Vypustit ze státního zastupitelství info, že se chce někdo s někým dohodnout a neříci na čem, je neskutečný trapas

Pro jakkoliv hendikepovaného člověka býval i „takový kousek cesty“ k tramvaji či autobusu často neřešitelným problémem a je tudíž liché a sobecké počítat, kolik metrů odkud kam vede. Je každopádně  s podivem, že se stotisícový Liberec až do 29. ledna 2024 bez spoje MHD, jenž by stavěl u brány největší nemocnice v kraji, musel obejít. To už je naštěstí minulostí a premiérová zkušenost s busem č. 40, jak se o ni podělila radnice, hovoří jasně: Konečně a jedině dobře.

Hned v úterý nad ránem se ale začala vršit negativa. Nočním útokem v libereckém baru, po němž zůstalo 15 zraněných rozvezených mj. do nemocnic od Liberce po Prahu, to začalo, a oprášením causy kostela sv. Máří Magdaleny, v níž figuruje i hejtman, pokračovalo.

V baru Black Panther, který je v ulici 1. máje pod vlakovým nádražím, začalo hořet v pondělí krátce před 22. hodinou. Muž, který se měl předtím pohádat s obsluhou, hodil do nočního podniku plného lidí kanystr se zapálenou hořlavinou. Zranění utrpělo 15 lidí, z toho sedm vážné. 11 osob bylo převezeno do Liberce, dvě na popáleninové centrum na pražské Vinohrady a po jedné do nemocnic v Mladé Boleslavi a Hradci Králové.

Možný pachatel byl vzápětí zadržen, někteří zranění už byli propuštěni z nemocnice, jiní se budou zotavovat déle. V pátek pak soud poslal 33letého muže, podezřelého z řádění v baru, do vazby. Hrozí mu výjimečný trest. To otřesný případ zase polilo živou vodou, neboť média se už od úterního kuropění předhánějí, kdo přinese srdceryvnější „teplý lidský příběh“ (to není parodie, tzv. TLP – téelpéčko – je v novinářském žargonu druhý stupeň od „storky“). Ta událost totiž unikla málokomu. Už proto, že v baru evidentně seděli známí lidí od novin, kteří se o svoje zážitky hbitě podělili.

Důležitější než to, kdo se s kým zná, ale je informační role hasičů a policie. Podtrhuji a opakuji: informační role. Hasiči to v den D "spláchli" jedním videem, které až do omrzení musela opakovat i ČT, a až později přidali nezvykle nekvalitní fotky z místa činu a tiskovou zprávu. To už ale tamtamy šířící "zaručené", místy spíše poplašné zprávy, hodiny a hodiny jely naplno.

Policii zase trvalo několik hodin, než oficiálně uvedla, v kterém nočním podniku k události došlo a že do hospody někdo hodil zapálenou hořlavinu v kanystru. O Panterovi a nějaké nádobě s benzinem a hadrem uvnitř sice už mluvil celý Liberec, ale policie to potvrdila, až když potřebovala od veřejnosti součinnost při hledání „muže s kanystrem“.

Proč to obě složky IZS udělaly právě takto, ví jen ony (viz. osvěta z televizních detektivních sérií), ale oficiálních informací bylo v úterý ráno, hodiny po události, zoufale málo. Což je, jak se všeobecně ví, živnou půdou pro šíření polopravd a mýtů. A pro ty fakt nemůže být v takto závažných situacích prostor.

Úplně stejnou výtku mám i ke způsobu informování o pokračování causy libereckého kostela sv. Máří Magdaleny, v níž figuruje i hejtman Libereckého kraje. Jedině to jí dodává na důležitosti a otvírá cestu na titulní pozice v médiích. Bez Martina Půty by šlo o standardní dotační lapálii, v níž se po deseti letech jejího trvání orientují pouze obvinění, jejich obhájci, snad státní zástupce a doufejme, že i soudce. Pohádkáři vyprávějící paralelní příběhy se v ní ani orientovat nechtějí. Nemohli by tolik bájit.

Dodám jen, že výsledkem vlekoucí se causy je chátrající kostel v centru Liberce, který tam bude strašit tak dlouho, dokud nespadne. A samozřejmě polechtané ego několika třídních nepřátel trojnásobného hejtmana Libereckého kraje, jenž krajské volby o parník vyhrává navzdory tomu, že zájemci o jeho místo proti němu jedou permanentní, nevybíravou kampaň.

Vypustit ze státního zastupitelství info, že se chce velká pražská stavební firma dohodnout se státním zástupcem na vině a trestu a nedodat, v čem navržená dohoda spočívá, je neskutečný trapas. Už proto, že má onu blíže nespecifikovanou dohodu ještě schvalovat soud a tady snad platí, že jeho rozhodnutí nelze předjímat. Jinými slovy, jedná se o zdánlivě bezcennou informaci vypuštěnou předčasně. Pročpak asi...

A ještě větší trapas je, když tuto záměrně manipulativní informaci předhozenou s cílem znejistit široké spektrum osob a firem, hloupě vyhodnotí a následně zveřejní velký zpravodajský portál, čímž vypustí džina z lahve. Proti zformulovaným informacím „o ničem“ se nelze bránit, protože nikdo, kromě stran dohody a soudu (doufejme), víc neví. Zato se o nich může beztrestně spekulovat s odvoláním, že je zveřejnilo mainstreamové médium. Tím se začíná nabalovat sněhová koule, protože od něj to převezme národní tisková agentura a vzápětí (a bez rizika) už úplně všichni.

Což zahrálo do propagandistických karet liberecké aktivistické opozici, která okamžitě nastarovala svůj flašinet. Kvarteto jejích mluvčích, pro krajské volby maskovaných za Zelené, sepsalo tiskovou zprávu se svými zanícenými komentáři, v nichž je všem jasné, že je hejtman vinen, byť ho už jednou soud osvobodil a před soudem zdaleka nestojí sám. Ono se to sice nabízí, nakopnout hejtmana v roce krajských voleb co nejzákeřněji, ovšem hnojometný způsob vypovídá pouze o autorech takových podpásovek.

Pokud nejsou opravdu na hlavu padlí, pak se nabízí jediné vysvětlení: Mají svoje informace ze státního zastupitelství, a nebylo by to zdaleka poprvé... Což zase staví do nehezkého světla tuto složku justice. Dál se v tom matlat nebudu, počkám si na rozhodnutí soudu, resp. oficiální informaci, pokud se na ni někdo zmůže a nebude vyčerpán vypouštěním balonků přes známé v médiích a na partajních sekretariátech.

Každopádně platí: Pokud se k něčemu přiznává stavební firma, jejíž pracovníci sestrojili tabulku se jmény těch, které by bylo dobré uplatit, ještě to nedokazuje, že úplatky skutečně patřičným směrem i doputovaly. Jsem možná naivní, ale i po deseti letech, co causa běží, si myslím, že k uplácení musí být vždycky dva – jeden, který dává, a druhý, který vezme. Všechno kolem a mezitím jsou jenom prachsprosté kecy.

Snad se dožiju toho, že causa pravomocně skončí. Už teď jsme všichni oproti době, kdy vypukla, o deset let starší.

Bude-li ale mít i nadále průběh, jako dosud, začne se nápadně podobat příběhu vlakového spojení z Liberce do Prahy. U toho mám rovněž pocit, že mi finále unikne. Já totiž se situací, že bych se dožila doby, kdy bude pohodlná cesta do hlavního města trvat z Liberce kolem hodiny, už moc nepočítám. Je to pořád hodně velké sci-fi, jak prozradily plány Správy železnic zveřejněné tento týden.

Ze Studie proveditelnosti trati Mladá Boleslav – Turnov – Liberec – státní hranice mj. vyplývá, že vlaky by měly trasu zdolávat rychlostí až na 200 km/h. Díky tomu se zkrátí doba jízdy mezi centry Liberce a Prahy na 69 minut. Správa železnic ovšem plánuje zahájit výstavbu nejdříve v roce 2030, investiční náklady jsou v této chvíli vyčísleny na desítky miliard korun.

O cestě vlakem do Prahy bych mohla sepsat knihu, protože za dob mých studií a prvních zaměstnání vycházela nejlaciněji, nepočítám-li autostop. Zatímco kolegové z jiných velkých měst přijížděli do Prahy civilizovanými rychlíky, my od Liberce jsme se přišourali do Vysočan zatuchlým motorákem s přestupem v Bakově. Ten se vyznačoval především tím, že zastavil a neznámo proč dlouho stál na mezi v Kropáčově Vrutici. Proč tomu tak bylo (a možná pořád je), se ani nám, studentům žurnalistiky se sklony a výcvikem k objasňování záhad, nepodařilo vypátrat. Odpovědí nám bylo tehdy universální: Jak to mám vědět? Jste na dráze, slečno...

Takže se těším, až tou Kropáčovou Vruticí, bude-li ještě na trase, jednou prosvištím dvoustovkou... Vlastně ne. Ona je ve směru na Prahu až za Boleslaví a trať Praha - Mladá Boleslav je úplně jiný příbeh.

Takže jdu svištět hned, někam na vzduch...

Hezký víkend.

Alena Roubalová