Neznáte Zourův mlýn, Křídu, Olšinu, Proseč, Kostřici? Není divu, zveme vás na výpravu po sídlech, která již neexistují

Na úvod budiž řečeno, že tento výlet svým pojetím vybočuje z řady našich dosud publikovaných tipů, které byly většinou navigačně nenáročné a vhodné i pro méně zdatné turisty. Tentokrát se nebudeme pohybovat po značených turistických cestách, jedna pasáž nevede vůbec po žádné cestě a případné hledání a zkoumání ruin může být při neopatrném počínání nebezpečné. Hrozí zejména riziko propadu do na pohled skrytých podzemních prostor, pád stromů, zřícení zdí a stropů a tak dále. Někde je zakázaný pohyb mimo povolené cesty. Zcela nezbytná je pevná obuv a kvalitní GPS s mapou (my šli podle mapy.cz). Toto varování neberte jako alibismus, ale jako prosté konstatování daného stavu věcí. Než vyrazíte, není od věci nahlédnout na www.visitralsko.com a na www.zanikleralsko.cz, případně i na obecně pojaté stránky www.zanikleobce.cz. Z těchto zdrojů jsme čerpali podstatnou část informací i my. 
Jdeme na věc, tedy na výlet. Ideálním výchozím bodem pro výpravu po stopách zaniklých obcí je velkoryse dimenzované parkoviště u hřbitova v Hlavici (MAPA 1, bod 1). Mimochodem, tato vesnice má dlouhou historii. Na zahradě místní fary byly vykopány zbytky staroslovanské keramiky, dokládající, že místo bylo osídleno již někdy na přelomu 11. a 12. století. Pro srovnání, například historie Liberce se začala psát skoro o dvě stovky let později. V současnosti je Hlavice pověstná svými poutěmi, fotbalem, mysliveckými slavnostmi a dalšími akcemi, což dokumentuje označení dočasných parkovacích míst na silnici, kterou se dáte směrem z obce vstříc dobrodružství. Na křižovatce s okreskou z Českého Dubu do Mnichova Hradiště (MAPA 1, bod 2) se vrhnete rovně přímo do lesa a po 350 m (již na louce) z této polní cesty neohroženě odbočíte kolmo doprava do údolí (MAPA 1, bod 3). Ač se to shora nezdá, tak v pralese, ve kterém jste se ocitli, naleznete zanedbanou cestu, která se bude několikrát větvit. Držte se vždy vpravo a dojdete do údolí Zábrdky (MAPA 1, bod 4), kde se nachází zbytky Zourova mlýnu (Sauermühle), pily a rybníku, což je náš první cíl (MAPA 1, bod 5).  Mlýn založil počátkem 17. století Georg Sauer. Prameny uvádějí, že rybníky zde byly tři a byly chovné. Pohled do mapy napovídá, že vodních ploch tu mohlo být pravděpodobně i více. Roku 1906 se pod hrází bývalého rybníka, u kterého stojíte, rozeběhla malá elektrárna s Francisovou turbínou. Do 2. světové války bylo místo rovněž vyhledávaným turistickým cílem. Mlýn měl právo várečné a po rybníku se proháněly lodičky. Asi největší akcí byly třídenní střelecké závody. U příležitosti slavné Hlavické pouti se střílelo přes rybník. Jak jinak, že? U mlýna byla později postavena pila, která fungovala i po konfiskaci mlýna až do roku 1957. Stavby byly definitivně strženy v polovině 80. let minulého století. Dochovaly se části budov na hrázi rybníka a skalní prostory sloužící jako zázemí hospodářství.Jak se rozhodnete pokračovat od Zourova mlýna, je čistě otázkou vaší sebedůvěry v orientaci. Nechcete-li experimentovat, vydejte se po solidní cestě proti proudu Zábrdky. Obejdete náhorní plošinu, v jejímž rohu ve 14. století stával hrádek Křída, a do bývalé vesnice Křída vyšplháte od severu, viz celková MAPA zaniklých obcí z 19. století, body 3 a 4. (Pozor, číslování bohužel nesouhlasí s čísly na mapách 1 a 2 v našem textu!). Chcete-li si prověřit své orientační schopnosti, můžete si cestu podstatně zkrátit. Od hráze bývalého rybníka se dáte cestou-necestou údolím přímo vzhůru k západu. Až dojdete na konec schůdného úseku (MAPA 1, cílový bod), je čistě na vás, jak šikovně budete postupovat šikmo svahem na polní cestu vedoucí nahoře. Když si mapu přepnete na mapu z 19. století zjistíte, že cesta, která dnes končí uprostřed lesa, kdysi opravdu až nahoru vedla. Pozor, těsně před cílem jsou dvě na sebe navazující obory a je dobré trefit se mezi ně (viz startovní bod MAPA 2).Poznámka: Z výchozího bodu druhé mapy můžete udělat odbočku na místo již zmíněného hrádku Křída. Velký smysl to ale nemá, protože se dochoval jen náznak příkopu (viz www.hrady.cz), kdysi chránícího sídlo z dostupné západní strany (ze strany údolí Zábrdky je přirozeně nepřístupný). Rozumnější je dát se rovnou na cestu k bývalé vesnici Křída (MAPA 2, bod 2).Křída (Kridai) bývala seskupením statků obhospodařujících okolní pole, která jsou ostatně využívána i dnes. Neležela přímo ve vojenském prostoru, ale zničena byla preventivně. Po pravdě řečeno, hledat zbytky osídlení je v tomto případě asi lepší na podzim nebo v zimě, kdy stromy nemají listí, protože těch pár dochovaných stop je nyní mezi bujnou vegetací bez místa znalého průvodce těžko odhalitelných. My ve svahu snad našli obrysy asi tří bývalých zápraží. Nejzachovalejším artefaktem by měla být podzemní vodárna, údajně trčící uprostřed pole. 
Po silničce pokračujeme kolem stromu Svobody, vysazeném na Zourovského vrchu u příležitosti sta let republiky v roce 2018 (MAPA 2, bod 3). Přicházíme k rozcestí se Starou Generálskou, nazvanému Kříž u Roštu (MAPA 2, bod 4), což přesně sedí. Nachází se zde totiž vchod do obory Židlov a rošt má zvěři zabránit v opuštění vyhrazeného území. Obora je sídlem našeho slavného stáda zubra evropského. Zubři sem byli dovezeni roku 2011 a stádo dnes čítá přes tři desítky kusů. Prostor naší druhé největší obory sdílejí se sedmi stovkami jelenů a třemi sty muflonů. Pohyb návštěvníků je povolený jen na malém území a to po vyhrazených cestách. Oborou se dáme po Staré Generálské směrem na jih. Míjíme pozůstatky vesnice Olšina (Wolschen, MAPA 2, bod 5), kterou pohltil zdejší prales. Na rozdíl od Křídy tady není nouze o z cesty dobře viditelné rozpadající se zdi a sklepy staveb. Tomu deprimujícímu pohledu nasazují korunu stromy a keře vyvrácené z kořenů, jako by se tudy prohnala nějaká neznámá ničivá síla. Těžko uvěřit, že zde stála vesnička se školou, kaplí, četnickou stanicí, poštou, mlékárnou, cihelnou, parní pilou a jednou z nejhlubších studen v Ralsku. Dnes by místo mohlo bez úprav hrát v nějakém postapokalyptickém filmu. Není divu, v rámci vojenského výcvikového prostoru zde byl tankodrom. Výmluvné srovnávací fotky naleznete na www.zanikleralsko.cz. Ze Staré Generálské odbočíme mimo cyklostezku k hranici obory (MAPA 2, bod 6). Vrata jsou zamčená, ale přes vysoký plot vede žebřík. Vracíme se pomalu zpět směrem k údolí Zábrdky a naším cílem je tentokrát bývalá vesnice Proseč (Proschwitz). 36 domů Proseče (MAPA 2, bod 7) bylo se zemí srovnáno rovněž zbytečně, protože výcvik zde neprobíhal. Atmosféra místa je velmi podobná bizarnímu geniu loci Olšiny. K Proseči administrativně náležely i přes údolíčko ležící Kostřice (Kosteritz) a Nový Mlýn (Neumühl), do kterého se během exkurze Prosečí blížíme.Jsme zpět v cyklisty hojně využívaném údolí Zábrdky, ale jižněji (MAPA 2, bod 8). Přicházíme k Růtově mlýnu, nedaleko kterého je i pár skalních sklepení. V jednom z nich objevujeme kusy čehosi, co připomíná historické sáně pro koňské spřežení. Že by odkaz minulosti? Na louce naproti mlýnu je zajímavý veřejný pramen (MAPA 2, bod 9). Zbývá již jen zdolat stovku výškových metrů vzhůru do vesnice Vápno (MAPA 2, bod 10), a půjdete-li podle naší mapy, vyhnete se silnici a po příjemné polní cestě dorazíte na místo, na kterém jste z ní před několika hodinami odbočili vstříc dobrodružství poznávání (MAPA 2, bod 11).Závěrem pro vás mám pozvánku. Snad to vyjde a v sobotu 6. června se uskuteční již pátý ročník land-artového setkání v krajině zaniklých obcí v Ralsku (viz www.facebook.com/events). Epicentrem tvůrčích výbojů má být tentokrát zaniklá obec Olšina, ze které se pak půjdou asi 4 km do Jablonečku, tradičního centra festivalu. Pořadatelé slibují povoz s koňmi a Kytlický chrámový sbor. Takže tento tip berte jako přípravu na super víkend.  
                                                                              Text a foto Mad