Pomalé svítání nad kaplí sv. Jana Nepomuckého ve Sloupu

 Základní kámen stavby byl položen 24. dubna 1738, tedy osm let po zahájení stavby sloupského zámku, se kterým je kaple spojena honosnou alejí. (Pozor, zámek je dnes domovem pro seniory a je veřejnosti nepřístupný!). Stavitele kaple neznáme, ale víme, že vysvěcená byla za dva roky a uvnitř byla bohatě vybavená. Roku 1828 ozdobil prostranství před kaplí pomník Filipa Josefa Kinského.

Po roce 1945 začala kaple chátrat. Interiér byl vydrancován, socha hraběte Filipa Josefa Kinského zmizela. Možná zdobí něčí zahradu. Po revoluci v roce 1989 okres památku prodal soukromníkovi. Stavba bez známek zlepšení stavu změnila majitele ještě několikrát. Na lepší časy se konečně blýská od roku 2011, kdy tato sakrální kulturní památka přešla do majetku obce Sloup v Čechách. Postupně prováděná rekonstrukce je částečně hrazena z prostředků obce, ale na financování většiny prací je třeba ulovit dotace. Další kolo lovu právě probíhá. 

Kaple sv. Jana Nepomuckého je předsunutou hlídkou Sloupu po levé straně silnice od Nového Boru (MAPA). Je nepřehlédnutelná prakticky ze všech vyhlídek v okolí, konkrétně následující dvě fotografie byly pořízené z relativně nové rozhledny Na Stráži.

Alej vedoucí od zámku ke kapli je asi půl kilometru dlouhá a je součástí projektu Významné aleje Libereckého kraje. Její údržba je prováděna za podpory EU. Roku 2017 bylo pokáceno 10 stromů a vysazeno nových 28. Koruny ostatních stromů byly prořezány.

Průčelí zdobí erb Kinských a sochy Jana Nepomuckého a ženské alegorické postavy Víry a Naděje od Antona Brauna, synovce slavného Matyáše Brauna.

U příležitosti oslav 700 let obce Sloup v Čechách a 280 let od položení základního kamene kaple dostal svatostánek zrenovovanou makovici, obsahující dokumenty o životě ve 21. století. Věžička jako celek byla loni v dubnu slavnostně vyzdvižena mobilním jeřábem a pak adjustována před zraky několika set nadšenců, účastníků slavnosti (viz. fotogalerie na www.mitel-tv.cz).

Opravy střechy začaly již roku 2017, ale největší část prací byla odvedena loni. Od podzimu 2018 má kaple novou střechu, díky čemuž bylo zabráněno dalšímu rapidnímu zhoršování stavu. Ovšem ten je stále katastrofální.

Halda na východní straně kaple napovídá, kolik další práce na záchraně bylo již vykonáno.

Zbrusu nové měděné okapové svody působí v kontextu ruiny až bizarně. (Poznámka: Fotky byly pořízeny loni v říjnu, tak doufejme, že jsou stále na svém místě a dočkají se jara.)

Různě dlouhé trhliny na všech stranách signalizují, že kaple může mít i narušenou statiku. Oproti tomu jsou chybějící okna a zdevastovaná omítka vlastně maličkost. Při tom pohledu se mi nechce věřit číslu osm až deset milionů korun, což byl v médiích prezentovaný odhad nákladů na rekonstrukci (například ZDE).

Ačkoliv následující fotografie dokumentují i vybydlený interiér, důrazně varujeme před vstupem dovnitř.

Ač se na první pohled nezdá, že by v okolí stavby byly problémy s podzemní vodou, k nákladům na obnovu bude nutno připočítat i hydroizolaci, protože kaple byla roku 1795 přeměněna na pohřební, takže má i kryptu. Do té byli až do konfiskace roku 1945 ukládáni zesnulí příslušníci rodu Kinských. Kaple nemá být zrekonstruována jen z historických důvodů, v plánu je zde pořádat například koncerty, svatby a jiné slavnostní akty. Jaké datum budou mít pozvánky na slavnostní znovuotevření, to je, žel Bohu, zatím stále ve hvězdách, ale důležité je, že světlo na konci tunelu se podstatně přiblížilo od bodu, kde se protínají rovnoběžky kolejnic.

Text a foto Mad