Několik pramenů, tři mlýny, jeden mord, neexistující rozhlednu a melancholickou podzimní krajinu, to nabízí výlet k prameništi Ploučnice

A máme tu první kuriozitu, kam totiž vlastně půjdeme? Uděláte-li si mezi kolegy nebo přáteli anketu, kde že Ploučnice pramení, rozdělíte je na dva tábory (ty kteří odpoví, že nevědí, v to nepočítám). První skupina tvrdí, že nad Hořeníma Pasekama, vzdušnou čarou asi kilometr jihozápadně od vrcholu Ještědu. Druhá skupina bude přesvědčená, že se pramen nachází nedaleko Osečné, protože na příjezdu k Osečné od Janova Dolu je u silnice směrovka ukazující vlevo k prameni.Pravdu má spíše druhá strana, ale záleží na úhlu pohledu. Ploučnice nemá jeden pramen, ale prameniště, které se nachází v okolí Jenišovského rybníku u Janova Dolu, kde vyvěrá i nejvydatnější z pramenů. Na druhou stranu, pramenem nejdelším je Horní Ploučnice pramenící pod Ještědem. Některé zdroje informací řeší jako chytrá horákyně, například MAPY.CZ pramen umisťují nad Hoření Paseky, nicméně tuto část toku označují správně jako Horní Ploučnici. Jiné zdroje uvádějí prameny dva a dávají tak čtenáři v podstatě na výběr, k těm patří třeba wikipedia.org nebo www.turistika.cz.Zřejmě kvůli nejednoznačnosti počátku Ploučnice je i různě udávána délka toku od 106 km do 112 km. Někde se setkáte i s údajem „více jak 105 km“. Na rozdíl od různých definic umístění pramene a určení délky silně meandrujícího toku je jistá jedna věc. Ploučnice patří mezi řeky s nejstabilnějším průtokem v celé střední Evropě a její pramen je vydatným zdrojem vody hned od začátku. Znáte jinou řeku, na které by první mlýn stál necelý půlkilometr pod prameništěm? A nejen to, hned v Osečné byla Ploučnice zdrojem energie pro další dva mlýny a dva jiné provozy. To je písemně doloženo již roku 1590. Na přelomu 16. a 17. století pak přibyl ještě jeden mlýn. Všechna tato zařízení pracovala až do 20. století.Naši vycházku začneme v Osečné (MAPA) u památkově chráněného Kočvarova mlýna (č.p. 37). Budova je chráněná hned dvakrát, poprvé jako roubenka a podruhé jako vzácně dochované technické zařízení. Objekt má soukromého majitele a je obýván, takže stroje si bohužel můžete prohlédnout jen na fotografii, paradoxně umístěné na infopanelu u Jenišova mlýna 2,3 km proti proudu. Kousek výše se v Truhlářské ulici nachází celkem nevzhledná klasicistní fabrika (č.p. 45) z poloviny 19. století, která mívala dvě kola pohánějící mlýn a truhlárnu. Truhlářství tu funguje dodnes.Ze Svatovítského náměstí nás dále povede červená turistická značka a k ní částečně přidružená naučná stezka s všeříkajícím názvem K pramenům. U úvodního panelu stezky (nedaleko Liberecké ulice) vás určitě zaujme, jak je v těchto místech Ploučnice překvapivě úzká, připomínající spíš větší potok.Z dalšího panelu se dozvíte, že na této části toku žijí pstruzi, skokani a ondatry pižmové. Chcete-li ondatru určitě spatřit a nebudete mít hned štěstí zde, nemusíte hodiny čekat. Stačí si zajet do Lázní Kundratice, tam jedna ochočená ondatra ochotně pózuje vedle hráze Lázeňského rybníka. V lese již Ploučnice čile meandruje a kroutí se jako had. Vpravo od cesty jsou k vidění poměrně zajímavé skalní útvary, z nichž některé jsou evidentně přetvořené lidskýma rukama. Na konci lesíka přijdete k vodojemu. Z hlediska turisty má tato stavba zajímavou přidanou hodnotu v podobě vzorně zbudované studánky, napájené z vodojemu. Nechybí ani protokol z chemického a mikrobiologického rozboru vody.Na dohled již stojí Jenišovský mlýn, jak bylo řečeno doložený již koncem 16. století. Současná budova je mladší, byla postavena v polovině 18. století, ale podobu, kterou vidíte, jí dala přestavba ve dvacátých letech minulého století. Tento mlýn míval kolo o průměru 7,2 m. Později byl osazen turbínou, která fungovala až do roku 1962. Do mlýna se opět nepodíváte, ale aspoň si můžete prohlédnout vystavené mlýnské kameny. Vedle mlýna stojí kříž, který zde nechali postavit  manželé Michael a Helena Reischelovi roku 1843, kdy pravděpodobně mlýn koupili. Neradovali se z něj však dlouho, mlýn byl přepaden a Michael a Helena byli ještě téhož roku zavražděni.U lesa trasa naučné stezky těsně před cílem trochu nelogicky uhýbá doprava podél pole. Vy pokračujte dál podél 300 m dlouhého náhonu k Jenišovskému rybníku, který mlýn napájel. Náhon byl zrekonstruován v letech 2008 až 2009, ale voda do něj není přiváděna.Jenišovský rybník má plochu tři čtvrtě hektaru a celou jeho západní část, tedy zhruba polovinu obvodu, tvoří dlouhá hráz. Fakticky vzato je rezervoárem prameniště Ploučnice. Na severním konci se nachází tůňka největšího z pramenů. Horní Ploučnice přitéká lesním mokřadem na východní straně společně s dalšími prameny.Zpáteční cestu si můžete zpestřit dokončením naučné stezky nebo ještě lépe návštěvou neexistující rozhledny. Nedaleko rozcestí nad Jenišovským mlýnem totiž začíná čerstvě namalovaná odbočka k rozhledně na Jiránkové kopci. Miloslav Jiránek byl posledním zdejším mlynářem. A co víc, výrazná cedule barvitě popisuje mírně extravagantní, téměř 34 m vysokou stavbu, navrženou architektem Vojtěchem Gerykem.Jestli vás zarazí, že na své mapě žádnou rozhlednu nevidíte, jste na správné stopě, rozhledna je chyták na štvance dnešní uspěchané doby, kteří čtou u zpráv jen titulky. Ti, kteří text dočtou až do konce, zjistí, že na stavbu se dodnes nepodařilo sehnat peníze, a tak se čeká, až EU vypíše vhodný dotační titul. Přiznávám se, my si Jiránkův kopec vyběhli také.
Text a foto Mad