Romantická zákoutí, skalní reliéfy a tajemné symboly vesničky Radvanec nebijí do očí, ale o to zábavnější je jejich objevování  

První zmínka o Radvanci pochází z druhé poloviny 14. století, tedy z doby, kdy vzniklo mnoho dalších sídel v našem regionu. Vesnice patřila pod sloupské panství. Procházela jí stará obchodní cesta, vedoucí z vnitrozemí Čech přes Českou Lípu, Sloup a Cvikov do Žitavy.Původně německý název Rodowitz se odvozuje od toho, že zakladatelem mohl být jakýsi Radovan nebo Radvaněk. Obyvatele nejprve živilo zemědělství, posléze tkalcovství a od konce 17. století i zpracování skla.
Určitou zajímavostí je, že obec měla od začátku své existence dlouhou dobu dědičného rychtáře z rodiny Hufnáglů, kterým patřil největší statek.Rozvoj celému kraji, a tedy i Radvanci, přinesli Kinští, kteří sloupské panství vlastnili od roku 1710 až do reformy státní správy po roce 1848. Velmi kvalitní souhrn historie místa naleznete na www.luzicke-hory.cz. Zde se dočtete například že: „Zejména Josef Johann Maxmilián Kinský začal podporovat rozvoj domácké i manufakturní řemeslné výroby a v řadě vsí zřídil přádelnické školy. Plátno od poddaných skupoval a prodával je nejen do Saska, ale i na vzdálenější trhy do Anglie, Španělska, Německa a Itálie“.Za Kinských také skončilo období dědičných rychtářů z rodu Hufnáglů. Zadlužili se a vrchnost pak jejich majetek koupila a přebudovala na panský dvůr.  
Osud Hufnáglovic statku byl zajímavý i později hned z několika důvodů. Nepřinášel totiž předpokládané zisky ani jako panský dvůr a již výše zmíněný Josef Johann Maxmilián Kinský ho roku 1738 rozdělil na dvanáct větších dílů pro nové hospodáře a na několik dalších malých parcel pro domy tkalců. Tak vznikla osada Maxov, dnes součást Radvance. Z hlavní budovy bývalého statku se později stala kartounka a pak nová radvanecká škola, když ta první již velikostí nestačila.Kostel měli Radvanečtí dlouhá léta ve Sloupu. V Radvanci stála jen několikrát obnovovaná dřevěná zvonice. Roku 1801 začala na jejím místě stavba kaple velikosti malého kostelíku (MAPA). Dílo, financované obchodníkem Antonem Mückelem, bylo kvůli prodlevě způsobené napoleonskými válkami vysvěcené až roku 1819.Roku 1833 měl Radvanec 98 domů a 650 obyvatel. Byly zde 3 manufaktury na bavlněné a plátěné zboží a 19 domácích tkalců. Do počátku 20. století patnáct domů ještě přibylo, ale počet obyvatel klesl pod šest set. Také se poněkud změnila profesní skladba v duchu postupující průmyslové revoluce.Domácí tkalce nahradili rytci a malíři skla, řada obyvatel našla nově práci v okolních továrnách. Server www.luzicke-hory.cz uvádí, že „v obci bylo přes 20 sedláků a kromě vrchnostenské pily tu stál také obilní mlýn, brusírna skla, zrcadlářský obchod Franze Langera a Angermannova továrna na lněné a bavlněné zboží.“ Po 2. světové válce i v Radvanci dramaticky klesl počet obyvatel na méně než polovinu a i pak lidé odcházeli za prací jinam. Nakonec byl Radvanec s Maxovem v roce 1960 připojen ke Sloupu a ten byl roku 1981 přičleněn k Novému Boru. Znovu se Radvanec osamostatnil až 1. 1. 1993.Z hlediska výletního má vesnička kromě kaple s vnějším schodištěm několik dalších atrakcí. Na prvním místě bych jmenoval již zmíněný rekonstruovaný mlýn (MAPA) s krásným náhonem kopírujícím hranu skály, u kterého se nachází skalní reliéfy, z nichž nejčitelnější je reliéf nazývaný Rytíř (MAPA).Další výrazný reliéf, tentokrát s motivem Ježíše na kříži, naleznete uprostřed obce (MAPA), sice za plotem, ale z chodníku je i tak dobře viditelný. Vyrazíte-li na výlet podle našeho tipu, viz obrazová reportáž GENUS.CZ, po modré turistické značce k severu, v zatáčce za posledními domky Radvance se na stěně starého úvozu pod současnou silničkou schovává další reliéf ukřižovaného Krista (MAPA). Vedle je i skalní místnost, takže se s trochou nadsázky dá hovořit o kapličce.Atrakcí Radvance jsou i desítky skalních sklepů a sklípků, vyhloubených do zdejšího pískovce. Většina z nich bohužel leží na soukromých, byť třeba neoplocených pozemcích, jejichž majitelé zvídavé průzkumníky nevidí rádi.Oficiální webové stránky Radvance www.radvanec.cz by v soutěži o Zlatý erb určitě neuspěly, trochu podrobněji zpracovanou historii obce ani nabídku zajímavostí v atrakcemi prošpikovaném okolí zde nehledejte. Přesto jsou Radvanečtí na tomto poli pozoruhodně aktivní. Loni například těsně před vypuknutím druhé covidové vlny  stihli, v rámci evropského projektu Společně se rozvíjet, velkolepě oslavit dvě události, vydání knihy Historie Radvance a zprovoznění naučné stezky, která obsahuje nejen všechny zajímavosti popsané v naší obrazové reportáži, ale i pár tipů navíc, viz www.radvanec.cz/obec/euhistorie_ns. 
Text a foto Mad