Stachelberg, největší československá dělostřelecká tvrz, je z Libereckého kraje ze všech velkých tvrzí bývalého pohraničního opevnění nejsnáze dostupná

Je vyražený ve skalním podzemí východních Krkonoš nedaleko Žacléře u silnice Trutnov - Žacléř v serpentinách asi dva kilometry před Žacléřem (MAPA) v takzvaném Libavském sedle, dělícím Krkonoše a Vraní hory, což odjakživa byla oblíbená brána vpádů cizáků do Čech. Naposledy se tak stalo během prusko-rakouské války (1866), ale fungovalo to i opačně, například husité tudy vyráželi na své spanilé jízdy. Při budování československého opevnění šlo tedy o jeden ze strategicky nejvýznamnějších bodů. Průzkumné práce byly zahájeny v únoru 1935 s tím, že byly vytipovány tři vhodné pozice a z nich nakonec vybrána kóta 632 Stachelberg/Hřebínek.Práce se naplno, lépe řečeno horečně ve třech směnách, rozběhly na podzim 1937, kdy bylo jasné, že se blíží konflikt a obavy z vydrancování státního rozpočtu armádními požadavky šly stranou. Tento 12. strategický bod opevnění úseku Odra-Krkonoše, byl naplánován jako největší československá dělostřelecká tvrz a měl být bojeschopný na podzim 1939, přičemž úplné dokončení celého systému bylo plánováno na rok 1942.K tomu však již nedošlo. Po mobilizaci v září 1938 byly práce přerušeny, nedostavěné objekty, ještě neschopné plnit očekávanou funkci, byly narychlo provizorně vyzbrojeny a obsazeny plukem trutnovských hraničářů. Odehrálo se několik ostrých střetů s provokatéry ze sudetoněmeckého Freikorpsu, připomínkou čehož je pomníček českého vojína u jednoho z objektů lehkého opevnění nedaleko parkoviště.Po podpisu Mnichovské dohody byla tvrz vyklizena a některé, zejména odvodňovací, chodby byly ženisty odstřeleny, takže Němci již našli komplex zatopený. Na rozdíl od jiných československých pevností zde Wehrmacht neprováděl vojenské testy ani cvičení, a tak poslední válečnou epizodou bylo částečné vyzbrojení opevnění proti předpokládanému útoku Rudé armády na konci války. K boji ale nedošlo. Po válce byly úvahy o obnovení pevnosti záhy zavrženy, komplex zůstal osiřelý až do 80. let, kdy byl využíván jediný dokončený objekt T-S 73 jako sklad chemikálií.Obrat nastal v roce 1990, kdy se tvrze ujalo trutnovské sdružení Fortis, jehož nástupnickou organizací se posléze stalo občanské sdružení Stachelberg (od roku 2015 Stachelberg, z.s.). Je opravdu obdivuhodné, co všechno se nadšencům ze Stachelberg, z.s. za víc jak tři desítky let dobrovolné práce povedlo, zvláště uvědomíme-li si, že náklady na obnovu a provoz jsou hrazeny z velké části ze vstupného.Podle původních plánů měla mít dělostřelecká tvrz 12 objektů spojených rozsáhlým podzemím. Za necelý rok stavby komplexu se podařilo vylámat všechny podzemní prostory a dokončit jeden bunkr, již zmíněný T-S 73, který dnes funguje jako velmi dobře uspořádané muzeum, jehož ústředním exponátem je maketa krajiny s objekty tvrze.Zajímavostí je, že jelikož se opevnění nacházelo v Sudetech, kde valná část převážně německého obyvatelstva propadla fašistické ideologii, byli dělníci na stavbu dováženi až ze Slovenska a z Podkarpatské Rusi. Mzdy byly nadprůměrné a pohybovaly se kolem čtyř prvorepublikových korun na hodinu, což mohl být i čtyřnásobek mzdy v průmyslu.Na objekt T-S 73 bylo spotřebováno 3 177 m³ betonu, což ho řadí mezi tři největší pěchotní sruby československé pevnostní výstavby. Z více jak tří kilometrů podzemních chodeb se projdete po necelém kilometru, ale věřte, že vám to bude stačit. Jak již bylo řečeno, některé prostory byly zavaleny, objekty T-S 74 a T-S 77 pohltil blízký lom.Do podzemí se sestupuje přes padesát metrů hlubokou výtahovou šachtou bez výtahu. Tam dole mělo být umístěno veškeré týlové zabezpečení: muničáky, kasárna, velitelství pevnosti, sklady materiálu, elektrárna, strojovna, dílny atd.

Než pevnost navštívíte, podívejte se na stránky www.stachelberg.cz, kde naleznete nejen aktuální informace, ale například i fotogalerii ze záchranných prací a fotky převážně dívčího průvodcovského týmu, což je u objektu tohoto typu rarita. Další zajímavé podrobnosti naleznete rovněž na cs.wikipedia.org. Tvrz má vlastní parkoviště. Před návštěvou tvrze velmi doporučuji vyšplhat na blízkou rozhlednu Eliška, která nabízí perfektní rozhled po celém obzoru a je vybavená informačními panely s panoramaty, které obsahují i nepostavené a lomem zlikvidované bunkry pevnosti.Objekt T-S 73 je rovněž středobodem perfektně zpracované 7,5 km dlouhé naučné stezky, věnované tématice československého opevnění. Kromě objektů lehkého opevnění a spojovacích zákopů jsou k vidění například základové desky rozestavěných srubů.

Text a foto Mad