Nejstarší český skanzen stojí v Přerově nad Labem. Svým pojetím nabízí jeden nejkomplexnějších pohledů do života našich předků

Počítáme-li historii skanzenu od roku 1895, kdy arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský, tehdejší majitel panství a místního renezančního zámku, zakoupil bývalou panskou kovárnu a rychtu a nechal do ní umístit národopisné předměty z okolí, lze skanzen prohlásit nejen za první v Českých zemích, ale dokonce za čtvrtý v Evropě. Vznikl pouhé čtyři roky po tom prvním, který je ve Stockholmu.První národopisná expozice byla v tomto domě, nazvaném Staročeská chalupa, otevřena roku 1900. Za uvedení stojí to, že roku 1922 byla před chalupou odehrána Prodaná nevěsta přímo v podání sboru nejpovolanějšího, a to operou Národního divadla v Praze.Dnešní podobu skanzen začal dostávat od roku 1967, kdy panskou kovárnu, běžně nazývanou Staročeská chalupa, převzalo Polabské muzeum v Poděbradech a v Přerově nad Labem (viz mapy.cz) začalo budovat skanzen lidové architektury Polabí, mapující život ve středním Polabí zhruba od konce 18. do poloviny 20. století.V sedmdesátých letech sem byla přestěhována myslivna i s hospodářským dvorem a bývalá bednárna, u které vyrostla zahrada starých odrůd jabloní. Dnes skanzen obsahuje třicet dva objektů původních nebo jejich věrných replik. Kromě sedmi chalup, dvou stodol a šesti špýcharů si můžete prohlédnout například pár sušáren, kapli, velkou dřevěnou studnu a objekty méně romantické, jako jsou chlívky nebo klasické kadibudky. Mapu areálu i s fotografiemi vybraných objektů naleznete na mapy.cz.Co ale na celé expozici zaujme na první pohled, je až divadelní zabydlení vnitřních prostor chalup postavami, vypovídající o tehdejším rodinném a společenském životě mnohem víc a výmluvněji než sáhodlouhé popisy. Zaplnit chalupu obyvateli a nechat je „hrát“ jejich role je mnohem názornější než suché konstatování, že v chaloupce o dvou místnostech žila třígenerační rodina se sedmi dětmi.Ano, použití figurín je dnes v expozicích běžné, ale málokde to je instalováno tak funkčně a opravdu dovedeno k takové dokonalosti, že návštěvníka nemůže nenapadnout otázka, kolik to, proboha, muselo dát práce vdechnout všem nehybným obyvatelům skanzenu autenticitu. Asi největší wow efekt v této oblasti vyvolává pohled do školy, která je zabydlená žáky jednotřídky.Prakticky ve všech skanzenech naleznete kromě budov také expozice různých činností s tehdejším životem souvisejících. Skanzen lidové architektury Polabí není výjimkou, nicméně i tuto část rozpracovává v šíři, která by leckde stačila na samostatnou expozici, a přidává témata stavějící poslání skanzenu o úroveň výše.Takže kromě místností věnovaných zevrubnému popisu pěstování a zpracování lnu, lidovému oděvu, perníkářství a tak dále, je značný prostor věnován také společenským poměrům, konkrétně třeba nerovnému postavení ženy na vesnici v devatenáctém století. Je zde také prakticky úplné muzeum vesnického školství se zmíněnou třídou nehybných žáků.Kromě stálých expozic se ve skanzenu konají různé národopisné akce a výstavy dočasné. Do konce října ještě můžete zhlédnout výstavu šicích strojů a historických módních časopisů. Skanzen také pořádá dvě velké události, seznamující veřejnost se zvyky, životem na vesnici a s tradičními řemesly. Dubnové Jaro na vsi již bylo, ale již se chystají Vánoce. Podrobné informace o skanzenu naleznete na stránkách Polabského muzea Poděbrady, pod které skanzen spadá. Neváhejte, skanzen je v běžném režimu (úterý až neděle 9 – 17 hodin) otevřený jen do konce října!Text a foto Mad