Oybin, hrad a klášter Karla IV., z ledového úhlu pohledu

Při pobytu na horách jste si určitě všimli bizarních struktur, které na stromech nebo zdech horských chalup  při vhodné teplotě, vlhkosti a proudění vzduchu vytváří námraza. Když si ale příroda vezme do parády celé skalní město nebo ruinu velkolepé gotické stavby, vygeneruje úplně nový svět jako vystřižený z nějakého hollywoodského velkofilmu.Za konkrétními příklady nemusíme chodit daleko. Co se staveb týče, v našem regionu máme asi největší šanci uspět na hradu a klášteru Oybin. Ač leží v Sasku, patří mezi významné památky českého středověku, zejména z období českého krále a římského císaře Karla IV.Impozantní ruiny se tyčí na 120 m vysokém pískovcovém skalním špalku, což je zřejmě v té lokalitě ideální výška pro fázové změny vody. Oybinský monument je navíc mezi hřebeny Žitavských a Lužických hor obtékán vzdušnými proudy s evidentně uměleckými sklony. Takže navštívíte-li ho v zimě, vpadnete přímo do tvůrčí dílny paní Zimy.Archeologickými nálezy je osídlení hory doložené již v době bronzové mezi 12. a 11. stoletím před naším letopočtem. Když se po oybinské náhorní plošině projdete, narazíte na systém terénních valů. Někteří badatelé spekulují, že jsou pozůstatkem osídlení z doby mnohem starší než hrad.Ve 13. století patřily Žitavské hory (lépe řečeno celé Žitavsko) pánům ze Žitavy, takže šlechtickému rodu Ronovců. Proto se v erbu lázeňského městečka Oybinu i hradu skví černé ostrve ve žlutém poli, dobře známé například ze znaku České Lípy. Počátkem 14. století Jindřich z Lipé přebudoval zdejší pevnost ve slušně vyzbrojený hrad. Ten za Karla IV. (v roce 1346) přešel do majetku Koruny české.Horní Lužice pak patřila zemím Koruny české až do roku 1635. Začala nejslavnější éra Oybinu. Císař si Oybin velmi oblíbil, o čemž svědčí fakt, že si zde vybudoval Kaiserhaus pro chvíle odpočinku. Roku 1366 pak začal stavět gotický chrám, pro který o tři roky později založil řád Celestýnů na Ojvíně.Oybin hrál svoji roli i za husitských válek, kdy sem roku 1421 byla z Prahy preventivně převezena část svatovítského pokladu. Hrad byl 2x neúspěšně obléhán (1420 a 1429). Co nezmohli husité, začala reformace, která znamenala všeobecný úpadek řádů. Klášter byl zrušen a dílo zkázy dokonala příroda.Za bouře roku 1577 celý komplex vyhořel. V té době již Oybin patřil městu Žitava, ale nějaké plány o možném novém využití vzaly za své roku 1681, kdy se utrhl kus skalního bloku. Zřícenina zarostla doslova jako v pohádce O Šípkové Růžence.O znovuobjevení a vlastně o záchranu cenné památky se zasloužili romantičtí malíři Johann Alexander Thiele a po něm další, zejména Caspar David Friedrich. Pro tyto pány byly ruiny chrámu, pohlceného přírodou, zlatým dolem inspirace. Ovšem známější jsou práce Caspara Davida Friedricha, jejichž precizní realistický základ oceníte, když je porovnáte s dnešní realitou.Zajímavé je, že když se Oybin stal populárním a byly zahájeny práce pro jeho záchranu, řada romantiků ve vykácení stromů a obnažení zdí viděla zničení genia loci místa. Za největší zvěrstvo bylo považováno vykácení vzrostlých stromů v chrámové lodi.Za normálních okolností je hrad a klášter Oybin přístupný po celý rok. Škoda, že letos již fyzickou návštěvu za toho správně mrazivého počasí asi nestihnete, ale naše virtuální procházka vám ji snad alespoň částečně nahradí.Text a foto Mad