Výtah v Bad Schandau je nejen krásnou secesní technickou památkou, ale i příkladem toho, jak lze jednoduše vyrobit vánoční světový unikát
Volně stojící elektrický elevátor spojující od roku 1905 levý břeh Bad Schandau s volnočasovou zónou čtvrti Ostrau není ani největší na světě, ani nejvyšší. Přesto byl díky úsilí místních podnikatelů v roce 1997 zapsán do Guinnessovy knihy světových rekordů.
Nevím, do jaké míry čtenost článků ovlivňuje výskyt superlativů typu „nej“, „unikátní“, „jedinečný“ a dalších podobných, ale věřím, že když tuto mantru nelze k popisované věci nebo události připojit, pro mnohé je to totéž, jako by nebyla, a marketingoví specialisté propadají depresím. Takové bylo i Bad Schandau, saské městečko, ležící na Labi asi pět kilometrů pod Hřenskem (MAPA). Bylo jen malebné, mělo pár běžných památek a k tomu dvě pouze velmi zajímavé technické památky, tramvajovou trať a secesní výtah.Do VIP společnosti světových nej Bad Schandau proniklo o adventu v roce 1997. Stačilo k tomu o první adventní neděli zmíněný výtah vyzdobit, na vrchol přidělat světelnou konstrukci ve tvaru plamene a největší vánoční svíčka byla na světě.
Při průjezdu Bad Schandau si tohoto unikátního secesního výtahu, přilepeného ke skále ve směru od Hřenska po pravé straně, viz MAPA, nemůžete nevšimnout. Řídíte-li, tak se ovšem nekochejte dlouho a dávejte pozor, jak rychle jedete, protože na průtahu městem je několik měřených úseků s rychlostí omezenou na 30 km/hod a vaše počínání dokumentuje fotoradar.Historie výtahu z doby vrcholného okouzlení technikou je těsně spjata se jménem Rudolfa Sendiga, který se zasloužil o největší rozvoj města a učinil z Bad Schandau lázně, navštěvované s oblibou i německým císařem a ruskou honorací. Životopis Emila Friedricha Rudolfa Sendiga je čítankovým příběhem úspěšného podnikatele přelomu 19. a 20. století.Rudolf Sendig (*1848, +1928) pocházel ze staré rodiny drážďanského obchodníka. Do Bad Schandau přišel roku 1871 a začal jako kuchař, jak se říká od píky. S prosperitou města ale brzy přišel jeho raketový vzestup, což platí i obráceně, s jeho vzestupem rostla prosperita a prestiž města. Po pěti letech již šéfoval penzionu Vila Carola, oblíbenému králem Albertem, brzy začal skupovat místní hotely a stavět budovy nové. Roku 1882 získal na deset let do pronájmu celé nově postavené lázně. Pak podniká misi do Petrohradu, je přijat císařovnou a v Bad Schandau vyrůstá pro zámožnou ruskou klientelu pseudorenesanční "Villa Rudolf".Roku 1887 jsou Sendigovy podniky transformovány v akciovou společnost Vereinigte Hotels Sendig - Schandau a rok nato je založen Schandauer Bauverein za účelem kompletní přestavby centra podle vzoru prestižních lázeňských středisek. Roku 1896 se hotelový magnát Sendig stává čestným občanem města a je po něm pojmenována i ulice.Začátkem 20. století Sendig staví kolonii vilových domů a hotelů v části Schandau-Ostrau, ležící na plošině skalního masivu nad městem. Výškově odloučenou Ostrau měl přiblížit centru právě výtah, financovaný Sendigem. Ten měl totiž s pozemky na plošině dalekosáhlé plány. Perspektivně zde kromě hotelového komplexu mělo vzniknout i megalomanské sportoviště pro všechny známé disciplíny včetně dráhy pro závody aut. Sendig si umanul vybudovat areál světového významu. Investory se mu ale daří přesvědčovat jen pomalu a plány na "International Weltsportclub" později definitivně hatí válka.Na větrné korouhvičce je letopočet 1904, což je rok, kdy firma Kühn Scherf & Sons, drážďanští specialisté na výtahy, zařízení dokončila. Oficiální slavnostní otevření se konalo na Bílou sobotu 1905. Traduje se, že se lidé báli neznámou novotu použít. Nikdo nechtěl nastoupit a Rudolf Sendig musel dát tolar první odvážné ženě, aby se nechala vyvézt vzhůru.Pár zajímavostí. Pohon byl od počátku elektrický, v létě odebíral proud od (rovněž proslavené) místní tramvajové tratě, a co je ještě zajímavější, v zimě byl zásobován z akumulátorů. Již v roce 1921 byl osazený třífázovým motorem a po 2. sv. válce (1950) dostal nový pohon, dovezený z drážďanských ruin. Celé zařízení je od roku 1954 chráněnou památkou a dnešní podobu včetně nové prosklené kabiny mu dala rekonstrukce, která proběhla mezi léty 1989-1990.Výtah ve své době vlastně nesplnil účel, protože když se podíváte do mapy, zjistíte, že Ostrau leží 130 m nad úrovní Labe, výtah překonává jen necelou polovinu tohoto převýšení, navíc je od něj k "satelitnímu městečku" poměrně daleko a lázeňští hosté ho pro dopravu svých zavazadel tím pádem moc nevyužívali. Plány na stavbu dalšího, mnohem většího výtahu padly společně se smělou koncepcí rozvoje nové Ostrau. Dnes, kdy se tato technická památka stala turistickým magnetem, je paradoxně podstatně více využívaná než v době svého vzniku. Tak už to holt někdy chodí.Text a foto Mad