Vodojem Horská, stavba, kterou Liberec dlužil obyvatelům části Ruprechtic přes 20 let, bude pravděpodobně dokončena již na podzim, místní ale zatím nejásají
Akce, patřící mezi nejdůležitější stavby realizované městem za posledních patnáct let, je v předstihu oproti plánu, ačkoliv se stavaři museli poprat s řadou problémů. Paradoxně se ukazuje, že problémy přispěly ke zvýšení tempa výstavby. Čistou vodu, konečně dostupnou v dostatečném množství, bohužel kalí pár problémů.
Začátek konce mnohaletého trápení obyvatel horní části libereckých Ruprechtic, bydlících (zjednodušeně řečeno) nad ulicí Horská, byl odstartován loni v červenci. Tehdy se nedaleko silničky vedoucí do ruprechtického lomu firmy Ligranit slavnostně klepalo na základní kámen vodojemu, viz obrazová reportáž GENUS.CZ.Vodojem o objemu nádrží 2 x 250 m3 je dnes z větší části dokončený. Jsou do něj již přivedeny i dva vodovodní řady. Tím prvním je dvoukilometrový přivaděč napojený na stávající vodojem, nacházející se nedaleko hotelu Orion nad Lidovými sady. Kapacita přivaděče a vodojemu je dostatečná nejen pro současné zájemce, ale počítá s předpokládaným rozvojem celé oblasti podle územního plánu. Druhý vodovodní řad je připravený zásobovat obyvatele lokality vodou.Dílo projektoval Petr Kořínek z firmy SnowPlan spol. s r. o. Stavbu provádí Společnost DVJ Horská Liberec, což je sdružení firem ŠEBESTA VHS v. o. s. a ZIKUDA vodohospodářské stavby spol. s r. o. Podle smlouvy měla být stavba předána letos v prosinci, ale Společnost DVJ Horská Liberec avizuje, že by se mohlo podařit termín zkrátit. Součástí vodojemu pochopitelně nejsou jen vlastní nádrže, ale i s přivaděčem asi pět kilometrů vodovodních řadů. „V zemi již je 4,8 kilometrů, takže zbývá 200 metrů a koncem května bychom měli zahájit práce na přípojkách,“ chlubí se Vladimír Šebesta, jednatel firmy Šebesta VHS.Radost z toho, že voda konečně v dostatečném množství, a možná již na podzim, poteče z kohoutků 54 nových vodovodních přípojek (což odpovídá asi sto padesáti ekvivalentním obyvatelům) je zkalená hned z několika důvodů. Důvod první přidělal vrásky na čelech kompetentních pracovníků liberecké radnice. Stavba se totiž prodražila oproti původní ceně (64 milionů korun) o víc než jedenáct milionů korun.Náměstkyně primátora Radka Loučková Kotasová vypočítává: „I se započtením ještě předpokládaných dodatků stavba nyní přijde na 75 milionů korun včetně DPH. Původní žádost o dotaci byla ve výši přes 46 milionů korun. Zakázka ale byla vysoutěžena levněji, takže částka byla ponížena na něco přes 31 milionu korun. Částkou přesahující 13 milionů korun se podílí spoluúčastná Severočeská vodárenská společnost a o další podpoře se ještě jedná. Takže zhruba řečeno, Liberec by měl nakonec zaplatit ze svého asi 25 milionů korun.“Dramatické navýšení ceny bylo způsobeno tím, že geologický průzkum předpovídal podstatně lehčí terén, než na který stavbaři ve skutečnosti narazili zejména v okolí lomu Ligranit. Vladimír Šebesta vysvětluje: „Problémy byly s nalezeným skalním podložím a jeho následným rozrušením, protože použitá mechanizace musela být jiná než ta původně zamýšlená.“Místo bagrů se lžící tak stavaři používali například skalní frézy a hydraulická kladiva a jim pochopitelně odpovídající mnohem těžší samohybnou techniku. Postup prací na vodovodním přivaděči se podstatně zpomalil. „Místo položení předpokládaných čtyř trubek denně, což je nějakých 20 metrů vodovodu, jsme se pohybovali tempem dva až tři metry za den,“ konstatuje Vladimír Šebesta.Nicméně tato komplikace stavbu paradoxně urychlila. Vladimír Šebesta k tomu dodává: „Stavba se ale nezpozdila, protože jsme posílili kapacity, pracovalo tu až pět čet, a využili jsme i zimního období. Takže jsme nakonec v předstihu před harmonogramem.“
Radka Loučková Kotasová ještě připomíná: „Za mě jede stavba skvělým tempem a to navzdory i dalším problémům, které tady byly. Potýkali jsme se například s řešením vstupu do firmy Ligranit a s pracemi na komunikaci do lomu vedoucí (pozn.: ulice Na Vyhlídce), protože oni logicky trvali na zachování provozu zvláště na konci roku před Vánocemi, ale nakonec se podařilo najít koncensus.“To, co je v současné době z vodojemu vidět, je část zásobníků, které jsou celkově vysoké 6 metrů a ve finále budou zahrnuty zeminou. Po terénních úpravách bude z celého vodojemu vykukovat jen malý domeček, v současnosti trochu připomínající věžičku neforemné ponorky. Příležitost vidět vodojem v tomto stavu využili liberečtí radní ke svolání tiskové konference přímo na místo a ve svých projevech nešetřili chválou.Na akci ale dorazili i zástupci občanského sdružení Divoká a okolní ulice. Úvodem poděkovali, že se konečně dočkají vodovodu, jejich další poznámky k průběhu stavby však nebyly zdaleka tak pochvalné jako řeči politiků. V roce 2017 totiž byly v lokalitě pokládány do komunikace inženýrské sítě, konkrétně nové rozvody elektřiny, a po této akci nebyla například právě ulice Divoká uvedena do akceptovatelného technického stavu.Miriam Janů, mluvčí o. s. Divoká a okolní ulice, vysvětluje, jak závady po pracích před pěti léty souvisí se současným budováním vodovodu: „Na město jsme doručili podnět o stavu komunikace a bylo nám odpovězeno, že rada města schválila vypracování projektu obsahujícího i odvodnění a obrubníky. Z další komunikace vyplynulo, že projekt bude realizován po položení posledních sítí (pozn.: tedy vody), teď jsme se ale dozvěděli, že ulice nebude opravena tak, jak nám bylo slíbeno.“Náměstek primátora Jiří Šolc se hájí slovy: „My jsme se tou situací ve vedení města opakovaně zabývali a problémem je to, že konkrétně ta ulice Divoká je úzká a realizace městského řešení povrchu včetně kanalizace a tak dále by se enormně prodražilo. Bavíme se o nějakých patnácti milionech korun jen za ten krátký úsek. My to měli připravené, ale v rozpočtu se na to peníze nenašly. Takže jsme zvolili náhradní řešení, které není ideální, ale je lepší než to, co tam bylo.“Jenomže právě v tom dlouhodobě provizorním řešení bez kanalizace je zakopaný pes v podobě použitého materiálu, kterým je recyklát. Začne-li totiž pršet, a nemusí to být žádný velký lijavec, voda se nevsakuje do země jako před pokládkou sítí, ale teče po povrchu do zahrad a garáží obyvatel a ničí jejich majetek. Přítomní členové vedení města přislíbili, že se řešením situace budou zabývat, ale Miriam Janů není evidentně spokojená, suše konstatuje: „Mám velký strach, že se nic moc dít nebude, protože v roce 2017 jsme slyšeli totéž.“ Volby ale klepou na dveře, tak uvidíme.Pozitivní je, že město hodlá lidem na vodovodní přípojky zhruba z 50% přispět. Primátor Jaroslav Zámečník slibuje: „Ačkoliv přípojka je příslušenstvím domu a vlastnictvím jeho majitele, máme záměr podílet se na nákladech na tyto přípojky podobně jako v ulicích Volgogradská a Bosenská. Máme na to 6 milionů korun, přičemž ty přípojky vyjdou na dvojnásobek.“Jak bylo řečeno úvodem, nový vodojem má mít kapacitu podstatně vyšší, než je současná potřeba obyvatel, kteří trpí nedostatkem vody. Náměstek Šolc v tom vidí perspektivu další výstavby v dané oblasti: „Nechceme usnout na vavřínech a již v této chvíli máme zadáno vyprojektování další etapy, která by zajistila dodávku pitné vody do míst, kde zatím žádný vodovod není. Pokud by i do budoucnosti fungoval princip sloučeného financování stát, město a SVS, tak se reálně můžeme o dalších navazujících etapách ve směru Kateřinky a část Krásné Studánky a Radčic bavit.“
Text a foto Mad (není-li uvedeno jinak)