neprozradím, nechte se překvapit.“Kdo ovšem o nějaká překvapení určitě nestojí, jsou stavaři ze za účelem revitalizace založené Společnosti pro Rekonstrukci Liebiegova paláce CL-EVANS, Metrostav. Nicméně to, co vypukne již od září, s humorem shrnuje obchodní ředitel CL-EVANS Tomáš Kafka: „Mluvíme tady o centru aktivního života a o vhodnosti tohoto názvu. Já myslím, že minimálně ty následující skoro dva roky to bude pro účastné lidi hodně aktivní život. Ode dneška jsme jeden tým a máme stejný cíl a věřím, že až se tady za těch dvacet měsíců sejdeme, budeme ještě schopni se toho aktivního života také účastnit.“Text a foto Mad