Krátká procházka Polevskem, kolébkou sklářství na Novoborsku a vyhledávanou oázou klidu

Již první osadníci byli skláři. Ví se dokonce, že to byli Oppitzové a že přišli z Bavorska, ale dochovala se jména i dalších rodin, které následovaly. Sklo se v Polevsku nejen vyrábělo, ale i zpracovávalo. Podle serveru www.luzicke-hory.cz, který je zdrojem mnoha solidních informací, byla nejstarší sklářská huť vybudována na jižním úpatí Medvědího vrchu. Její existenci a přesné umístění ale archeologický průzkum zatím nepotvrdil. Přelomovým se pro Polevsko stal rok 1683, kdy zdejší výrobci získali cechovní privilegia a začali své výrobky exportovat, byť z počátku třeba na zádech v nůších. Osada tak měla velký podíl na vytvoření světového povědomí a proslulosti celého sklářského regionu. Za průkopníka, nejen ve výrobě skla, ale i obchodu s touto komoditou, je považován polevský rodák Johann Caspar Kittel (1650 - pravděpodobně 1715), který zavedl například výrobu čirého bezbarvého skla po vzoru benátčanů. V první polovině 18. století se polevským sklářům podařilo se svým zbožím proniknout na západ až do Portugalska, na jih do Turecka a směrem na východ do Ruska a ještě dále (viz http://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=obpolec). V Polevsku dokonce vznikla jedna z vůbec prvních exportních společností sklářského oboru. Slibný rozvoj Polevska skončil začátkem 19. století, kdy se těžiště sklářské výroby začalo přesouvat do dosud textilního Nového Boru, tam totiž byla s přelomem století konečně dotažena již pět desítek let budovaná císařská silnice z Prahy přes Českou Lípu. Ano, i v době, kdy byly leckteré velké stavby dokončené nejpozději během pár let, se jiné zoufale vlekly. Zároveň s přiblížením Nového Boru světu z něj udělal centum svého panství hrabě Johann Josef Maxmilián Kinský. Na druhou kolej pak Polevsko definitivně postavilo otevření železnice Bakov nad Jizerou - Česká Lípa - Nový Bor - Rumburk - státní hranice. To bylo roku 1867. Určitou zajímavostí je, že jako poslední velký výrobce z Polevska odešel roku 1820 Friedrich Egermann (1777 - 1864), který zde ještě stačil vyvinout své nejproslulejší technologie. Řemeslníci sklo zušlechťující (malíři, pozlacovači...) nebo pro jeho výrobu dodávající například formy, v Polevsku ale zůstali, takže sídlo i nadále vcelku prosperovalo, o čemž svědčí i fakt, že když roku 1856 zničil Polevsko požár, obnova přišla rychle a již roku 1869 dosáhlo Polevsko největšího počtu obyvatel ve své historii, konkrétně 1422. Tyto časy dodnes připomíná honosná škola, která posledním velkým rozšířením prošla roku 1879. Velké sklářské hutě se do Polevska vrací počátkem 20. století. Roku 1907 Karl Mühlbauer založil huť Klára a o tři roky později Rudolf Handschke huť Anna. Anna nepřežila poválečný odsun obyvatel a nástup komunistů k moci a někdy kolem roku 1950 byla zbořena stejně jako celá řada opuštěných domů. Od poválečného odsunu Němců má Polevsko jen málo přes čtyři stovky zde bydlících obyvatel a dá se říci, že mnoho čísel popisných zachránili před zkázou chalupáři, kteří si tento klidný kout oblíbili. V roce 1980 byla vesnice sloučena s Novým Borem, ale již o deset let později se opět osamostatnila. Huť Klára funguje dodnes jako Ave Clara Glass Factory. Její současní majitelé se nebojí experimentovat a vyvíjet nové postupy. Vlastně navázali na tradici, protože huť dlouhá léta patřila Státnímu výzkumnému ústavu sklářskému.Je jen škoda, že se zatím nezapojila aktivněji do programu Křišťálového údolí, takže akcí, kdy můžete nahlédnout za zdi velmi zajímavého provozu, je jako šafránu. Případným zájemcům doporučuji navštívit firemní FB.
Dominantou vesnice je farnost s barokním kostelem Nejsvětější Trojice, postaveným mezi léty 1717 až 1718. Sponzorem stavby byla rodina výše zmíněného Johanna Caspara Kittela. Současnou podobu svatostánek získal roku 1939 během opravy po požáru způsobeném zásahem blesku. Návštěvníka spíš než masivní stavba kostela upoutá pseudogotická rodinná hrobka Rudolfa Handschkeho, majitele dnes již neexistující hutě Anna. Hrobka byla vybudována roku 1898 a mezi léty 2007 až 2010 byla zásadním způsobem zrekonstruována. Za kostelem je nově založeno arboretum, přesněji řečeno přírodní park. Projekt vznikl s přispěním dotace EU v rámci přeshraniční spolupráce. V Polevsku je celá řada výjimečných roubených domů, z nichž některé jsou dokonce památkově chráněné. Klidné posezení skýtá parčík s památníkem na oběti 1. světové války. Na hrázi místního rybníčku sedí hastrman. V obci se nachází i pomník slavnému herci dětských rolí Tomáši Holému (Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny...). Stojí v místě (MAPA), kde se Tomáš Holý zabil devět dní před svými dvaadvacátými narozeninami, když řídil pod vlivem alkoholu. Vesnice si svépomocí zřídila tři vlastní naučné stezky, které svojí atraktivitou přímo vybízejí k procházce. První (MAPA) je dlouhá asi 3,5 km a seznamuje výletníky s nejzajímavějšími památkami obce. Druhá začíná u místního infocentra, ve kterém si můžete vyzvednout doprovodný materiál. 3,7 km dlouhá naučná stezka (MAPA) Za polevskými obry je totiž určená především pro rodiče s dětmi a na pěti zastaveních seznamuje s místními významnými stromy. Za tuto stezku získala obec v roce 2013 ocenění Zelená stuha v rámci sotěže Vesnice roku. Nejnověji byla v listopadu 2019 otevřena stezka Zapomenutá místa, mapující zaniklé provozy. Dospělí vyznavači sportů si do Polevska jezdí v zimě zalyžovat a v létě zajezdit po bikeparku, což je již trochu adrenalinovější záležitost. Polevsko využívá své výhodné polohy výchozího bodu pro výlety po celém regionu se zázemím nedalekého Nového Boru a nabízí celou řadu ubytování v penzionech i v soukromí. V Polevsku si prostě vybere každý, kdo se rád protáhne na čerstvém vzduchu. 
Text a foto Mad