Namátkou vybrané příběhy solidarity s Ukrajinou svědčí, že pomocnou ruku lze nalézt na konci nejen svého, ale i cizího ramene

Mír, trvající na území Evropy bezmála 77 let, vzal za své na konci února letošního roku. Neočekávaná invaze Ruské federace na území suverénního státu nemá v moderních dějinách evropského kontinentu obdoby. Z postižené Ukrajiny prchají miliony lidí, kteří logicky hledají útočiště v zemích, kde bomby nedopadají na střechy obydlených domů a porodnice. S vpádem Putinových vojsk se také spustila obrovská vlna solidarity napříč českými městy. Kromě krajů, státu, měst a obcí pomáhají i jednotlivci nebo organizace.

Co jiného spojí lidi více než sport. Jednou z prvních sbírek, které se spustily v Libereckém kraji na podporu Ukrajinců, byla improvizovaná akce uspořádaná během fotbalového derby mezi libereckým Slovanem a Jabloncem.

“Všechno bylo strašně narychlo, rozhodli jsme se čtyři hodiny před zápasem. Samotná sbírka začala hodinu před utkáním,” říká ke vzniku nápadu organizátor Pavel. Celé nedělní dopoledne (27. února) strávil on a parta dobrovolníků tříděním zdravotnického materiálu, jídla, spacáků a karimatek.

“Řídili jsme se podle pokynů ukrajinské ambasády. Byly potřeba především hygienické potřeby, například dámské vložky či pleny pro děti. Bylo třeba i hodně obvazového materiálu, například na popáleniny,” dodává Pavel. Vše se v rychlosti naložilo do dodávek a následně odvezlo na sběrné místo v Praze.

Obrázek, který se v četných podobách a na mnoha místech v republice opakuje dodnes.

Zapojil se i klub hokejových Bílých Tygrů. Jeho luxusním autobusem do bezpečí dojely čtyři desítky maminek s dětmi a našly domov v libereckém Hotelu Arena, kde už od začátku válečného konfliktu poskytuje pomoc Nadace Syner ve spolupráci s mateřským Synerem a jeho dceřinnými společnostmi. Aktuálně je v tomto libereckém hotelu stovka běženců, kteří mají k dispozici i zázemí Sport parku Liberec. Jejich přesun do bezpečí se uskutečnil v režii Nadace Syner, stavební firmy Syner a jejího dodavatele původem u Ukrajiny.

Velice emotivní bylo rozloučení s ukrajinským studentem zdravotnické fakulty TUL Ivanem (20). Ten se hned na začátku března rozhodl, že už dále nemůže pouze přihlížet tomu, jak jsou jeho krajané napadeni mnohanásobně početnější armádou Rusů.

Za přispění vedení univerzity odjel účastnit se bojů jako specializovaný medik. S sebou za bojovou linii dovezl také humanitární pomoc, kterou poskytli studenti a pedagogové TULky. “My jsme Ukrajinci a budeme se bránit až do poslední kapky krve,” řekl Ivan předtím, než odjel směrem na východ. V Kyjevě má rodinu. Do Čech se chce vrátit až válka skončí, aby tady dokončil studia.

Židli starosty vyměnil za nepohodlnou sedačku hasičského vozu starosta Frýdlantu Jiří Stodůlka. Na hraniční přechod Shenyni-Medika vyrazil s parťákem pro dvě ukrajinské maminky a jejich děti. “Jeli jsme pro konkrétní lidi na konkrétní místo,” řekl starosta, který absolvoval cestu dlouhou 800 kilometrů, aby do Čech dovezl pětici prchajících. Na hranicích se podle něj tvořily kolony dlouhé až 35 kilometrů. Někteří uprchlíci museli na hranice dojít pěšky, protože čekání v koloně by se jim nevyplatilo.

Pozadu nezůstali ani podnikatelé. Jedni z nejvlivnějších severočeských businessmanů řekli jasné ne ruským občanům. Například majitel hotelů Lukáš Pytloun zakázal ubytovávat se ve svých zařízeních všem ruským a běloruským občanům. Vyzval i své kolegy hoteliéry, aby učinili to samé. O odezvě ze strany majitelů hotelů není nic známo, zareagovala ale Česká obchodní inspekce, která výzvu i podobnou praxi považuje za diskriminační.

Majitel jablonecké firmy Jablotron Dalibor Děděk nechal odpojit od datových služeb všechny ruské domácnosti, které využívaly jeho zabezpečovací systémy. Jde přitom o desetitisíce domácností.

Na ty nejmenší myslí pedagožka Žaneta Průchová. Nejen, že do její liberecké školky Letadélko nastoupily dvě ukrajinské válečné děti, navíc se rozhodla zpracovat pracovní listy pro lepší integraci uprchlíků. “Našim dětem často tvořím různé pracovní a grafomotorické listy a tak jsem si řekla, že by nebylo na škodu ty listy přeložit,” říká skromně Žaneta. Sadu 23 pracovních listů nechala díky dobrovolníkům vytisknout a připravit k okamžitému použití. Zájem o pracovní pomůcku projevily i školy v Praze. Desítky sad se rozdaly také přímo na hraničních přechodech.

Mozaika několika příběhů je pouhým střípkem toho, co Češi v posledních třech týdnech aktivně dělají proto, aby se ukrajinští uprchlíci měli v Čechách alespoň trochu komfortně. Zapomenout na válečná zvěrstva to jistě nepomůže. Jakákoliv pomoc ale aspoň zvyšuje důvěru v to, že se nejistá budoucnost může časem změnit v jistoty a vrátit se do kolejí, na které byly ukrajinské rodiny zvyklé před válkou.

lux, lo

Ve fotogalerii dole snímky z pořádaných sbírek a pohled do auta, jež vezlo do Frýdlantu běžence. Foto: lux