Jedna z nejnavštěvovanějších tras Jizerskými horami nabízí objevování technické dovednosti předků i listování v černé kronice

Začněme onou technickou památkou. Bedřichovské sedlo, přesněji řečeno bufet na Maliníku (MAPA), většina turistů používá jako výchozí bod pro výlet po takzvaném Kanálu, asi nejoblíbenější cestě k přehradě na Černé Nise. Přehrada byla původně vybudována jako součást impozantního protipovodňového systému šesti přehrad, vytvořeného po katastrofální povodni v létě 1897. Před ničivými choutkami vodního živlu měla chránit zejména továrny, hustě koncentrované na středním a dolním toku Černé Nisy, ale též například Stráž nad Nisou. Se stavbou se začalo roku 1902 a závěrečná kolaudace proběhla 28. června 1906. Maliník má s přehradou překvapivě hodně co do činění. Kousek od něho se totiž nachází lom, ve kterém se těžila žula na stavbu přehrady. Z lomu pak vedla úzkokolejná železnice, která sloužila k dopravě vytěženého kamene na stavbu.Z Maliníku se vydáme po zelené turistické značce totožné s naučnou stezkou Černá Nisa, takže se připravte na to, že cestou budete průběžně vzděláváni. Po pár minutách sjíždíme krkolomějším úsekem na Kanál, což je cesta většinou opravdu vedoucí po zakrytovaném kanálu náhonu. Jednu z nejvýznamnějších technických památek Libereckého kraje z přehrady totiž neučinila hráz, ale špičková vodní elektrárna, umístěná v Rudolfově. O její výstavbě se začalo uvažovat v roce 1908, stavět se pak začalo až v roce 1925 a dílo bylo zkolaudováno v roce 1929, tedy skoro čtvrt století po napuštění přehrady.Elektrárna je špičková hned ve dvou významech toho slova. Pomáhá vykrývat energetické špičky a zároveň svými parametry patří v řadě ohledů dodnes k unikátním dílům v celém středoevropském prostoru. Například co se nadmořské výšky týče, ztratila český primát až se stavbou přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně. Účinnost stoletého soustrojí zaostává za absolutní současnou světovou špičkou o pouhých pět procent a asi největším husarským kouskem bylo opatření historického stroje moderními řídicími systémy, aniž byla zdevastována historická hodnota zařízení.Vraťme se k našemu výletu. Když byste z rozcestí vyrazili po kanálu do leva, po sto šedesáti metrech byste došli ke dvěma infopanelům a celkem nefotogenické masivní kostce vodního zámku, místu, kde kanál končí. Odsud padá voda litinovým potrubím do rudolfovské špičkové elektrárny. Zatímco náhon na své délce 3 260 m překonává výškový rozdíl 1,84 m, Peltonovy turbíny elektrárny jsou o 170,3 m níže než vodní zámek. Pro tuto elektrárnu totiž není důležitý průtok vody, ale její potencionální energie.Cesta kanál kopíruje až do místa, ve kterém přechází na Vládní cestu. Zde si můžete prohlédnout regulační vodní nádrž a kousek od ní umístěný Melzerův pomník, s budováním kanálu úzce související. Robert Melzer byl četnický závodčí vykonávající stráž při převozu výplaty dělníkům na stavbě přehrady. Tak provázel pokladníka i 19. srpna 1905. Když byly peníze předány, nechtělo se možná sedmadvacetiletému Melzerovi šlapat celou cestu zpět pěšky, anebo měl možná jen slabost pro adrenalinové zážitky a chtěl se prostě dolů svézt železnicí, která dopravovala materiál z již zmíněného lomu nad Bedřichovem a přeprava osob po ní byla přísně zakázána. Tato úzkokolejka byla opravdu velmi provizorní a vozíky již několikrát vykolejily. Stalo se dokonce i to, že se převrhla samotná lokomotiva. Vozík, na který si vlezl Melzer, se utrhl od soupravy, vykolejil a nebohého mládence zavalil. Tato tragédie je poučná nejen pro školení v bezpečnosti práce, ale svým způsobem dokládá, jak významnou osvětovou práci vykonal Miloslav Nevrlý svým opusem Kniha o Jizerských horách, ve které se mu, mimo jiné, podařilo dohledat příběhy mnoha jizerskohorských pomníčků. Když jsem byl úplně malý, byla mi totiž historie Melzerova pomníku vyprávěna jako western. V tom příběhu šlo rovněž o výplaty, ale Melzer měl být obětí nikoliv své nerozvážnosti, ale přestřelky během přepadení povozu s penězi.Když se k přehradě nedáte po zelené z Maliníku, ale až od prvních domů Bedřichova, kde začíná Vládní cesta, tak než dojdete k odbočce na Kanál, minete pomníčky dva. Prvním je Klogertův kámen. Stojí mimo cestu, takže bez znalosti umístění ho přehlédnete i v létě. Tento údajně nejstarší pomníček Jizerských hor, byl zbudován roku 1674, připomíná tragický pracovní úraz dřevorubce Klogerta, kterého smrtelně zranila padající jedle.Zato druhý kříž je viditelný zdaleka i v zimě, protože vévodí mohutnému balvanu. Překvapivě není spojený s událostí tragickou, ale spíše absurdní a komickou. Umístil ho sem polesný Lichteneckner jako projev díků za svoji záchranu před pekelnými svody. Tedy, ono šlo spíše o svody alkoholové, podle Miloslava Nevrlého se stalo toto: „Polesného přepadly tehdy při nočním návratu z bedřichovské hospody U Trubače nečisté mocnosti, víly a strašidla, k smrti jej vyděsily a světélka ho chtěla svést z cesty. Vílami omámený polesný se probudil až pod kamenem u cesty a z vděčnosti nad šťastným zachráněním a také proto, aby svatým znamením vyhnal obludy z lesů, nechal postavit na onom kameni kříž.“340 m dlouhá hráz přehrady na Černé Nise je kvůli stále protahované rekonstrukci již prakticky třetí zimu nepřístupná. Přesto musím zmínit Stammelovu smrt, pomník, nacházející se na druhé straně pár metrů vlevo od modré spojky na zelenou. Ostatně, po Stammelovi je pojmenováno i blízké rozcestí. Stammel byla přezdívka nejslavnějšího jizerskohorského pytláka Augustina Zenknera (1825 až 1863). Stammel léta unikal spravedlnosti a mezi lidmi byl oblíbený, možná i proto se stal legendou. Stammel chtěl nakonec pytlácké řemeslo pověsit na hřebík a odplout do Ameriky, kde chtěl začít s čistým štítem a kde by mu nikdo lovit nezakazoval. Jenomže jeho vášeň ho nakonec zradila. Rozhodl se totiž uspořádat rozlučkovou zvěřinovou hostinu a tím pádem si i ještě jednou si zapytlačit. Při této poslední akci ho ale načapali lesníci Mieth a Neuwinger. Stammel vystřelil na Mietha a zranil ho. Neuwinger palbu opětoval a Stammel zmizel v lese. Když se pytlák nevrátil domů ani po několika dnech, příbuzní se jej vydali hledat a jeho tělo našli kousek od osudné přestřelky. O tom, jakou postavou Augustin Zenkner alias Stammel byl, svědčí fakt, že pomník mu nechala vyrobit rodina postřeleného lesníka Mietha, který se zotavil. Do vysněné Ameriky pak odešla Zenknerova žena Anna i s dětmi. Stammelova smrt každopádně patří k nejslavnějším jizerským pomníčkům.Pokračujeme po zelené podél východního břehu přehrady. Asi v jedné čtvrtině místy hůře sjízdné stopy se nachází vyhlídková plošina. Vlevo od vyhlídky stojí na břehu prostý kříž. Připomíná, že zde v prosinci 1974 svůj život dobrovolně ukončila utopením Dagmar Spinová. O necelých sto metrů dál stojí pomníček připomínající tragickou smrt studenta Herberta Johneho v roce 1930. Na druhém břehu, nedaleko rozcestí U závor, pak malý pomníček upozorňuje na skutečnost, že Jizerky nejsou bohaté jen na pomníčky z dávné minulosti. Pětačtyřicetiletý Ivo Červenka zde zahynul 16. 7. 2000.Na rozcestí Za přehradou se dáme po Uhlířské cestě po žluté do prava. Přijedeme na rozcestí u Gregova kříže. Důvod vztyčení tohoto kříže se nepovedlo zcela objasnit ani Miloslavu Nevrlému. Ví se jen, že má snad připomenout nenaplněnou lásku šlechtice a prosté dívky. Smutné je, že kříž se stal v létě 2016, společně s výše zmíněným Lichtenecknerovým křížem, cílem útoku neznámého vandala a byl odcizen. Pozitivní na celé věci je ale fakt, že rok nato se na obou místech objevily kříže nové, přičemž šlechetný dárce rovněž nebyl vypátrán a tak zůstal v anonymitě.Přijíždíme na Novou Louku. V kultovní hospodě bohužel neposedíme, můžeme využít alespoň výdejní okénko. Neodbočíte-li vlevo k zámečku zkratkou, přijedete nejprve k pomníku JUDr. Přemysla Šámala (1867 až 1941), prvního kancléře prezidenta Československé republiky a vášnivého lovce, který na Novou Louku často jezdíval. Za 2. světové války byl Šámal zatčen a za odbojářskou činnost a popraven. Pomník není původní. Poprve byl vytvořen roku 1947. Roku 1960 byl stržen a roku 1990 opět obnoven s původními plaketami, které se podařilo zachránit.U lesa, nedaleko rozcestí modré a žluté, stojí jeden ze tří křížů, které nechal lesní Gahler z Nové Louky postavit na památku své zemřelé dcerky. Druhý kříž naleznete na Tetřevím balvanu cestou z Nové Louky na Kristiánov a třetí kříž se nachází rovněž na balvanu u silnice z Nové Louky do Bedřichova. Kříž na Nové Louce je písemně doložený roku 1843. Když se v šedesátých letech 20. století silnice rozšiřovala, byl zlikvidován. V září 2016 byl kříž zásluhou spolku Patron a Lesů České republiky obnoven o kus dál. Výroba repliky se zdařila i díky historickým diapozitivům Miloslava Nevrlého. Již koncem jara následujícího roku byl kříž opět poničen.Z Nové Louky doporučuji podniknout alespoň malou odbočku k Blatnému jezeru. Variant, kudy zpět do Bedřichova je několik. Nejelegantnější je použít Jizerskou magistrálu. Na jejím začátku na bedřichovském stadionu byste neměli minout kamennou mohylu, památník tragické Expedice Peru 1970. Závěrem připomínám, že mapy.cz mají pro plánování mnohem složitějších zimních výletů, než byl tento náš tip, velmi praktickou zimní variantu. Na druhou stranu, pro turistiku  nevhodné Google Mapy mají velkou část jizerskohorských běžeckých tratí zmapovanou jako Street View.Text a foto, není-li uvedeno jinak, Mad