Čarodějnice, Pohanské kameny nad Višňovou a tři významní muži německé historie, co mají společného?

Podle některých zdrojů totiž nebyly největšími svátky slunovraty, ale o zhruba sedm týdnů posunuté začátky a konce klimatické a vegetační zimy. Prvním byl svátek například Kelty označovaný jako Samhain, připadající na období českých Dušiček a celosvětově známý jak Halloween. Symbolizoval začátek klimatické zimy a vegetačního klidu. Očekávané páteční pálení čarodějnic, známé zejména jako keltský Beltine, bylo jeho protipólem a velkolepou oslavou konce tmy, příchodu světla a života, nového růstu a obrody přírody. Je i pravděpodobné, že tyto svátky se původně striktně neřídily postavením Slunce a hvězd a kalendářem, ale konkrétními jevy v přírodě.Křesťanství se největší pohanské svátky nikdy nepodařilo vymazat, tak si je alespoň přizpůsobilo, stejně jako některá božstva konvertovalo ve svaté i s jejich atributy. Beltine nahradila oslava svatořečení sv. Valburgy (nebo Valpurgy) papežem Hadriánem II. v roce 870. Z toho vzniklo označení Valpuržina noc. Podle liturgického kalendáře pak tento den připadá na svátek sv. Filipa a sv. Jakuba, proto druhé označení Filipojakubská noc. Idea oslavy pádu zimní tmy (obecného zla) a příchodu světla a života byla přitom ve středověku přetavena genderově v boj proti padlým, neposlušným ženám, čarodějnicím.Chcete-li páteční noc strávit trochu duchovněji než jen (vzhledem ke koronavirovým restrikcím soukromým) opékáním buřtů a popíjením piva u táboráku, máte i v našem kraji velký výběr tajemných míst, na kterých se možná konávaly nějaké rituály a možná disponují nějakou "energií". Jen namátkou jsem na první dobrou dal dohromady tento výčet, který určitě není úplný: Polední kameny v Jizerských horách (MAPA), Harrachovy kameny v západních Krkonoších (MAPA), Bedřichovský viklan severně od Svoru (MAPA), Čertův kámen v jabloneckém Kokoníně (MAPA), a bezejmenný viklan nad Bedřichovem (MAPA), ke kterému navzdory absence názvu vede dětská naučná stezka a který má dokonce svoje razítko.Pohanské kameny nad Višňovou (MAPA) jsem si na závěr nechal úmyslně, jsou totiž jednak přímo vzorovým příkladem takového útvaru, ale zároveň jsou v jistém ohledu unikátní. Stejně jako jinde i zde z logiky výjimečnosti místa plyne, že se tu možná nějaké rituály konaly, ale jasné důkazy nejsou. A ani zde nechybí pověsti o tajemných dějích. Konkrétně na Pohanských kamenech má být ukryt poklad a o významných dnech, tedy možná i tento pátek, se tudy prohání ohnivý kočár vezoucí démona. Ostatně, neznám významné místo tohoto typu, které by nemělo svoji legendu.
Na rozdíl od desítek podobných míst jsou Pohanské kameny nad Višňovou mimořádné tím, že se k nim vážou jména tří velmi významných osobností vědy a společenského života Saska a Německa 19. a počátku 20. století.Jako první se masivními balvany z rumburské žuly oficiálně zabýval Karl Benjamin Preusker (1786 - 1871), německý publicista, archeolog a především průkopník v oblasti muzejnictví a knihovnictví. Preusker založil první veřejnou knihovnu v Německu (Vlastenecká měšťanská knihovna v saském Großenhainu) a inicializoval pak zakládání dalších veřejných knihoven. Podle jeho vize vznikly knihovny nejen v Sasku, ale i ve Švýcarsku. Jako filantrop rovněž prosazoval rovnost příležitostí ke vzdělání. Jeho jméno nese medaile, která se od roku 1996 v Německu uděluje za významné počiny v rozvoji knihovnictví, vydávání literatury a k významným nakladatelským počinům.Na poli archeologie Preusker ve svých spisech formuloval základní metody a cíle moderní archeologie a památkové péče. Přitom se soustředil na území německých států, zejména Saska. Je autorem první komplexní studie archeologie Saska (Blicke in die vaterländische Vorzeit). První nálezy z období pravěku shromažďoval již jako školák. Na devět stovek různých artefaktů, které věnoval drážďanskému starožitnému kabinetu, se staly základem sbírek Zemského muzea pravěku v Drážďanech. Dnes jsou části sbírky Karla Benjamina Preuskera vystaveny ve Státním archeologickém muzeu v Chemnitz. V roce 1829 získal Preusker za své zásluhy stříbrnou medaili Hornolužické společnosti věd v Görlitz.Byl to právě K. B. Preusker, kdo přišel s teorií, že balvany nad údolím Smědé byly místem konání starogermánských slavností slunovratu. Tuto hypotézu podle něj podporovaly prohlubně na balvanech, které měly být obětními miskami, a dále v okolí objevené artefakty z doby kamenné, což měl být kromě střepů například i kamenný sekeromlat. Nutno říci, že tato fantazii jitřící vize oslav slunovratu na vrcholu mohutných balvanů byla notně ovlivněna obdobím romantismu a Preuskerovým zápalem pro hledání kořenů Germánů.Důkazy, na kterých byla postavena Preuskerova domněnka o starogermánských rituálech, zejména teorii o rituálních mísách, vyvrátil Rudolf Ludwig Karl Wirchow (1821 - 1902), další významný Němec renesančních rozměrů. Jak uvádí Wikipedie, byl biolog, antropolog, paleontolog, archeolog, prehistorik, akademik, politik, lékař, vysokoškolský učitel, patolog a paleoantropolog. Virchow byl ale především humanista tvrdě argumentující svými vědeckými poznatky. Například zorganizoval podrobný výzkum šesti milionů německých dětí a na jeho základě vyvodil, že fyzické a další dispozice nejsou dány příslušností k nějaké rase, ale k životním podmínkám, ve kterých dítě vyrůstá, což poskytlo argumenty proti již tehdy se vzmáhajícím rasovým teoriím a umožnilo Virchowovi popřít existenci čisté árijské rasy.Zásadním přínosem tohoto vědce a politika jsou pak objevy na poli lékařském. Virchow vystudoval medicínu a věnoval se patologii a výzkumu buněk. Je autorem buněčné teorie, přesněji řečeno postulátu, že nové buňky vznikají dělením buněk mateřských. Na základě toho tvrdil, že nemoc vzniká chorobnými změnami uvnitř buněk, které při svém dělení tyto anomálie dále reprodukují. Tím objasnil vznik novotvarů při nádorových onemocněních a zásadně posunul znalosti v oboru o celé století kupředu.Rudolf L. K. Virchow byl velmi aktivní i na poli společenském a politickém. Založil Německou pokrokovou stranu, řadu let byl členem Říšského sněmu a aktivně se zasazoval o budování veřejného zdravotnictví, propagaci hygieny a sociálních reforem. Měl pověst rebela, což ho někdy stálo i vedoucí pozice. Za své názory byl ochoten se bít nejen slovně, ale i fyzicky. Například jeho rozpory s konzervativním Bismarckem málem skončily soubojem. Navzdory tomu, že řadě politiků takzvaně ležel v žaludku, byl mu vystrojen státní pohřeb.Zájem Virchowa o Pohanské kameny souvisí s jeho aktivitami na poli archeologie a prehistorie. Podíval se sem roku 1895 v rámci výjezdního šetření Lužické antropologické skupiny a domnělé rituální mísy prohlásil za přírodní útvar. Ostatně, podobné mísy přírodního původu naleznete i na jiných vyhlášených místech, prohlédnout si je můžete například v rámci našeho výletního tipu na Finkovu vyhlídku nad Smržovkou. Argumentační hodnotu ztratily i výše zmíněné prehistorické nálezy, a to doslova, protože se po nich slehla zem a některé prameny pochybují, zda vůbec existovaly. K tomu nutno dodat, že později se v širším okolí Pohanských kamenů opravdu našly stopy po pobytu lidu lužických popelnicových polí a nějaké nástroje z doby kamenné, což k vazbě na svatyni láká, ale ve skutečnosti to jen dokazuje, že okolí bylo osídleno již velmi dávno. Až na Pohanské kameny vyrazíte slavit Beltine, Valpuržinu noc nebo prostě čarodějnice, cestou vzhůru vás upoutají dva pamětní zápisy. První, dnes téměř nečitelný, je vytesán přímo do skály a jeho obsah reprodukuje text na desce vedle. Zápis připomíná Virchowovu návštěvu 5. července 1895. Pod textem je podepsán Ludwig Feyerabend, další výrazná osobnost na poli německých historických věd. Ludwig Feyerabend (1855 - 1927) byl učitel, archeolog a společensky velmi aktivní člověk. Vedl mnoho archeologických vykopávek nejen na území Lužice. Již roku 1888 založil Společnost pro antropologii a pravěk a od roku 1902 budoval muzeum kultury Horní Lužice.K omylu K. B. Preuskera s obřadními miskami je závěrem třeba připomenout, že záměny útvarů přírodních za útvary umělé v minulosti nebyly neobvyklé. Například na území našeho kraje byla za umělou svého času pokládána tak zvaná Čertova zeď. Kronikář Václav Hájek z Libočan dokonce napsal, že ji nechal postavit kníže Mnata (viz obrazová reportáž GENUS.CZ). Kdo ví, nad jakými domněnkami moderní vědy budou jednou kroutit hlavou naši potomci. Kultovní význam Pohanských kamenů pravděpodobně zůstane neprokázaný a zároveň nevyvrácený, ale třeba do vás při meditaci nad mísami vstoupí stopy energie, kterou do balvanů vložily tři osobnosti při hledání pravdy. Místo ke konání rituálů přímo vybízí i v dnešní době, prý se tu občas odehrávají i svatby.
Text a foto Mad