V Žitavě kvůli rekonstrukci historického mostu stěhují vlaky slavné úzkokolejky. Byli jsme u toho, když akce začala

Vše se děje kvůli opravě památkově chráněného mostu Prince Friedricha Augusta (MAPA), postaveného roku 1890 přes říčku Mandavu v rámci protipovodňových opatření. Tento most je světovou raritou. Ne kvůli době vzniku, ale proto, že se v jeho středu kříží ulice Südstraße se železniční tratí slavné žitavské úzkokolejky (viz letecký snímek). V Německu něco takového nikde nenajdete a odborníci se dušují, že takovou křižovatku nenašli zdokumentovanou ani jinde ve světě.Aby mohl být zachován provoz úzkokolejky i v době rekonstrukce mostu, musí společnost SOEG během následujících dní přesunout používané mašiny, vagóny a techniku údržby za most, vagóny konkrétně na úzkokolejné nádraží Žitava Předměstí a lokomotivy do výtopny v Bertsdorfu. Zahájení akce mělo značnou publicitu, a tak omezení provozu vlastně udělalo jedné z mála úzkokolejek fungujících dodnes v běžném přepravním režimu slušnou reklamu.Na záměru most rekonstruovat se začalo intenzivně pracovat již roku 2013. „Dlouho jsme si pohrávali s myšlenkou zachovat železniční provoz i během rekonstrukce, ale to by znamenalo práce natolik omezit, že by stavba trvala dva a půl roku. Takto bude základní část opravena za tři měsíce a vlaky by tedy měly přes most vyrazit již koncem června. Silniční doprava se na most vrátí v září,“ tvrdí sebevědomě Lutz Günter, vedoucí silničního stavebního úřadu v Budyšíně, odpovědný za stav mostů v regionu.Koncepce zkrácené uzavírky byla vymyšlena před dvěma a půl lety. Pak bylo vše předplánováno tak, aby vítězná firma nemusela nic vymýšlet a mohla rovnou začít pracovat. Také množství dílů, včetně betonových oblouků, bylo vyrobeno předem, aby na místo byly jen vsazeny, což práce pochopitelně urychlí.Mezi osmi finálními kandidáty zvítězila firma Hentschke z Bautzenu. „Daleko těžší, než vybrat správnou firmu, bylo splnění inženýrského záměru, tedy aby most vyhověl jak požadavkům silniční dopravy, tak železniční úzkokolejné dopravy. Aby toho nebylo dost, tak v neposlední řadě je ten most památkově chráněný, takže bylo nutné v maximální míře zachovat nejen původní podobu, ale i stavební materiály,“ přidává podrobnosti z období plánování projektu Lutz Günter.Mezi konečnou na žitavském Hlavním nádraží a Žitavou Předměstím budou cestující po dobu rekonstrukce vozit autobusy. Nejprve to bude historický Ikarus. Alfred Simm, marketingový specialista SOEG, komentuje volbu náhradního dopravního prostředku takto: „Do prvního dubna platí mimosezónní jízdní řád a jezdí jen jeden vlak denně, protože je velmi málo turistů. V té době bude tedy stačit také jeden autobus a my zvolili historický Ikarus. Chtěli jsme totiž upozornit, upoutat pozornost na to, že tady se něco děje.“Dopravce je připravený i na nápor cestujících v sezóně. Pro ty, kteří přijedou autem, je nedaleko nádraží připraveno improvizované velkokapacitní parkoviště. A myšleno je i na požitkáře, kteří si rádi dají něco v jídelním voze. Vlak bude v Žitavě Předměstí (Zittau Vorstadt) před a po jízdě čekat čtyřicet minut. „Kdo si bude chtít užít občerstvení v jídelním voze, měl by se dostavit dříve, aby mu ke konzumaci nechyběl čas, po který vlak běžně projíždí městem,“ upozorňuje Alfred Simm.Lokomotivy budou uloženy ve výtopně v Bertsdorfu, kde se trať větví dvěma směry, na Kurort Oybin a Kurort Jonsdorf. Zdejší výtopna nebyla jako výtopna používána již 67 let, a tak musela být před začátkem rekonstrukce mostu upravena, aby mohla alespoň chvíli opět sloužit původnímu účelu.Historie žitavské úzkokolejky se datuje od roku 1888, kdy byla v Žitavě za účelem stavby železnice založena soukromá společnost Zittau-Oybin-Jonsdorfer Eisenbahn-Gesellschaft (ZOJE). V oblasti Žitavských hor pak během následujících dvou let vybudovala úzkokolejku. Od začátku sloužila především k dopravě osob, na rozdíl od jiných úzkokolejek, budovaných většinou kvůli levné dopravě materiálu. Měla i spěšné vlaky a vagóny první třídy, viz obrazová reportáž GENUS.CZ.Během let úzkokolejku provozovalo několik společností. Za éry NDR železnici, a hlavně její parní lokomotivy, zachránil nedostatek pohonných hmot. Nafty bylo málo, zatímco uhlí podřadné kvality bylo v Lužici dost. K renesanci žitavské železnice došlo po znovusjednocení Německa. Povedlo se dokonce získat zpět část porůznu rozprodaného inventáře a uvést ho do provozuschopného stavu. Díky obrovskému kusu práce dnes nepoznáte, že parádní vagón, který vás dnes veze, v mezičase hnil v zahrádkářské kolonii jako kůlna. Ač je důsledně dodržována vnější historická autenticita, uvnitř se skrývají pokročilé technické prvky, například moderní brzdové systémy.Kromě unikátní mostní křižovatky se úzkokolejka chlubí řadou dalších rarit. Některé zaujmou spíše odborníky, jako například fakt, že celou železnici dnes centrálně řídí digitální hradlo z Lipska. To by žádná velká rarita nebyla, kdyby si ale nemuselo rozumět se starými analogovými hradly úzkokolejky. Jiné zajímavosti objeví i běžný smrtelník. K takovým patří například křížení úzkokolejky s tratí o normálním rozchodu, konkrétně s tratí, po které do Žitavy přijedete od Liberce.Českého turistu jistě zaujme, že úzkokolejka měla původně odbočku, která vedla přes Heřmanice až do Frýdlantu. Provoz na ní byl zahájen v srpnu 1900. Spojení do Žitavy skončilo s koncem 2. světové války, provoz na české části definitivně skončil až v lednu 1976. Alespoň část české části trati se snaží obnovit Občanské sdružení Frýdlantské okresní dráhy, které nedaleko frýdlantského nádraží provozuje muzeum. (Viz obrazová reportáž GENUS.CZ)Až úzkokolejkou pojedete, možná vás přímo poveze, nebo s vámi pojede jako vlakvedoucí, nebo průvodčí sympatická Nicole Altenkirch. Úzkokolejka má jen něco přes třicet zaměstnanců, tak každý musí umět zastat víc profesí. Zajímavé je ale něco jiného. V Německu je registrována necelá stovka žen strojvedoucích a v síti saských úzkokolejek jezdí na mašině právě jen tato drobná mladá dáma.Nicole má papíry nejen na dieselové lokomotivy úzkokolejek, ale i na diesely a elektrické lokomotivy standardních tratí, k čemuž se váže jedna akční historka. Kdysi bylo nutné rychle přemístit lokomotivu z jednoho velkého nádraží na druhé. V onom městě byla zrovna Nicole na nějaké společenské akci. Když jí zavolali, neváhala a tak, jak byla, ve večerních šatech dorazila na nádraží, skočila na mašinu a odjela s ní do noci. Mírně surreálnou scénku ale zaznamenal stavu věcí neznalý svědek a spustil manévry policie s tím, že lokomotivu právě unesla jakási školačka.

Text a foto Mad