Švýcárna, která není ve Švýcarsku, křížová cesta, kterou církev nechtěla, tajuplné vany a vyhlídka zapomenutého bouřliváka, to jsou klíčové body výletu z Drnovce

Navíc má Drnovec zajímavou dominantu, nebo spíš zdaleka viditelnou kuriozitu, kvůli které má smysl vesnici zahrnout do nějakého výletu. Tou kuriozitou je na skále nad Drnovcem přilepená stavba zdálky silně připomínající přerostlý zahradní altán. Ve skutečnosti jde o honosnou turistickou vyhlídku.Orlí hnízdo na takzvaném Bittnerově kameni zbudovaly roku 2015 Lesy České republiky. Připomíná, že zde před léty stával v širokém okolí proslulý Švýcarský dům, lidově zvaný Švýcárna. Tuto hospodu postavil drnovecký hostinský Josef Böhm. Lidé sem chodili nejen z Drnovce a ze Cvikova, protože místo proslavila nejen kuchyně, ale především krásný panoramatický výhled na celý jižní horizont.Po 2. světové válce místo zchátralo a z domu se dodnes zachovaly jen fragmenty sklepů, podle kterých si lze udělat obrázek o minulé kapacitě objektu. Původní vzhled je zachycený na historické pohlednici například na www.zanikleobce.cz. Výstup k bývalé Švýcárně je velmi strmý, takže když zavřete oči, můžete si na okamžik vsugerovat, že šplháte do Alp. Pochopitelně do těch švýcarských.V okolí Drnovce se nachází řada dalších turistických cílů. Když už jste vyšplhali za výhledem na Švýcárnu, můžete absolvovat malý, leč zajímavý okruh, jehož nejobtížnější částí bude závěrečné překonání magistrály Liberec – Děčín. Od vyhlídky pokračujte po zelené do Cvikova.Cestou minete lesní divadlo, které v bývalém lomu zřídil cvikovský ochotnický spolek v roce 1920. V dobách největší slávy byly součástí amfiteátru i dva dřevěné domy. Do dnešních dnů se dochovaly jen prostory vyrubané do skály, na rozdíl od obdobného divadla ve Sloupu, které je zrenovované. Od divadla můžete odbočit k bývalé pivovarské štole, ale nic moc neuvidíte, vchod je opatřený mřížemi. Odbočkou, která se ale vyplatí, je návštěva blízkého pivovaru Cvikov s prostornou restaurací, kde výborně vaří za rozumné ceny a čepují vychlazené cvikovské pivo.Po rozkoších kulinářských se oddejme něčemu duchovnějšímu. Nemám na mysli kostel, který může být zavřený, ale cvikovskou křížovou cestu, zrenovovanou před deseti lety. K ní nás zavede zelený cvikovský vyhlídkový okruh.
Cesta vede na Křížový, původně Lískový, vrch (443 m n.m.) a je vizuálně opravdu impozantní. Pozoruhodný je i příběh jejího zrodu. Poutní místo zde začal roku 1728 budovat Johann Franz Richter spolu s Florianem Friedrichem. Pánové zde totiž čtyři roky před tím přespali a měli stejný sen o andělovi. Již v roce 1729 se zde odehrály první pašiové hry. I když se později přesunuly do Cvikova na náměstí, byly těžké kříže stále vynášeny sem na Křížový vrch.Zastavení křížové cesty byla budována postupně odshora dolů a původně jich bylo jen osm. Poslední z nich bylo vysvěceno roku 1751. Poustevnu dokončili již dříve. První poustevník se sem nastěhoval již začátkem roku 1740. Poté, co císař Josef II. zrušil většinu klášterů a s nimi i poustevníky, začal Křížový vrch upadat. Dokonce samy církevní úřady prosazovaly zrušení pašijových her i zbourání kapliček křížové cesty. Pašiové hry byly zrušeny roku 1797 a roku 1805 padlo rozhodnutí, že křížová cesta bude nově zřízena ve cvikovském kostele. Kapličky na Kalvárii měly být ponechány osudu a nesměly se opravovat. Přesto roku 1845 starou dřevěnou kapli nahradila nová kamenná kaple. V roce 1883 byla kaple Kalváriovým spolkem renovována a v témže roce byla kolem cesty vysázena lipová alej. Ta je dnes součástí projektu Významné aleje Libereckého kraje a nositelkou titulu Nejkrásnější alej roku 2020.
Cvikovská křížová cesta.Dnešní tvář dostala křížová cesta koncem 19. století, kdy bylo z dobročinných příspěvků vystavěno 14 nových zasklených kamenných kapliček. Zastavení si dobře prohlédněte. Některé výjevy mají obdivuhodnou míru autenticity. Památku, která od 2. světové války ležela ladem, zachránil cvikovský městský úřad, který v roce 2011 zajistil rekonstrukci v rámci projektu PowerBridge a z dotací EU.Na vrcholové skále za dnes prázdnou kaplí Božího hrobu je plošina s lavičkami. Kdysi zmiňovaný excelentní výhled na Cvikov zakrývají stromy. Býval zde rovněž kamenný sloup s železným křížem z roku 1830, obklopený sochami Panny Marie, sv. Jana Evangelisty a sv. Maří Magdalény z 1. poloviny 19. století. Za Kalvárií narazíte na zbytky Háje hrdinů, věnovaného obětem 1. světové války. Pravděpodobně objevíte i stopy po těžbě štěrku, který se zde získával ještě před sto lety. (Podrobný popis křížové cesty naleznete například na www.luzicke-hory.cz)Nedaleko křížové cesty se nachází areál dětské léčebny, kdysi postavený pro nemocné tuberkulózou. Historie areálu sahá až do roku 1908. Dnešní podoba pochází z let 1929 až 1934. Tehdy proběhla rekonstrukce starých a stavba nových pavilonů, které si dodnes zachovaly zajímavé architektonické prvky. Léčebna měla 200 lůžek a patřila k nejmodernějším ústavům svého druhu ve střední Evropě. Součástí léčebny, která je zcela autonomní, je výrazný vodojem.Lesopark léčebny je veřejně přístupný. Obsahuje řadu herních prvků a kvízů pro děti a jednu záhadu pro dospělé. Na spodním konci lesoparku je ve skále řada prohlubní. Prohlubně jsou evidentně umělého původu a připomínají jakési vany. Jejich účel není jednoznačně vysvětlený, ale nejpravděpodobnější je, že byly vytesány v počátcích existence léčebny, aby sloužily k léčebnému koupání nemocných.Vrátíme se k pivovarské restauraci a Zahradní ulicí se opět připojíme k zelenému vyhlídkovému okruhu, který nás tentokrát nasměruje na Dutý kámen. Asi šest set metrů dlouhý hřebínek je pozoruhodný sloupkovým rozpadem nikoliv čediče, ale pískovce, který způsobila přítomnost specificky tuhnoucí vyvřelé horniny (detailní popis tohoto procesu naleznete opět na velmi kvalitním webu www.luzicke-hory.cz).Prostranství mezi skalami, vytvořené lámáním pískovcových bloků, využili ke své umělecké seberealizaci dva členové kunratické sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy, řídící učitel Karl Beckert a četnický strážmistr Karl Bundesmann. Mimochodem, skály v našem kraji zdobí více děl této umělecké dvojice. Rozměrné dílo naleznete například na nedaleké Stěně smrti. Do skály Dutého kamene pánové vytesali upomínku stého výročí úmrtí německého básníka a bouřliváka Theodora Körnera (1791-1813).Körner pocházel z Drážďan, kde i studoval, ale pak působil zejména ve Vídni, kam se musel přesunout kvůli nepovolenému souboji. Než zemřel na bitevním poli ve věku pouhých 22 let, stačil napsat sbírku básní Lyra a meč a několik divadelních kusů, dnes hodnocených jako průměrné. Ve své době však byl velmi populární a jeho jméno dodnes nese řada ulic i budov. V našem kraji ho připomíná ještě pomník nedaleko rozhledny na Smrku.Na vrcholovou plošinu pojmenovanou Široký kámen vedou úzké schody vytesané hluboko do skály. Schody vytesali v letech 1913–1914 členové Horského spolku pro nejsevernější Čechy (Gebirks-Verein für das Nödlichste Böhmen), který měl v Kunraticích svou pobočku. Vystoupáme-li nahoru na vyhlídku, můžeme si konečně prohlédnout útvar, který dal celé lokalitě název.Jde o osmiboký, opravdu dutý kámen a lavice. Kámen byl kdysi pokryt astronomickými a geografickými údaji. Mimo jiné zde prý bývaly i sluneční hodiny. Dodnes zůstal celkem čitelný například rok vzniku 1914 a údaje o zeměpisné poloze a odchylce od středoevropského času. Kdysi kruhová vyhlídka po okolí je dnes bohužel částečně zakryta stromy.Z Dutého kamene se vrátíte do Drnovce, tedy pakliže jste před tím nezaparkovali přímo na přírodním parkovišti Dutého kamene. Nebo možná hned na místě začnete studovat mapu, kam po okolí vyrazit příště, protože Cvikovsko nabízí zajímavostí mnohem více.

Text a foto Mad, není-li uvedeno jinak