Romantická zákoutí, skalní reliéfy a tajemné symboly vesničky Radvanec nebijí do očí, ale o to zábavnější je jejich objevování  

10. 05. 2021 | 0:00

Radvanec, pod který spadá rovněž osada Maxov, je dnes především rekreační vesnička plynule navazující na severní okraj Sloupu. Trvale zde žije kolem dvou set čtyřiceti osob, ale v létě a o víkendech počet obyvatel i aut před domy dramaticky narůstá. Navzdory tomu, že se z některých částí Radvance a Maxova stala moderní chatová sídliště, zachovala si obec velmi zajímavé historické jádro plné roubenek, skalních sklepů a do skal vytesaných symbolů a reliéfů jasného i méně jasného významu.

První zmínka o Radvanci pochází z druhé poloviny 14. století, tedy z doby, kdy vzniklo mnoho dalších sídel v našem regionu. Vesnice patřila pod sloupské panství. Procházela jí stará obchodní cesta, vedoucí z vnitrozemí Čech přes Českou Lípu, Sloup a Cvikov do Žitavy.Starý úvoz nese několik set let staré šrámy, které v pískovci zanechaly formanské povozy.Původně německý název Rodowitz se odvozuje od toho, že zakladatelem mohl být jakýsi Radovan nebo Radvaněk. Obyvatele nejprve živilo zemědělství, posléze tkalcovství a od konce 17. století i zpracování skla.
Určitou zajímavostí je, že obec měla od začátku své existence dlouhou dobu dědičného rychtáře z rodiny Hufnáglů, kterým patřil největší statek.Centru Radvance dominuje obecní úřad, hospoda a park pro volnočasové aktivity.Rozvoj celému kraji, a tedy i Radvanci, přinesli Kinští, kteří sloupské panství vlastnili od roku 1710 až do reformy státní správy po roce 1848. Velmi kvalitní souhrn historie místa naleznete na www.luzicke-hory.cz. Zde se dočtete například že: „Zejména Josef Johann Maxmilián Kinský začal podporovat rozvoj domácké i manufakturní řemeslné výroby a v řadě vsí zřídil přádelnické školy. Plátno od poddaných skupoval a prodával je nejen do Saska, ale i na vzdálenější trhy do Anglie, Španělska, Německa a Itálie“.Dvě nejvýraznější památky Radvance, nedávno zrekonstruovaný mlýn se skalním náhonem a kaple.Za Kinských také skončilo období dědičných rychtářů z rodu Hufnáglů. Zadlužili se a vrchnost pak jejich majetek koupila a přebudovala na panský dvůr.  
Osud Hufnáglovic statku byl zajímavý i později hned z několika důvodů. Nepřinášel totiž předpokládané zisky ani jako panský dvůr a již výše zmíněný Josef Johann Maxmilián Kinský ho roku 1738 rozdělil na dvanáct větších dílů pro nové hospodáře a na několik dalších malých parcel pro domy tkalců. Tak vznikla osada Maxov, dnes součást Radvance. Z hlavní budovy bývalého statku se později stala kartounka a pak nová radvanecká škola, když ta první již velikostí nestačila.U mlýna je do skály vyraženo několik sklepů a tento reliéf nazývaný "Rytíř".Odhalíte i další symboly méně jasného významu.Kostel měli Radvanečtí dlouhá léta ve Sloupu. V Radvanci stála jen několikrát obnovovaná dřevěná zvonice. Roku 1801 začala na jejím místě stavba kaple velikosti malého kostelíku (MAPA). Dílo, financované obchodníkem Antonem Mückelem, bylo kvůli prodlevě způsobené napoleonskými válkami vysvěcené až roku 1819.Roku 1787 si Radvanečtí postavili vlastní školní budovu (v levé části fotografie) ze dřeva stržené staré fary. V pozadí stojí kaple vysvěcená roku 1819.Kaple sv. Antonína Paduánského, na jejíž kůr se chodí netradičně po vnějším schodišti.Roku 1833 měl Radvanec 98 domů a 650 obyvatel. Byly zde 3 manufaktury na bavlněné a plátěné zboží a 19 domácích tkalců. Do počátku 20. století patnáct domů ještě přibylo, ale počet obyvatel klesl pod šest set. Také se poněkud změnila profesní skladba v duchu postupující průmyslové revoluce.Dobranovský potok roztáčel nejen mlýnská kola, ale i stroje dalších provozů.Domácí tkalce nahradili rytci a malíři skla, řada obyvatel našla nově práci v okolních továrnách. Server www.luzicke-hory.cz uvádí, že „v obci bylo přes 20 sedláků a kromě vrchnostenské pily tu stál také obilní mlýn, brusírna skla, zrcadlářský obchod Franze Langera a Angermannova továrna na lněné a bavlněné zboží.“Mlýnské kameny dotvářejí atmosféru romantických zákoutí Radvance. Po 2. světové válce i v Radvanci dramaticky klesl počet obyvatel na méně než polovinu a i pak lidé odcházeli za prací jinam. Nakonec byl Radvanec s Maxovem v roce 1960 připojen ke Sloupu a ten byl roku 1981 přičleněn k Novému Boru. Znovu se Radvanec osamostatnil až 1. 1. 1993.Radvanec romantický.Z hlediska výletního má vesnička kromě kaple s vnějším schodištěm několik dalších atrakcí. Na prvním místě bych jmenoval již zmíněný rekonstruovaný mlýn (MAPA) s krásným náhonem kopírujícím hranu skály, u kterého se nachází skalní reliéfy, z nichž nejčitelnější je reliéf nazývaný Rytíř (MAPA).Reliéf Krista.Další výrazný reliéf, tentokrát s motivem Ježíše na kříži, naleznete uprostřed obce (MAPA), sice za plotem, ale z chodníku je i tak dobře viditelný. Vyrazíte-li na výlet podle našeho tipu, viz obrazová reportáž GENUS.CZ, po modré turistické značce k severu, v zatáčce za posledními domky Radvance se na stěně starého úvozu pod současnou silničkou schovává další reliéf ukřižovaného Krista (MAPA). Vedle je i skalní místnost, takže se s trochou nadsázky dá hovořit o kapličce.Další reliéf Krista se nachází ve starém úvozu za posledními domky vesnice.Atrakcí Radvance jsou i desítky skalních sklepů a sklípků, vyhloubených do zdejšího pískovce. Většina z nich bohužel leží na soukromých, byť třeba neoplocených pozemcích, jejichž majitelé zvídavé průzkumníky nevidí rádi.Skalní sklepy, fotografie charakterizující Radvanec a vlastně i celý region.Některé sklípky mají i víc místností a jsou majiteli pozemků stále využívané.Oficiální webové stránky Radvance www.radvanec.cz by v soutěži o Zlatý erb určitě neuspěly, trochu podrobněji zpracovanou historii obce ani nabídku zajímavostí v atrakcemi prošpikovaném okolí zde nehledejte. Přesto jsou Radvanečtí na tomto poli pozoruhodně aktivní. Loni například těsně před vypuknutím druhé covidové vlny  stihli, v rámci evropského projektu Společně se rozvíjet, velkolepě oslavit dvě události, vydání knihy Historie Radvance a zprovoznění naučné stezky, která obsahuje nejen všechny zajímavosti popsané v naší obrazové reportáži, ale i pár tipů navíc, viz www.radvanec.cz/obec/euhistorie_ns
Radvanečtí mají smysl pro humor.Text a foto Mad

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace