Nastavení cookies

"Cookies" jsou malé soubory prohlížeče, které nám umožňují dočasně ukládat informace ohledně vašeho zařízení a vás, jako uživatele, výhradně v době, kdy procházíte portál Genus. Tyto soubory nám pomáhají získat informace o návštěvnosti a chování uživatelů, na základě kterých web průběžně vylepšujeme.

Hnojový dům na Jizerce se turistům zřejmě už neotevře. Svéráz Gustava Ginzela nelze nahradit

23. 08. 2020 | 8:35

Hnojový dům na Jizerce v Jizerských horách, který se proslavil zejména díky Gustavu Ginzelovi, slouží v posledních letech jako chalupa členům jeho rodiny. Šance, že se v budoucnu znovu otevře turistům, není moc velká. Synovec známého cestovatele Hans Ginzel míní, že jsou tři důvody, proč to není možné.

hnojový důmKudyznudy
Foto z www.kudyznudy.cz

"Není už taková osoba, která by byla tak geniálním bavičem a světoběžníkem jako byl Gustav. To nikdo neumí," řekl v rozhovoru s ČTK. S tím souhlasí i jeho otec, Gustavův bratr Hans. "Každá věc měla příběh, bez Gustavova výkladu by to nebylo ono," uvedl.

Gustav Ginzel zemřel v roce 2008. Za svého života Hnojový dům plnil exponáty a kuriozitami, které přivážel ze svých cest po celém světě nebo mu je darovali kamarádi. Dům v minulosti ročně navštívily tisícovky turistů, které Ginzel bavil svým vyprávěním a promítáním diapozitivů. Přespat tam mohl každý, kdo měl zájem. Za minulého režimu návštěvníky byli často Němci z tehdejší Německé demokratické republiky, po pádu komunismu jezdili v mnohem menším počtu. To je podle Hanse Ginzela mladšího další důvod, proč dům pro turisty neotvírat. "Použiji-li typický Gustavův humor, tak dům se otevře, až se zase zavřou hranice. Když byly zavřené, enderáci neměli kam cestovat a mělo smysl pro ně pořádat přednášky," uvedl.

Třetím důvodem podle něj je byrokracie. "Dům je zkolaudován na rodinnou chatu a dnešní předpisy, které by musel splňovat, aby se stalo legální někoho ubytovat, jsou prostě enormní, neúměrné," řekl Ginzel mladší.

Hnojový dům podle něj rodina využívá jako chalupu. "Když ale přijde někdo, kdo byl Gustavovi blízký, chová se slušně, tak uděláme výjimku a provedeme ho," uvedl. Takto přijel například meteorolog z Berlína, který má vnučky koček Gustava Ginzela. "Říkal, že zamlada tady mohl za dobrovolný příspěvek v podstatě zadarmo spát. A ptal se, zda nepotřebujeme materiální či jinou pomoc," uvedl Hans Ginzel mladší. Podle jeho otce už ale přichází málokdo. "V podstatě jen Němci, občas vzpomínají, že tam byli před 30 až 40 lety," řekl.

To, že sláva Hnojového domu je už minulostí, si myslí i Pavel Byron z organizace ČSOP, jež provozuje muzeum na Jizerce. V muzeu je nástěnka věnovaná této staveb. "Byl to fenomén své doby, a spíše německý než český. Odchodem Gustava Ginzela vyšuměl. Dnes, zda se na Hnojový dům zeptají za celou sezonu dva lidé, tak je to moc. A to jsou starší pamětníci, kteří ho pamatují, jinak si na to nikdo nevzpomene," uvedl Byron. Podle Ginzela mladšího ale lidé dům stále poznávají. "Pracuji-li venku u domu, mnohokrát za den zaslechnu, jak kolemjdoucí turisté zmíní: To je ten hnojový dům," řekl.

Dům, jinak typická horská chalupa, dostal název podle hnoje. Postaven byl na přelomu 17. a 18. století, nejprve sloužil jako běžné obydlí. Po kolektivizaci v něm zemědělci ustájili krávy. Ginzel chalupu, prosáklou trusem, koupil v roce 1964. Vyhořela v roce 1995 a na jejím místě vyrostla nová, takřka identická. "Styl odpovídá, ale není to tak dokonalé, jak to měl Gustav dřív," uvedl Ginzel mladší. Má i bleskosvod. Rodina ho nechala naistalovat před čtyřmi lety poté, co blesk zasáhl chalupu.

čtk