Svatý Hubert s bohyní lovu Dianou a celou družinou vyrazil na spanilou jízdu z frýdlantského zámku navzdory typicky listopadovému počasí

Akce, oslavující nejen myslivost a lesnictví, ale přírodu a život v přírodě obecně, se letos konala v pátek 5. listopadu, tedy dva dny po svátku svatého Huberta. Přiznávám, že ráno jsem moc nevěřil, že se ceremonie odehraje v plné parádě, tedy včetně slavnostní jízdy Diany a Huberta městem, protože všechny počítačové modely počasí se vzácně shodovaly v tom, že by psa do té sloty nevyhnal, a predikovaly, že jestli se přes den něco změní, tak jedině k horšímu.

Miroslav Kudrna, ředitel Střední školy hospodářské a lesnické, mi ale telefonicky, s mírným údivem, že pochybuji, potvrzuje, že: „Ze zámku vyrážíme podle programu, tedy v 9:30. Svatohubertské slavnosti pořádáme bez ohledu na počasí odjakživa, letos ještě není nejhůř, stalo se již, že i sněžilo.“ Jasně, špatná otázka, lesáci jsou drsní chlapi a svatý Hubert pojede z frýdlantského zámku se svojí družinou, i kdyby čert na koze jezdil. Chvíli hledáme čepice a rukavice a pak vyrážíme vstříc kalnému dopoledni také.

V Hejnicích slavnost začínala u školy. Průvod, čítající početnou Hubertovu družinu, významné hosty, žáky školy i obyvatele města, pak směřoval k obecnímu úřadu, kde starosta družině předal vládu nad Hejnicemi. Cílem byl poutní chrám Navštívení Panny Marie, kde se odehrálo pasování nových absolventů oboru, spojené se slavnostní mší, viz obrazová reportáž GENUS.CZ. Přesunutí akce do Frýdlantu zachovalo obecné schéma, ale řada bodů programu byla inovována. Většinou ku prospěchu věci.

Největší změnou byl start z hradu a zámku Frýdlant, kde paní kastelánka Jana Pavlíková škole propůjčila nejen nádvoří, ale i celou zámeckou kuchyni a VIP salonek. Protože škola vychovává i žáky potravinářských a gastronomických profesí, tak si veškeré pohoštění a výzdobu zajišťovala sama. Ostatně má opravdu velmi široké portfolio šestnácti učebních a pěti maturitních oborů plus praktickou školu pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Různá nástavbová studia a kurzy ani nepočítaje.

Předpokládal jsem, že práce ve stoleté kuchyni byla pro žáky velkým zážitkem, takže Josef Solnický, vedoucí potravinářských a službových oborů, mě trochu překvapil, když na dotaz, jak se jim v zámecké kuchyni pracuje, odpověděl: „Toto je opravdu krásná kuchyň, všude samé měděné nádobí, rozhodně by bylo zajímavé zde něco uvařit, protože člověk je již zvyklý na nové technologie, na konvektomaty a tak dále, ale musím říct, že pracovat jsme přeci jen zvyklí v jiném prostoru. Takže jak se nám tu vařilo, vám neřeknu, protože my všechno připravili již u nás a tady to jen ohříváme a předáváme.“

Cílem průvodu byl frýdlantský chrám Nalezení sv. Kříže. Ten sice obsahuje unikátní redernské mauzoleum, ale v celku je méně honosný než hejnická bazilika. Poněkud se změnil i obřad pasování absolventů lesnických oborů. Frýdlantský děkan Artur Ściana vysvětluje: „Dnes to nebude mše svatá. Ta je pro lidi věřící a toto je pořádáno pro širokou veřejnost, která bohužel do kostela nechodí. Kdybych například řekl „Pán s vámi“, tak by mi asi málokdo odpověděl „I my s tebou“. Takže jsme se rozhodli, že to bude krásné radostné setkání v kostele. Samozřejmě na památku a uctění sv. Huberta.“

Co se nezměnilo vůbec, byla přítomnost celé řady představitelů samosprávy a vrcholných činitelů různých institucí a firem, což demonstrovalo skutečnost, že škola má řadu významných partnerů. Jen na slavnostech se například podílel Liberecký kraj, město Frýdlant, Regionální agrární rada Libereckého kraje, Hrad a zámek Frýdlant, Policie České republiky,  Lesy České republiky a Okresní agrární komora. Letitým partnerem školy jsou i Vojenské lesy Mimoň a řada průmyslových a zemědělských podniků.

Nejstarším přítomným VIP hostem pak byl osmasedmdesátiletý Josef Mrňák, který (tehdy ještě v Hejnicích) získal výuční list v roce 1951. Pak si udělal maturitu a nějaký čas pracoval u vojenských lesů v okolí Mariánských lázní. V roce 1959 navštívil Hejnice jako turista, ale stalo se, že řízením osudu již od září nastoupil na pozici zástupce ředitele lesnického učiliště a v Hejnicích již zůstal a učil až do svých sedmdesáti let. Teď na penzi se dal na řezbařinu. Vyrábí šperky z tropických dřev a vlastní i jejich celosvětovou sbírku. Lesácké obory evidentně svědčí zdraví a přispívají k dlouhověkosti.

Přestože slavnosti navzdory stále horšímu počasí a promočení aktérů pokračovaly hladce a průvod účastníků a diváků byl opravdu impozantní, zaznamenal jsem řadu komentářů vyjadřujících určitou nostalgii. Nebyla to ani tak kritika průběhu slavnosti, ale faktu, že lesnické obory, a tedy i Svatohubertská slavnost, byly z Hejnic přesunuty do Frýdlantu. Mezi nespokojence patřil i Josef Mrňák, který shrnul důvody takto: „Já výhody toho přesunu beru, ale přeci jen, ta lesařina má svoje specifika. Takže je obrovská škoda, že škola odešla z Hejnic. Tam to mělo svoji tradici a byl tam klid pro práci.“

K tomu je třeba ještě vysvětlit, že historicky vzato Střední škola hospodářská a lesnická Frýdlant vznikla v dnešní podobě sloučením tří škol v roce 2007. Proto měla až do letoška tři pracoviště. Miroslav Kudrna nostalgické výtky chápe a vysvětluje: „Ono je to velmi čerstvé, odloučené pracoviště v Hejnicích bylo do Frýdlantu přesunuto teprve letos v červnu s koncem školního roku. Takže já bych to bral takto.“ 

Faktem je, že Střední škola hospodářská a lesnická ve Frýdlantu je nejen centrem odborného vzdělávání, ale stává se čím dál tím větším hybatelem společenského života města i celého Frýdlantska. Starosta Frýdlantu Jiří Stodůlka si pochvaluje: „Svatohubertské slavnosti jsou od září již pátou akcí, která propaguje nejen školu, ale i město Frýdlant a region jako takový. Máme za sebou Chmelobraní, vaření piva, soutěž Jizerský dřevorubec a v Hejnicích v bazilice proběhla výstava jiřin. Já jsem tomu velmi rád a věřím, že konkrétně Svatohubertské slavnosti se stanou nedílnou tradiční součástí života ve Frýdlantu.“ 

Aktivity školy ale nekončí na hranicích kraje, škola je velmi aktivní i v oblasti přeshraniční spolupráce. Například již léta organizuje výměnné pobyty s obdobně zaměřenou školou v Německu. „Když to vezmu historicky, tak i já jsem absolvent této školy. Studoval jsem obor Agropodnikání, maturoval jsem roku 2001 a již tehdy jsme jezdili do Německa. Ten projekt stále pokračuje, momentálně v rámci euroregionu Nisa,“ snaží se upřesnit počátky spolupráce ředitel Kudrna.

Dávno neplatí, že by se žáci a pedagogové jezdili z Frýdlantu dívat, jak jsou na tom školy našich severozápadních sousedů lépe a dále, Miroslav Kudrna se chlubí: „Myslím, že ty rozdíly se již srovnaly, mimo jiné i díky tomu, že naši školu podpořil Liberecký kraj v rámci budování Center odborného vzdělávání, kdy jsme získali přes osmdesát milionů korun.“

Naopak, překvapení bývá čím dál tím častěji na německé straně: „Jejich pedagogický dozor je vždy překvapený, jak se naše škola vyvíjí, modernizuje. Ty stáže jsou vždy nějak zaměřené a Němcům zejména imponuje naše naučná zemědělská stezka. Vidí vinici, chmelnici, ochutnají naše školní pivo nebo víno.  Nebo teď v listopadu k nám přijedou žáci z Žitavy a budou se seznamovat s prací na moderních CNC obráběcích centrech,“ uzavírá ředitel Kudrna.

Letos byli ve finále pasováni jen dva žáci, což bylo méně než jindy. „To rozhodně neznamená, že obory Lesní mechanizátor nebo Ekologie a životní prostředí studují jen dva žáci. Zde jde především o tu symboliku. Pokud vezmu třeba nepovinný předmět Myslivost, který jsme letos otevřeli, tak ten současné době studuje dvacet osm žáků. To nás velmi mile překvapilo. Zdůrazňuji, že to je nepovinný předmět, což znamená, že ti zájemci jsou o další hodiny déle ve škole nebo chodí do terénu. Dojdou-li až ke zkouškám, mají šanci získat i zbrojní průkaz a být pasováni na Svatohubertské slavnosti,“ vysvětluje Miroslav Kudrna.

Zdá se, že o  Střední škole hospodářské a lesnické ve Frýdlantu uslyšíme stále častěji nejen proto, že své produkty bude již tradičně nabízet na různých vánočních trzích, ale její žáci se i aktivně podílejí na zvelebování veřejného prostoru. Například ve Frýdlantu se žáci oboru Zahradník starají o veřejná prostranství, zahradu základní školy, navrhli květinovou výzdobu kruhového objezdu na příjezdu od Dětřichova a konkrétně tuto středu zasadí celou ovocnou alej kolem cyklostezky. Svatohubertské slavnosti jsou v tomto ohledu jen symbolickou třešničkou na dortu.Text a foto Mad, podklady Darka