Z velkého rodinného impéria továrníků Klingerů se do dnešních dnů v Libereckém kraji dochovala jen vila a hrobka

Podnikání v oboru textilu mělo u Klingerů dlouhou tradici. Je doloženo, že již Johann Georg Klinger (1708 – 1764) provozoval malou manufakturu. Ignaz Klinger (1814 – 1872), zakladatel budoucího textilního impéria, nejprve řídil frýdlantskou pobočku textilního podnikatele Blumricha. Po továrníkově smrti si roku 1839 založil vlastní firmu a odešel do Nového Města pod Smrkem.Klingerova firma pak rychle roste, což výmluvně dokumentují čísla. V roce 1844 Klinger zaměstnává 700 domácích tkalců, v roce 1850 jich pro něj pracuje již 1 500 a Klinger kupuje první továrnu. Roku 1868 Ignatz Klinger rozšiřuje výrobu o 150 mechanických stavů.Klingerova manželka Antonie mezi lety 1843 až 1861 přivádí na svět celkem osm potomků, pět děvčat a tři chlapce, Oskara, Edmunda a Ottomara. Ti po smrti otce přebírají firmu a pokračují v jejím rozvoji. V osmdesátých letech Klingerové přestavují dvě továrny zakoupené v Mladé Boleslavi a pak zde zaměstnávají 1 300 pracovníků. Firma expanduje do Itálie, kde například v Pratu provozuje 1000 stavů. Ve stejném období vzniká v USA obchodní zastoupení.Počet budov dramaticky narůstá i v Novém Městě pod Smrkem. Na přelomu 19. a 20. století lze bez nadsázky říci, že komplex Klingerových továren je sám o sobě městem ve městě a to včetně honosných továrních budov, parků a pochopitelně sídel majitelů. Součástí areálu se stává i parkurový okruh.Díky firmě jsou do Nového Města pod Smrkem roku 1902 nataženy koleje, což má význam pro rozvoj celého regionu. Klingerové staví dělnické domy a podporují rozvoj města. Přímo se podílejí například na výstavbě lázní, knihovny a chudobince. Bez zajímavosti není ani to, že svým zaměstnancům platí zdravotní pojištění (tehdy to byla nemocenská pokladna) a přispívají jim i na starobní a úrazový fond.Pokrokové myšlení a sociální cítění je oceněno na nejvyšších místech monarchie. Bratři Ottomar a Oskar i jejich rodiny získávají roku 1898 právo používat šlechtický titul von Klinger a roku 1908 jsou povýšeni na barony.Jako poslední z trojice bratrů roku 1927 umírá Oskar, ale již od roku 1920 firmu vede Oskar Klinger junior. Ten pak impérium, velmi postižené hospodářskou krizí, v roce 1935 prodává společnosti Lanex. Za 2. světové války společnost Klinger - Lanex přebírá německý Junkers a orientuje ji na válečnou výrobu. Po znárodnění je novoměstská továrna začleňována do různých skupin podniků. Roku 1952 definitivně končí pod křídly Textilany a stává se jejím druhým největším závodem. Za socialismu je výroba dále rozšiřována.Opravdový úpadek areálu přichází po listopadové revoluci 1989. Počáteční plány na nový rozvoj berou za své. Výroba ještě nějak přežívá až do roku 2003, kdy je definitivně ukončena a areál jde do dražby. Nový vlastník obnovuje výrobu, ale ta běží jen rok. Pak již většina budov pouze pustla. Během prvního pololetí loňského roku šla valná část zdevastovaného areálu k zemi. Podrobnosti naleznete na webu Okrašlovacího spolku Nového Města pod Smrkem.Kromě některých objektů ve městě, jejichž stavbu Klingerové přímo podpořili (viz například inspirativní tip na procházku na prazdnedomy.cz), se dochovala vila Ottomara von Klingera, postavená v letech 1888 až 1891. Před zkázou ji zachránil Peter Wöllner, majitel české pobočky mezinárodní firmy CiS System, který stavbu připomínající barokní zámek zakoupil a zrekonstruoval na sídlo firmy.Zatímco vila je z pochopitelných důvodů nepřístupná, mauzoleum rodiny Klingerů navštívit můžete. Korunuje hřbitov Nového Města pod Smrkem, nacházející se necelý kilometr za městem (MAPA) hned vedle silnice směřující k polské hranici a odsud dále na Pobiednu nebo na Swieradów-Zdrój. Stavba je díky tomu, že završuje hřbitov směrem k Jizerkám, poměrně rafinovaně ukryta, zvláště stojíte-li přímo na parkovišti před vchodem na hřbitov a jdete-li košatou centrální alejí, tak mauzoleum do poslední chvíle nevidíte vůbec.Ta výjimečnost a záhadnost jako by na druhou stranu chtěla dopřát vaši pozornost hrobkám a hrobům dalších významných mužů a žen. Například v jihozápadním rohu hřbitova vidíme báň hrobky rodiny Mazelů, výrobců porcelánu. Projdete-li si hřbitov celý, narazíte na další jména. Reprezentativní je třeba hrobka Neumannů, ve které je uložen Emil Neumann, dnes zapomenutý spisovatel, folklorista a ředitel novoměstské německé školy.Hrobka, otevřeně přiznávající italské pozdně renezanční vzory, byla postavena na tehdy novém novoměstském hřbitově mezi lety 1899 až 1901. Architektonicky je stavba inspirována zejména dílem Andrey Palladia. S trochou nadsázky lze říci, že z některých úhlů pohledu jde o stylizovaný zmenšený model benátského kostela Il Redentore.
Přes sklo vstupních dveří si můžete částečně prohlédnout interiér kaple. Máte-li zájem o prohlídku, bylo poměrně dlouho možné domluvit se se správcem hřbitova, bydlícím přímo u hřbitovní zdi. Dnes je třeba si prohlídku objednat v předstihu. Uvnitř je jednopatrová kaple, ve které se občas pořádají i koncerty. Pod kaplí se nachází krypta o téměř stejné ploše. Zde jsou sarkofágy, ale členové rodiny Klingerů v nich již neodpočívají. Byli svými potomky převezeni do Německa.
Po válce hrobka, cenná zvláště původním pískovcovým obložením a kamenickou prací, chátrala. Roku 1987 již reálně hrozilo, že bude zbořena. Než došlo k realizaci tohoto záměru, byla naštěstí roku 1993 prohlášena za kulturní památku a mezi lety 1995 až 2000 postupně zrekonstruována do dnešní důstojné podoby.
V naší funerální minisérii budeme ještě pokračovat. Minulé pondělí jsme již publikovali obrazovou reportáž o rodinné hrobce a vile Johanna Schowanka v Albrechticích v Jizerských horách. Příště se vypravíme do Desné.
Text a foto hrobky Mad