Pět let natvrdo a sedm let zákazu činnosti, to je odstřel politika v přímém přenosu. Za úplatek podle modelu "jeden pán povídal"

V mém okolí se pohybují především ti, co se do zahraničních hor dopravují po vlastní ose a ubytování řeší pomocí prověřených ubytovacích aplikací. Prozradím, že i díky mediální masáži a internetovým diskusím, kdy byli ti, co odjet chtěli, označováni za sobce a nezodpovědné, změnila řada mých známých plány. Jistě, byl v tom i strach z možných komplikací. Zažívali osočování v zaměstnání (jeď, ale už se nemusíš vracet) i strach, co bude následovat po návratu. V rodině i v práci.

V pátek dopoledne vláda konečně důrazně doporučila, aby se do Itálie nejezdilo vůbec. Lidem, kteří se vracejí tento víkend, pak bylo nakázáno, že od páteční půlnoci musí (pod pokutou až tři miliony) zůstat ve dvoutýdenní domácí karanténě. Povinně. "Velký bratr" totiž ví, kdo v Itálii byl, prozrazuje ho mobilní telefon. A při šmíráckých možnostech naší exekutivy není vyloučeno, že se budou na hranicích fotit auta s rakvemi (na lyže) a posílat echo do místa bydliště i do práce. Zatím žert...

Ministerstvo zdravotnictví už obeslalo esemeskami nejen ty, co se vrátili či teprve vracejí z Itálie, ale i lidi nalézající se v pohraničí, které sousedí s německým Saskem. Někteří z těch, co SMS dostali, se o tom zmínili na facebooku. "Píše mi ministr, abych si změřila teplotu a uvrhla se do karantény. A to jedu z Drážďan, kde jsem si nic měřit nemusela a nikdo nedělal paniku. Pomoc!!! Kde je svět ještě normální??? Tady je populistický peklo...," napsala například paní Romana z České Lípy. Náš bývalý kolega, který pobývá ve Varnsdorfu, veřejně oslovil ministra zdravotnictví mj. s řečnickým dotazem: "...to mi teď hodláte psát pokaždé, i když venčím psy blízko hranice? Abych si pravidelně kontroloval teplůtku? Nezdá se Vám to přehnané? Mně ano. Dokonce to považuji za šíření paniky...".

Já jen dodám, že je zase něco špatně.

Premiér ujistil, že zaměstnavatel dá lidem uvězněným v karanténě buď nemocenské dávky ve výši 60 procent platu hned od prvního dne nebo plnou mzdu za překážky v práci. Samozřejmě padlo doporučení, aby ten, kdo může, pracoval formou home office, pokud mu to pracovní zařazení umožňuje. Existuje mnoho případů. kdy nařízení vlády při nejlepší vůli dodržet nejde, ale kdo by v éře nebezpečí pandemie smrtelné choroby řešil detaily... Hned vzápětí je ale vláda začít řešit musela, neboť už v sobotu ráno opatření neplatilo pro řidiče kamionů a piloty.

Logicky se ozvaly hlasy, že vládní nařízení naráží na spoustu legislativních nejasností, ale protože jde o rozhodnutí bezpečnostní rady státu, asi se s tím stát nějak popasuje. Navíc máme premiéra, který "to prostě zařídí". Umím si sice dost živě představit „pohodu“ na pracovištích, kde stejných 100% platu berou ti, co jsou po výletu do Dolomit a Alp v karanténě, i ti, co musí do práce, protože nikde nebyli, ale to je vedlejší. Nelze rozhodně paušalizovat, protože co pracoviště, to jiná situace. A koneckonců – jde o zdraví i o život, takže všechny pocity musí stranou!

Zkrátka, mí známí buď stornovali zájezdy úplně nebo se přesměrovali jinam. Do Čech, na Slovensko či do Rakouska. Rozhodování usnadnil fakt, že konkrétní ubytovací platformy, přes něž měli pobyt už zaplacený, oznámily, že jim vrátí všechny peníze, pokud dojde k výměně destinace. V tu chvíli už nebylo co řešit. To se stalo ještě předtím, než vláda konečně řekla k Itálii jasné slovo. Její "postoj" je každopádně hodně diskutabiní, už teď se šíří vtípky, že si Češi o víkendu zajedou na otočku do Itálie (cca 900 km) a pak budou mít dva týdny placeného volna...

Nebudu opakovat, co všechno končící týden ohledně koronaviru (mj. první případy karantény v Liberci či desinfekce vozů MHD) a cestování přinesl. Podstatné je, že až od prvního březnového dne, kdy byl oznámen první případ i ČR, začalo být nebezpečí reálné. Turnusy lyžařů, které byly v italských horách do 1. března, měly výhodu sladké nevědomosti či jen neblahého tušení. To se ale minulou neděli večer změnilo a bylo nutné začít brát pojmenovaná rizika vážně.

Upřímně, aktuální problém jménem koronavirus versus cestování prakticky skončí s jarními prázdninami. Hned ale nastane další, související se startem „stěhování národů“, tedy s letními dovolenými. V pátek jsem poslouchala pána z pojišťovny, která sjednává velké množství cestovních pojistek, neboť je napojena na největší operátory letních dovolených a pojištění zájezdů včetně storna je součástí jejich nabídky.

Radil: Kupujte, plaťte zálohy i doplatky, nedělejte paniku... Jistě, problém se zase začne překotně řešit, až nastane. Pánovi asi uniklo, že už nastal, protože ten neřád se šíří celým světem a je jisté, že zavítá i do teplých krajů. Proto by už teď měli všichni, kdo si zájezd koupili a zaplatili za něj v předstihu, vědět, co se stane, když…

Nepanikařím, doporučuji. Při vší skromnosti tvrdím, že moje předpovědi z minulého týdne, shrnuté v Inventuře, se splnily do puntíku.

Stejně dobrý odhad bych ráda měla i u druhého stěžejního tématu končícího týdne. Ano, jsme u soudu, kde se odehrály další epizody nekonečného příběhu, v němž už sedm let figuruje i hejtman Libereckého kraje. Jistě, je vůči němu krajně nespravedlivé, že se veškerá mediální pozornost soustředí jenom na něj, když tam dochází další obžalovaní – jednotlivci i firmy, ale to je daň za to, že je nejvýše postaveným krajským politikem. To z procesu dělá událost týdne, měsíce, roku, sedmiletky…

Už došlo na závěrečné řeči. Státní zástupce pro Martina Půtu žádá pět let natvrdo a sedm let zákazu činnosti. To je odstřel politika a člověka v přímém přenosu, protože je žalován za neprokázaný, resp. nesmírně chabě prokázaný a převážně vydedukovaný (model Jeden pán povídal) úplatek ve výši půl milionu korun. Kdyby to nebylo tak vážné, bylo by to směšné!

Byť Půtovi osobní i političtí nepřátelé vytrvale opakují svoje, po mém soudu odtažité argumenty (domluvy na benzínce, udělati mohl - proto spáchal), faktem je, že půl milionu není suma, kvůli které by člověku hejtmanových příjmů a možností stálo za to riskovat vlastní konec. Takhle jednoduché to je.

Zjevně to chápou ti, kdo Půtovi píší slova podpory, ovšem nikdy to nepochopí ti, co ho lidsky a politicky nemusí. Včetně těch patřičně propagandisticky zmasakrovaných. A pak to ještě nechce pochopit státní zástupce, který před sedmi lety vyfabuloval příběh „úplatného hejtmana“, a v jeho přesvědčení jej nedokázali zviklat ani vyslechnutí svědci, ani vypracované oponentní posudky či jiné formy dokazování.

Půta to lapidárně shrnul do sdělení, že, cit.: Státní zástupce podle mě naprosto ignoruje rok a půl trvající soudní jednání a výpovědi svědků, které sám navrhoval vyslechnout. Kdybych pana státního zástupce u soudu nevídal, musel bych si myslet, že tam vůbec nechodil a tudíž neslyšel, co tam zaznělo… Konec citace.

Ve stejném facebookovém postu hejtman zveřejnil i odkaz na svůj web, kam pověsil zásadní pasáže ze závěrečné řeči svého obhájce. Kdo chtěl, mohl se s nimi seznámit. Byl to ostatně jediný zdroj informací, protože národní tisková agentura, odkud všichni standardní novináři čerpají informace o průběhu procesu, prozože nemají kapacitu na vysedávání u soudu, neznámo proč, zprávu o závěrečné řeči Půtova objájce vůbec nezařadila.

Ve zveřejněných pasážích je dost jasně, z pohledu hejtmanova obhájce, vyložena role jeho tehdejšího koaličního partnera v krajské vládě a výboru Regionálního operačního programu Jana Korytáře (ZPLK) i úloha Korytářova spolupracovníka (rádoby spojka do stavebního byznysu, ale hlavně neúspěšný podnikatel) Jakuba Perglera. Ten vysoce pravděpodobně inkasovat chtěl, ovšem pro sebe.

Nerozporovaným faktem je, že Půtovo i Korytářovo jméno někdo zanesl do excellové tabulky, připsal tam čísla, a to stačilo k obvinění. Kupodivu ale jenom Martina Půty, který se ze svého předchozího starostovského angažmá (řešil povodně a obnovu Hrádku) znal s lidmi ze stavební firmy, která v cause figuruje rovněž. Korytář byl martyria ušetřen proto, že ho všichni zúčastnění považovali za … (nelichotivé pojmenování si doplňte), kterého bylo zbytečné uplácet a peníze by mu nemusely být předány, neboť by si je mohl „cestou“ ponechat někdo jiný. Státní zástupce vydedukoval, že Půta bral proto, že se znal s vedením firmy, kdežto Korytář neinkasoval, protože se s nikým neznal… Což považuji za tvrzení aspirující na vítěze v soutěži O nejtupější argument roku.

Prvoinstanční rozsudek každopádně nezazněl ani tento týden, takže věc nekončí. Další závěrečné řeči mají zaznít ještě 19. a 20. března. Pak už by mohl být prvoinstanční rozsudek blízko. Takže pokračování „Půtagate“ někdy příště.

Protože o tomto víkendu začaly jarní prázdniny končím na tuzemském lyžařském svahu. V týdnu v Harrachově operovaly policejní skihlídky, což je v našich zeměpisných šířkách letošní novinka, byť v minulých letech jezdili městští policisté na Ještědu. Skihlídky v barvách PČR na sjezdovce působí preventivně, což je správně. Ubylo sebevědomých nemehel i "závodníků", kteří netuší, co to jsou bezpečnostní pravidla FIS a prohánějí se svahy bez respektu k ostatním, ale i posedávačů z řad snowboardistů. Ti se ve větších tlupách spolehlivě uvelebí zpravidla na nejméně přehledném místě, nejlépe uprostřed sjezdovky a pod terénní hranou.

Při přítomnosti skihlídky si každý rád odpustí i jindy nezbytné „svářko“, bombardino či aperolšpric, protože není radno dráždit „hada bosou nohou“. Což je jedině dobře, protože je prokázáno, že v mozku jedince s vypitými svářáky stoupá nejen sebevědomí, ale i vnímání vlastních lyžařských schopností. Což je samozřejmě nesmysl. Smysl má i postávání policistů u dolní stanice lanovky, protože to přispěje k tomu, že si jen málokdo dovolí předbíhat.

Škoda, že skihlídky nefungovaly už dřív, v dobách, kdy se pravidla ve frontě na vlek tvořila převážně s pomocí vztyčených hůlek a vzájemným okřikováním.

A úplně nakonec "sladká sportovní tečka". Prezidentský pohár za prvenství v základní části Extraligy ledního hokeje je opět v Liberci. Už v úterý ho Bílým Tygrům předal ředitel soutěže Josef Řezníček. Z této trofeje se Liberec raduje již pošesté, z toho počtvrté za posledních pět sezon. V pátek liberecký tým konečně vyzrál i na Karlovy Vary a rozloučil se vítězně se základní částí, v níž nakonec získal 102 bodů. Nyní už se tygří smečka bude připravovat na play-off, do kterého vstoupí domácím utkáním 18. března.

Hezký víkend a, máte-li, i pohodové jarní prázdniny.

Alena Roubalová