Geoparkem Ralsko po stopách povídky K. Světlé a dobývání rud pro Hamr na Jezeře

Geopark Ralsko je nesmírně bohaté území, jehož potenciál je, motoristickou terminologií řečeno, stále využíván na volnoběh. Zatím ho objevili především cykloturisté, vždyť zdejší výškové profily cyklotras vyhovují i svátečním jezdcům. Mnoho míst se ale ze sedla prozkoumává jen obtížně, takže vyrazit do geoparku Ralsko pěšky je také dobrý nápad. O tom vás přesvědčí náš 10 km dlouhý výlet na jih od Hamerského jezera (MAPA).Naším výchozím bodem je rozcestí Pod Děvínem, vybavené luxusním přístřeškem Geostezky po stopách těžby železných rud, chránícím před rozmary počasí plastickou mapu oblasti a infopanel. Nedaleké zřícenině kdysi velkolepého hradu Děvína jsme věnovali obrazovou reportáž. Tentokrát vyrazíme po zelené na místa podstatně méně frekventovaná, ale neméně atraktivní. Již po necelých dvou stech metrech se nám otevře zajímavý výhled na panorama Děvína. Stihnete-li výlet dříve, než se stromy zazelenají, můžete obdivovat impozantní rozměry hradeb, v létě maskované listím. 
Zelená turistická značka pak obchází stolovou horu Široký kámen. Mezi stromy se vám několikrát otevře výhled na padesátimetrové stěny zhutnělého pískovce a hranu této náhorní plošiny, kde se díky nepřístupnosti zachovala divoká příroda. Budete-li mít štěstí, možná zahlédnete například sokola stěhovavého.Zelenou dočasně opustíme na odbočce ke Skalnímu divadlu, což je skalní podkova ozdobená pískovcovými útvary tvořícími přírodní amfiteátr o rozměrech zhruba 100 x 150 m. Asi nejpozoruhodnější je hned první exponát nazývaný Švarcvaldská brána. Jeho název připomíná zaniklou vesnici Schwarzwald (Černá Novina). Výzkumné výpravy po hraně s bránou ale příliš nedoporučuji, protože pískovcové bloky jsou poškozené bioerozí a stezka vedoucí po kolmo dolů spadající římse je poškozená. K vidění jsou dále sochařské výtvory přírody s názvy Palice, Velbloud, Velbloudice a Štětináč. Geologa amatéra zaujmou takzvané železné klády v místech, kde před desítkami milionů let pískovcem pronikalo na železo bohaté magma. Máte-li alespoň špetku smyslu pro orientaci, nemusíte se vracet na zelenou po svých stopách, amfiteátrem vedoucí neznačená stezka vás k ní dovede.Po zhruba dalších sto padesáti metrech chůze (po návratu na zelenou) je vlevo u cesty nenápadná vyvýšenina, na mapy.cz označená jako vyhlídka u Divadla (orientační bod 6). Pozor, to není vtípek, dáte-li si tu práci a  vyšplháte vzhůru, otevře se vám mezi stromy výhled na Ještěd!Naším dalším postupným cílem je křižovatka s pomníkem národního hrdiny genmjr. Antonína Sochora, do jehož džípu zde v srpnu 1950 naboural těžký náklaďák a Ant. Sochor pár hodin nato těžkým zraněním podlehl. Okolnosti jeho smrti nebyly zcela objasněny, ale na infopanelech na místě samém není o podezření na atentát zmínka. Nedaleko od Sochorova pomníku je další infopřístřešek Geostezky. Ještě kousek pokračujeme po zelené a před sebou již vidíme skalní suk zvaný Stohánek, který hodláme zdolat. Takže na rozcestí odbočíme na modrou (tedy podle mapy na modrou, ve skutečnosti zde barvy neodpovídají), která nás dovede k odbočce na vrchol přírodní památky Stohánek. Vzhůru vyšplháme po strmém schodišti, vytesaném do skalní štěrbiny. Stohánek byl totiž v polovině 15. století skalním hradem. Aktivně ale sloužil pravděpodobně jen asi půl století. V roce 1760 zde vznikla poustevna. Cestou vzhůru si všimněte do stěny vytesaných šestnácti výklenků křížové cesty. Pozoruhodné je, že svědectví o zde žijícím poloslepém poustevníku Jeronýmovi zaznamenala na základě vyprávění Karolína Světlá. V jejích Sebraných spisech naleznete původně samostatně vydanou povídku Poslední poustevnice. Popisuje, kterak na Stohánku s Jeronýmem žila za pomocníka přestrojená žena, která sem utekla před svým zaměstnavatelem (že by pracovní sexual harassment?). Pak ji dokonce nahradila ještě jiná pomocnice, načež musel poustevník Jeroným svůj zdejší azyl pro nemravný život opustit. To se stalo roku 1773. Dnes vrchol občas obývají trampové a na to, co je a co není prostopášnost, mají jiná měřítka.Ze Stohánku nás značená cesta dovede na cyklomagistrálu směřující přímo na sever. Následuje relativně nezajímavý úsek cesty k rašeliništi Černého rybníka, které samo o sobě momentálně rovněž nevypadá extra fotogenicky. Zde vás čeká volba. Buďto dojdete až na křižovatku a vpravo po cyklostezce se dáte k parkovišti. Máte-li dost energie, můžete odbočit po červené a zpáteční cestu si okořenit výšlapem přes Děvín. Počítejte ale s tím, že atmosféra bludiště ruin vás polapí natolik, že se zde zdržíte možná i hodinu (viz obrazová reportáž). Anebo si vyzkoušejte, jak se umíte orientovat v terénu, a vyražte na starou dobývku Schachtenstein. Trasa, kterou navrhují mapy.cz, odbočuje po neznačené stezce doprava těsně před rašeliništěm. Nejsem si jistý, že to je dobrý nápad, protože nedaleké vedení vysokého napětí vede neschůdným příkopem. My prošli po silnici pod vedením a kousek za ním jsme skočili vpravo do lesa. Zde po pár desítkách metrů naleznete pohodlnou stezku, která vás dovede až k místu odbočky na Schachtenstein. Schachtenstein je do skály vyražená "velká pinka" 75 m dlouhá a až 17 m hluboká. Stěny pokrývá rezavá výstelka limonitu. Asi padesát metrů dole ve svahu pod velkou pinkou se nachází rovněž vchod do bývalé rudné štoly. Štola je opatřená popisky a QR kódem, ten vás bohužel pošle na neplatný odkaz. Vstup na dno pinky je zakázaný a štola je pod zámkem, ale přesto i návštěva míst přístupných stojí za to. Jde totiž o zřejmě největší zdejší veřejně dostupný pozůstatek po těžbě železných rud z žíly polzenitu, což je ruda, která říčku Ploučnici dostala do světových učebnic geologie a hornictví, protože polzenit dostal svůj název právě po ní. Vytěžená ruda se zpracovávala například v huti blízkého Hamru na Jezeře, kterému dala výroba železa jméno. To by člověk dnes nečekal, že?Ze Schachtensteinu dojdeme kolem vedení vysokého napětí k jámě devět bývalého uranového dolu Hamr II. a po silnici zpět na rozcestí, ze kterého jsme na výlet vyrazili. Tak to byla jen malá inspirace velkým prostorem Geoparku Ralsko. Další tipy na výlety naleznete například ZDE.
Text a foto Mad