Okružní výlet okolo Lemberka nabízí na pár kilometrech spoustu atrakcí, i když ta hlavní je zavřená

Navrhovaná procházka (MAPA)  je krátká, co se ušlých kilometrů týče, ale časově může být náročnější. Okruh romantickou krajinou totiž vede kolem nespočtu zajímavostí, často důmyslně zamaskovaných přírodou. Hlavní atrakcí jsou fragmenty vodovodu kdysi napájejícího z Panenského potoka především areál zámku a vyhlášené gallasovské zahradnictví. Kromě funkcí čistě praktických měl vodovod za úkol napájet 3 fontány zahrady Bredovského letohrádku. Okruh kolem lemberské vodárenské věže zahájíme podle způsobu dopravy buďto na vlakové zastávce Lvová nebo přímo na parkovišti pod Lemberkem. Nepůjdeme ale přímo vzhůru na Lemberk. Dáme se vpravo po neznačené cestě kolem bývalého Pivovarského rybníka. Název připomíná, že zde ještě v první polovině 20. století fungoval docela velký pivovar, založený již za vlády Jindřicha Kurzbacha z Trachenberka, který lemberské panství zdědil roku 1550.Starou slávu připomíná budova hostince, fungující dnes jako rekreační chalupa. Dalšími památkami po pivovaru jsou do skály vykutané pivovarské sklepy, ve kterých dnes místo ležáckých sudů sídlí chránění netopýři. Některé z těchto podzemních prostor možná patřily k dnes již rovněž neexistujícímu lemberskému statku.Na mapy.cz je hostinec označený jako pivovar a umělé jeskyně jako štoly, což je zavádějící. Pod Lemberkem kdysi opravdu probíhala těžba rudných žil a její pozůstatky ještě během výletu uvidíme, ale není to tento případ.Bývalou vodárnu, základní součást vodovodního systému zbudovaného v první polovině 18. století za Filipa Josefa Gallase, naleznete přilepenou ke skále pod hrází. Vlevo se mezi stromy ztrácí přivaděč. Dovnitř se dobývat nemusíte, vybavení se bohužel nezachovalo.Kdysi se mělo za to, že vodu do nádrže vodojemu vytlačoval trkač jako například na Sychrově. Nový výzkum ale ukázal, že uvnitř bylo vodní kolo, které pohánělo pístová čerpadla. Vodárna prošla mnoha úpravami a například roku 1832 i vyhořela. Nakonec zde již nebylo kolo, ale turbína.Dalším objektem naší vycházky je pramen legendami svázaný s osobou sv. Zdislavy. Vodě studánky je přisuzována zázračná moc, protože ji údajně vyhloubila přímo sv. Zdislava. Skutečnost je taková, že pramen je poprvé písemně doložený až ve druhé polovině 18. století.Jak uvidíte na místě, lidé si zde čepují zázraky ve velkém. Podle hydrologického rozboru jde totiž o mimořádně kvalitní pramenitou vodu, což je v dnešní době opravdu zázrak. Máte-li chuť, můžete si od studánky udělat malou, necelých tři sta metrů dlouhou zacházku k nedávno zdařile zrevitalizovanému Markvartickému rybníku. Od Markvartického rybníka se vrátíme k rozcestí za studánkou a dáme se cestou, místy spíš necestou, strmě do kopce (pozn.: na MAPA je trasa vyznačená po zakreslených cestičkách, která ke kapli míří jistě, ale trochu oklikou). Míjíme lesem spolknutý hřbitov a kapličku. Těžko uvěřit, že jde o Zdislavinu kapli, která byla možná založena již někdy v průběhu 14. století a v jejíž kryptě byli pohřbíváni někteří majitelé panství. Údajně zde byla před převozem do chrámu sv. Víta uložena i Přibyslava, sestra sv. Václava. Současná podoba kaple pochází ze století šestnáctého. Tedy dá-li se o tom takto vůbec hovořit, protože na vzhledu místa se velmi negativně podepsaly zásahy ve století minulém.
K Bredovskému letohrádku pokračujeme chráněnou, skoro čtyři sta metrů dlouhou alejí. Na jejím konci, na návrší Krušina, nás čeká lesem pohlcená vodárenská věž. Jejím stavitelem byl pražský architekt Jakub Schödl. Letopočet na korouhvi říká, že pochází z roku 1734, kdy na panství vládl Filip Josef Gallas, ale písemnými prameny je existence vodovodu bezpečně doložená již od roku 1728. Lze dokonce předpokládat, že vodovod je ještě starší a zděný vodojem měl zřejmě svého dřevěného předchůdce.Na vodojem a zámecký vodovod má úzkou vazbu i blízký areál takzvaného Bredovského letohrádku. Jeho vznik pravděpodobně sahá do počátku 17. století, kdy lemberské panství patřilo Albrechtovi z Valdštejna. Letohrádek nese jméno Bredovský po rodu, pod který panství spadalo od roku 1633. Původně barokní, dnes klasicistní letohrádek nechal postavit konkrétně Kryštof Rudolf Brerda mezi lety 1660 až 1680. Od počátku 19. století byl sídlem zahradníka.Zahrada mívala tři fontány. Ta centrální snad byla osazena již za Bredů a další dvě nechal pravděpodobně zbudovat Filip Josef Gallas. Pátrání v archivech ale ukázalo, že již roku 1843 byla udržována v provozu jen západní fontána, což před pěti lety potvrdil archeologický průzkum. Od počátku 20. století ostatně zahrada sloužila jako zámecké zahradnictví.V zahradě bývalo celkem osmnáct soch, pocházejících pravděpodobně z první poloviny 18. století. Symbolický význam některých soch je zřejmý, u jiných se jen dohadujeme, mimojiné proto, že se často dochovaly jen fragmenty.Po revoluci byla zahrada nějaký čas svěřena do péče nadace Lemberk, která zde pořádala sochařská sympozia, takže zahradu, a nejen ji, obohatila díla současná. V té době byl areál přístupný veřejnosti, což se ukázalo jako kontraproduktivní, protože i vandalové jsou veřejnost.Lemberk, na kterém se před pandemií odehrávaly vyhlášené velikonoční prohlídky a další akce, je pochopitelně zavřený. Takže jen krátce připomínám, že hrad Lemberk založil v první třetině 13. století Havel z Jablonného z rodu Markvarticů, věrný služebník a rádce krále Václava.Místo ale proslavila především jeho manželka, paní Zdislava z Křižanova, později z Lemberka (1219?-1252), duchovně založená žena pomáhající slabým a údajně činící zázraky. Byla nepochybně i schopná manažerka, protože se v dobách mužovy časté nepřítomnosti  musela starat o chod panství.Písemných pramenů té doby se ale dochovalo minimum a většina z toho, co je Zdislavě přisuzováno, vychází z legend tvořících její kult. Hmatatelným důkazem postoje Zdislavy i Havla k potřebným je ale založení špitálu v Jablonném a dominikánských klášterů v Jablonném a v Turnově.Od zámku dolů jdeme po žluté turistické značce. Les zde není příliš zajímavý, nicméně se můžete pokusit najít jednu z úvodem zmíněných štol pamatujících těžbu železné rudy. Nachází se zhruba ve spodní třetině cesty po levé straně a vstup je kvůli klidu netopýrů chráněný mříží.  Podle pramenů je dlouhá třicet metrů.A perlička na závěr. Poněkud překvapivé je, že konec provozu vodovodu je zahalený mlhou času, ačkoliv jde o událost nám časově mnohem bližší, než byste možná čekali. Vodovod pravděpodobně dosloužil až někdy někdy v polovině minulého století.

Text a foto Mad