Skibusy posilují, jako by koronavirus vyloženě nesnášel hromadnou dopravu. Zato na lanovkách, tam řádí jak černá ruka

Konkrétně v Libereckém kraji plynule přešly pololetní prázdniny v jarní a vyvstala nerudovská otázka, kam s nimi. S dítky, která téměř celé pololetí vysedávají u monitorů a snaží se pochytit něco vědomostí. Teď jim vláda pískla prázdniny a ona mají nadále sedět doma a koukat z okna.

Je z toho samozřejmě malér, neboť vláda v noci před startem pololetních prázdnin rozkázala, že od soboty nesmějí jezdit už ani ty lanovky, které na kopce vyvážely sáňkaře, bobaře a pěší turisty. Krajského města se toto opatření týká hodně, neboť v jeho ještědském skiareálu jezdily hned dvě lanovky, jimiž se dalo ujet od popelení se na dojezdu sjezdových tratí.

Už nejezdí ani jedna a ten, kdo nechce shnít na gauči, musí do kopců po svých. A navrch - v prvních dvou únorových dnech nemůže na Ještěd nikdo vyjet ani autem, protože okolí zavřeného hotelu, parkoviště před ním, silnici směrem k vrcholu a parkovací plochu na Výpřeži zabrali filmaři a nikoho nahoru nepustí.

Zbývají běžky. Komu stačí popoběhnout po louce, má v podhorském regionu nepřeberně možností. Běžecké okruhy se vykroužily v lužickohorských obcích a už zase, například, funguje Vesec. Připadl sníh a areál ožil.

Kdo ale vyžaduje stopy a odpovídající kulisy, musí do Jizerek. A tady už zase číhá policie, protože parkoviště v Bedřichově, na Smědavě nebo u Souše se dokážou zaplnit hned ráno a je třeba provést uzávěru. Víc aut, než kolik činí parkovací kapacita, se nahoru nevejde. Borci, například z Liberce a Jablonce, mohou nazout běžky hned za hranicemi města a osvědčenými cestami se dostat na magistrálu, kde mohou pobíhat co hrdlo ráčí a davy dovolí.

Všichni mohou použít i skibusy, které posilují, jako by koronavirus vyloženě nesnášel hromadnou dopravu. Je zvláštní, že vysoká koncentrace osob vadí v lanovce, ovšem nevadí v autobuse, kde jich je násobně více.

S lyžováním souvisí i oznámení pořadatelů Jizerské 50, že se letos na trasu nevydají tzv. hobíci, což jsou ty tisíce zaregistrovaných amatérských běžců, kteří dělají Jizerskou 50 Jizerskou padesátkou. Do stop se dostane jen elita – profesionálové. A přitom měli pořadatelé pro hobíky alternativu – že by startovali po jednom několik dní po sobě. Neprošlo to a zaregistrovaní závodníci, tedy ti, co už zaplatili startovné, si to mohou rozdat jen  virtuálně. Čímž kouzlo Jizerské padesátky, toho „masa“ na běžkách, definitivně mizí.

Problémy s nedovoleným ubytováním, jež se maskovalo za služební cestu, v našem regionu nijak masově nehrozí, protože blízkost hor u velkých městských aglomerací z něj dělají ideální místo pro jednodenní rekreaci.

Popojeďme do Teplic. Tady začal příběh libereckého krajského ředitele policie, který v očích veřejnosti i svých šéfů zhřešil tím, že se objevil mezi účastníky oslavy padesátin muže s kontroverzní pověstí. V jeho hotelu. Kdyby se tam souběžně nevyskytly mediálně a veřejně známé další osoby, asi by bylo ticho po pěšině. Každopádně by nikdo neměl důvod povolat do akce bulvár. Ten vyfotil účastníky večírku a aféra týdne byla na světě. V síti uvízl i šéf liberecké krajské policie. Vznikla telenovela ze života, kdy každý den přibýval jeden díl překotného obsahu.

Než se začal krajský policejní ředitel vymlouvat, proč vlastně v Teplicích byl, považovala jsem jeho účast na večírku (nebo na pracovní poradě, nebo na hotelovém pokoji) za soukromou věc a věc jeho vkusu. Pak ale začal mlžit, jako by venku nebyl zákaz vycházení, neplatil nouzový stav se zákazem všeho normálního, a právě v Teplicích a okolí se nepořádaly hony na neposlušné, protože otevřené restaurace.

V těchto kulisách byla přítomnost policejního plukovníka v hotelu, kde se odehrával mejdan, víc než paradoxní. Posléze dal svou funkci k dispozici, policejní prezident jej z pozice odvolal k 1. únoru. Mezitím odvolaný nastoupil dovolenou, získal uplatnění v policejní vzdělávací soustavě, a nakonec měl tak vážné zdravotní potíže, takže ho odvezla záchranka. V televizi tvrdili, že pro něj musel letět vrtulník. Pátečním ujištěním policejního prezidenta, že je plk. Vladislav Husák ve stabilizovanm stavu, příběh končí. Od pondělka Liberecký kraj nemá krajského policejního ředitele.

Jaké ponaučení z toho plyne: Za a) Pracovní schůzky je lépe pořádat v práci, zvlášť jedná-li se o persony, kterým daňoví poplatníci platí nejen kancelář, ale rovnou celou budovu. Za b) Na narozeninových party, konají-li se v době, kdy se pořádat mohou, se má „pařit“ ne makat. Za c) Vím-li, že je zákaz vycházení od 21 hodin, nemohu si dávat termín pracovní schůzky v 19 hodin v Teplicích, když bydlím 115 kilometrů daleko a hodlám se vrátit. Za d) Když mi dojde, že se do začátku zákazu vycházení vrátit nestihnu a venku sněží, musím mít opravdu velké štěstí, že se nalézám v jinak zavřeném hotelu, který mě ubytuje.

Docela slušná fraška. A to si raději ani nepředstavuji, kterak se krajský policejní ředitel vloudí na párty, která se úplně náhodou koná v hotelu, v němž on za sychravého zimního nečasu našel pokoj k přespání, a se slovy „rozejděte se, jste obklíčeni“ zjedná pořádek. Konec šprýmování, jde o vážnou věc.

Obdobně tragikomický je průběh očkování proti covidu. Do kraje se jen promítají zmatky pilně generované na centrální úrovni a je vlastně štěstí, že si vakcinaci kraj řídí sám. Proto nerušil již rezervované termíny zájemců o vakcínu z kategorie 80+, jak doporučovalo ministerstvo zdravotnictví. První dávkou už naočkoval všechny zájemce v sociálních službách. Od příštího týdne spustí také očkování v Domovech s pečovatelskou službou. Zda se i Liberecký kraj nějak zapojil do výměnné vakcinační akce s Prahou, které regiony mají poskytnout svoje vakcíny, aby se v hlavním městě mohla doočkovat druhá dávka, není známo. Raději snad po tom ani nepátrat.

Poslední lednový týden byl po dlouhé době tím, kdy v úterý jednalo krajské a ve čtvrtek liberecké zastupitelstvo. Viděno od monitoru – není propastnějšího rozdílu v atmosféře i tempu. Zatímco krajské zasedání je v pohodě hotové za necelé dvě hodiny, liberecké nemá po dvou hodinách projednán ani první bod – diskusi občanů.

Je i jasné, proč tomu tak je. Z krajského zastupitelstva po posledních volbách vypadly politické party vzniklé na podvozku Změny a není tu tudíž nikdo, kdo má zálibu ve zdržování jalovými diskusemi. V libereckém zastupitelstvu se političtí aktivisté ještě drží v počtu osmi ks a chtějí si to náležitě užít. Rozehrávají nekonečné bloky, v nichž si ale chtějí pouze zaexhibovat, někoho urazit, případně rozvířit něco, co zajímá jenom je.

 Model je následující: Vystoupí LOL1 a nastolí problém. LOL2 jej pro jistotu zopakuje, že souhlasí s tím, co říkal LOL1. Přihlásí se ZPL1, že s tím, co říkal LOL1 a LOL2 souhlasí a učeně věc rozvine. Přihlásí se ZPL2 a frackovitě urazí toho z vedení města, který má problém v gesci. Ten z vedení města se k nastolenému problému vyjádří. LOL1 oponuje, ZPL1 a 2 a nově i ZPL3 lají vedení města, co je to za pořádky, že za nich by se nic podobného nestalo.

Všichni z vedení města a drtivé koaliční většiny vědí, že to není pravda, že se děly daleko větší kašpařiny, ale nikdo se do větší diskusní akce nepouští. Škoda času i energie. A tak pořád dokola. Trvá to hodiny a hodiny.

Tentokrát se úvodní diskuse občanů týkala zahradní kolonie ve Winterově ulici, problému, který jsem probrala už před týdnem. Téma se jen politicky prohloubilo, protože se do něj začala cpát radniční opozice a odmítá pochopit základní problém: Liberec nemá žádné protipovodňové opatření a je načase nějaké vytvořit. Navržen je protipovodňový park s přidanou hodnotou v podobě parku pro všechny.

Nebude to ani zítra, ani za rok, výhledově. Do té doby se je potřeba jen modlit, aby nepřišla velká voda v takovém množství, že podle zpracovaných modelů a při neexistenci protipovodňových opatření zalije dolní centrum a ohrozí život, zdraví a majetek tisíců lidí. Kdo tohle odmítá vnímat a chce věc zlehčovat, není mu pomoci. Chápu, že obrana zvelebovačů navážky na břehu Nisy je mediálně vděčnější model, ale ochrana města před povodní je důležitější.

Kdybych si během sledování zastupitelstva dělala čárky a zaznamenala kolikrát někdo někoho obvinil ze lži, nebo kulantněji řečeno, z nepravdy, byla by to slušná zahrádka. Lež se stává hojně používaným nástrojem opoziční politiky. Takhle hluboko klesla. Nadto se snaží i vrtěti psem, totiž přebít pro ni nepříjemnou skutečnost jiným, snadněji pochopitelným problémem.

A tak detailně, leč zcela mimózně řeší, kdy a kdo podal žalobu na Intermu kvůli bytům, a zcela bez povšimnutí ponechá skutečnost, že byla navržena další metodika, jak převést podíly města na bytová družstva pomocí dotací, ovšem při existenci podmínek, jež ne všichni současní uživatelé takových bytů mohou splnit. Tady byl prostor pro oprávněnou oponenturu. A ono nic. To se raději hodiny a bez očekávatelného efektu plká ke konečně téměř hotovému územnímu plánu, který minulá vládnoucí garnitura zazdila tak, že nabral zpoždění v řádu let.

Dopustí-li se zastupitel lži a je-li při ní přistižen, měl by se bezodkladně omluvit a uvést věc do pořádku opravou nepravdivé informace tam, kde ji zveřejnil. Josef Šedlbauer se lži dopustil a dokonce připustil, že by se i omluvil, pokud mu ten, koho lží poškodil, dodá materiál, který jej ze lži usvědčí. Šílené. Změna a její reprezentanti zase posunuli dno o kus níž.

Všem normálním lidem hezký víkend a všem dětem a učitelům dobrodružné nejpodivnější jarní prázdniny. Snad se na ně nebudou na horách pořádat zátahy. Jedná-li se o prostého člověka, policie nikdy nespí.

Alena Roubalová