Cyklovýlet z Úštěku do Úštěku přes několik kulturních památek, několik ruin kulturních památek, jeden div přírody a jednu rozhlednu

Výlet (MAPA) začíná a končí v Úštěku spíše symbolicky, protože jde o nejvýraznější sídlo na trase jak svojí velikostí, tak nabídkou pozoruhodností a zábavy. Protože naše tipy jsou psány z pohledu obyvatele Libereckého kraje, tak stejně dobře můžete vyrazit z Konojed, Kravař nebo případně až ze Stvolínek. Trasa výletu měří sice jen 25 km, ale vede kopcovitým terénem a překonává převýšení přes 550 m. Elektropohon zde přijde vhod zvláště v prvních dvou třetinách cesty.
Úštěk je romantické městečko pověstné poutěmi, trhy, fasádami měšťanských domů a kempem u rybníku Chmelař, kde se po výletu rádi vykoupete i vy. Historie města sahá až do desátého století. Návštěva města si určitě zaslouží samostatný výlet, protože vstřebat genius loci starých uliček vyžaduje čas. K nejzajímavějším objektům patří kostel, synagoga s rabínským domem a muzeem, na skály přilepené takzvané ptačí domky, a máte-li rádi komerci, tak i muzeum čertů. V bezprostřední blízkostí Úštěku se nachází hrad Helfenburk (viz naše obrazová reportáž) a kapličky v Ostré  (viz naše obrazová reportáž).
Prvním postupným cílem naší trasy jsou Konojedy (MAPA bod 2). Tato vesnice je zajímavá určitou dekadentní rozpolceností, kterou okamžitě zaregistrujete. Stojí zde totiž, tedy zatím stojí, velmi mnoho kdysi evidentně velkých, dnes se teatrálně rozpadajících staveb. Protikladem tomuto obrazu zmaru je zámek, kterému nákladná rekonstrukce vrací někdejší lesk. Do ruin sklepů a hospodářského dvora není radno vstupovat a zámek je nepřístupný.
Konojedy se ale pyšní ještě jednou atrakcí, Konojedskými bochníky pod Dubí horou. Z hlediska geologického to je opravdový unikát a není divu, že má statut národní přírodní památky. Útvar se nachází v bývalém lomu, díky jehož činnosti byly odhaleny lávové proudy se sloupcovou odlučností. Stěna dosahuje výšky osm metrů a jednotlivé „bochníky“ jsou až metr široké.
Z Konojed vyrazíme na Bílý Kostelec (MAPA bod 3), kde nás čeká další ruina. Tentokrát jde o torzo kostela sv. Havla, postaveného roku 1733 z popudu hraběnky Šporkové. Ruinou se kostel stal v sedmdesátých letech 20. století. Rozpad odhalil původní obvodové zdi z lomového kamene. Na rozpadlé bráně areálu kostela se skví nápis „Národní kulturní památka“ a o kus dál vás před dalším postupem varuje nápis „Soukromý majetek, vstup zakázán“. 
Do třetice navštívíme ruinu kostelní zvonice v Mukařově (MAPA bod 4). Na rozdíl od kostela v Kostelci je přístupná, protože stojí na místním, rovněž se rozpadajícím hřbitově. Zvonice pochází ze druhé poloviny 14. století. Asi 40 m od ní stával kostel sv. Františka Serafínského, v jehož základech byl při přestavbě roku 1751 údajně objeven kámen datovaný do 11. století.Kostel šel k zemi v roce 1982 a zvonice se částečně zřítila v prosinci 2002. Jedna stěna zůstala zachována a v roce 2009 byla stabilizována. Zajímavé je, že pád zvonice přežil půltunový zvon, který dodnes slouží v místním kostele. Skrz mříž zvonice můžete nahlédnout do prostor bývalé márnice, která se nachází pod zvonicí.
Asi šest set metrů západně od Mukařova se na nízkém kopci tyčí vysílač mobilního signálu (MAPA bod 5), jehož spodní část slouží jako rozhledna. Oproti panoramatu před rozhlednou vylepšuje pohled na severozápadní obzor, který jinak kryje křoví a stromy. Rozhledna se jmenuje Víťova po svém staviteli. Celková výška stožáru činí 21 m, vyhlídkový ochoz se nachází v dřevem oplášťované části 8,5 m nad zemí. A pozor, Víťova rozhledna je otevřená jen od pátku do neděle.
Víťova rozhledna je nejvyšším bodem našeho výletu. Navzdory tomu, že dále trasa výletu směřuje již spíše z kopce, hned na Levín, zlatý hřeb naší cyklovýpravy, vás čeká pěkný výšlap. Levín již z dálky působí dojmem koncentrované romantiky. Je s podivem, že místní exteriéry i interiéry, jako by navržené pro účinkování ve filmech, zatím nezískaly víc svému vzhledu odpovídajících rolí. Točil se tu snad jen film Páni kluci a v kostele Povýšení Svatého Kříže se odehrává scéna z pohádky Dešťová víla.
Levín (MAPA bod 6) sám o sobě je zajímavé sídlo, ale nejpozoruhodnější je náměstí s netradičně kruhovým kostelem Povýšení Svatého Kříže připomínajícím spíš gigantickou rotundu. Pozdně barokní stavba byla vysvěcena roku 1791, v zápětí vyhořela a o osm let později byla znovu postavena. Naproti kostelu se nachází fara s výbornou kavárnou, ve které vám na požádání vydají klíče od kostela a můžete si interiér nezvykle řešené stavby prohlédnout.Jednou ze zajímavostí je ve stěně zazděná kopie klenby ze 13. století s tajemným obrazem lva a nápisem v cyrilici, která byla kdysi považována za runy. Lev vypadá opravdu podivně, říká se mu „Levínský kocour“ a jako symbol ho naleznete na řadě míst po vesnici.
Ač to je s bicyklem náročnější, určitě vyšplhejte k levínské zvonici, postavené v areálu zříceniny levínského hradu. Z hradu se dochovaly jen náznaky základů, zato z volně přístupné zvonice je slušný rozhled po okolí. Rozkošný je zejména pohled dolů na Levín z ptačí perspektivy, ale mezi stromy vykukuje i Úštěk, cíl našeho výletu. Kruh se tak uzavírá a návštěva pláže nebo nudistické pláže rybníka Chmelaře vám určitě přijde vhod.Poznámka: Nemáte-li ještě dost zážitků a máte dost sil a rádi se v sedle perete s terénem, můžete si cestu zpestřit odbočku k mauzoleu (MAPA bod 7) velkopodnikatele Josefa Edlera Schrolla, posledního majitele liběšického panství. Stavba této rodinné hrobky, která fungovala i jako veřejná kaple, trvala celých dvacet let (1880 až 1900). Vandaly zdemolovanou budovu zachránila rekonstrukce v roce 2018. Hrobka je běžně uzavřená a přístupová cesta není nejpříjemnější ani pěšky, natož na kole. Osobně jsem hrobku nenavštívil. Foto z Wikipedie ukazuje stav v době rekonstrukce.
Text a foto (kromě poslední fotografie) Mad